V současné době se velmi hlasitě hovoří o tom, že systém technického vzdělávání je u nás nevyhovující, a to na všech úrovních. Ozývají se hlasy, že první technicky orientovanou průpravou by měly děti procházet již v mateřské škole. Firmy si stěžují, že absolventi technických vysokých škol často nemají znalosti a dovednosti, které u nich očekávají. Za samozřejmost se přitom při všech těchto výtkách považuje to, že dnešní mládež dokáže zcela suverénně zacházet s informačními technologiemi v jejich nejrůznějších podobách. Zda takto suverénně dokáže zacházet i s informacemi samotnými, je ale již trochu jiná otázka. Jedná se totiž o odlišnou dovednostní vrstvu, svým způsobem mnohem měkčí a obtížněji uchopitelnou, než je ta tvrdá, ryze technologická. Možná by se proto nemělo zapomínat, že k překotnému technologickému vývoji, který zažíváme, má co říci i současné umění. Součástí osnov skutečně kvalitního technického vzdělávání by proto neměla být jen výuka v učebnách, dílnách a laboratořích, ale i návštěvy výstav, které se k technologickým tématům současnosti nějakým způsobem vyjadřují. Dobrým příkladem takovéhoto vyjádření může být výstava Big Bang Data, která byla právě zahájena v jedné pražské galerii. Jak již její název napovídá, pokouší se reflektovat současnou, jistým způsobem přelomovou situaci (v nadsázce je označena přímo jako Big bang – Velký třesk), kdy informační společnost vstupuje do nové dějinné fáze (přichází éra Big Data, co přinese?). Množství dat a práce s nimi zásadním způsobem mění fungování společnosti. Děje se tak s naším vědomím, často i bez něj a mnoha způsoby: prostřednictvím mobilních zařízení, sociálních sítí, různých senzorů, platebních operací či GPS lokalizace. Tím, co je nové, je mnohem snazší ukládání a zpracovávání obrovských množství informací, které skýtají nové možnosti pro sledování a interpretaci chování, rozhodování či spotřeby konkrétního jedince. Jedna z otázek tedy může znít: Posouvá se nějak i hranice osobní svobody? Jsou informace, které si z digitálních sítí vybíráme, skutečně námi vybrané? Jak rozpoznáme informaci od dezinformace („alternativního faktu“)? Estetizace závažných aktuálních problémů, jejímž ohniskem je právě výstavní prostor, může být pro hledání jejich řešení velmi užitečná. Umožňuje nám totiž zaujmout stanovisko vyznačující se luxusem odstupu a širší perspektivy, kdy máme možnost oprostit se od čistě zájmových, zištných, mechanistických a zřetelně kauzálních souvislostí a uvažovat o věcech v jiném měřítku či měřítcích. Můžeme pak najednou uvidět, že tam, kde dříve byly souvislosti, není nic, a naopak. A také to, že co se jevilo jako užitečné, může být třeba směšné nebo i nebezpečné. Studentům by výuka měla takovéto vjemy dopřávat. Mgr. Petr Jechort, redaktor
