Být svářečem stále frčí
Ještě před několika málo lety se předpovídal čistě manuálním profesím, jako je svářeč, nevyhnutelný zánik. Očekávalo se, že lidské svářeče v podstatě plně nahradí svařovací automaty a robotická síla. Zatím se ale nic takového nestalo. Na trhu práce snad nenajdete tolik poptávek, jako právě po kvalifikovaných svářečích, a tento obor je také jedním z nejfrekventovanějších v nabídce všemožných rekvalifikačních kurzů. Čím to je? Odpověď na tuto otázku není snadná. Svařovat se musí evidentně téměř všude, ať již ve stavebnictví nebo ve strojním průmyslu. A se zlepšujícím se výkonem těchto odvětví a stoupajícím počtem zakázek logicky narůstá množství práce i pro svářeče. Na druhou stranu ale, poněvadž tento obor byl jednou již ocejchován jako neperspektivní, mladí se do něho nehrnuli a nehrnou a současná populace aktivních svářečů neodbytně stárne. Když se k tomu ještě přidá obecná nechuť k řemeslům a učebním oborům, současná krize je na světě. Kde jsou ale všechny ty slibované roboty a automatizované svařovací linky? Ty tady pochopitelně jsou a v posledních letech vyrostly jako houby po dešti. Jsou ale pěkně pod střechou, ubydlené v halách velkých továren. V malých provozech, v dílnách a na stavbách musejí stále svařovat lidé. Investice do těchto automatů jsou totiž stále tak vysoké, že se vyplatí pouze v případě sériové výroby. Člověk má tedy oproti robotům stále mnoho výhod. Je vysoce flexibilní – můžete ho poslat kdykoli na jinou práci, a to i desítky kilometrů daleko. Když práce není, zamkne své pracovní prostředky do skříně a může si vzít dovolenou. I několikrát za den je schopen měnit práci, kterou dělá – kus od kusu, zakázka od zakázky. Když nastane problém, dokáže ho často sám vyřešit. Na tomto příkladu – a podobných dalších bychom našli jistě spousty – je dobře vidět, že nějaký přehnaný strach z toho, že by roboty a pokračující automatizace připravily lidi o práci, zatím není aktuální. Píši „zatím“, poněvadž nikdo nevíme, jak bude náš svět vypadat za pár desítek let. Možná opravdu veškerá malovýroba zanikne a vše se přesune do pár obřích plně digitalizovaných továren. Stavět se možná také bude úplně jinak a ze zcela nových materiálů, které se už třeba vůbec nebudou svařovat. Než ale k tomuto dojde, a jestli vůbec, uběhne ještě hodně času. Proto si dovoluji tvrdit, že stát se „machrem“ mezi svářeči či v některé jiné z těchto tradičních profesí se stále vyplatí. Ing. Andrea Cejnarová, Ph.D., šéfredaktorka
