Cestování horizontální i vertikální Tento podzim jsem absolvovala tolik zahraničních cest, až se mi z toho zatočila hlava. V průběhu tří měsíců jsem strávila několik týdnů v Japonsku, v Severní Americe a v jižní Africe. Chyběl už jen daleký sever a měla bych to napříč celým glóbem. Všechny ty cesty představovaly nejen spousty hodin strávených v letadlech a v letištních halách, ale především obrovské množství zážitků, které jsem dosud nebyla schopná pořádně vstřebat a prožít. Bylo toho zkrátka mnoho a příliš rychle za sebou. Jedno ale vím zcela určitě: stejně jako ostatní daleké cesty, jež jsem absolvovala dřív, mě i tyto posunuly o něco dál a pozměnily můj pohled na mnoho věcí. A o tom cestování asi především je. Samozřejmě, že cestování není univerzální návod, jak osobnostně a duchovně růst. Je mnoho lidí, kteří za celý život nevytáhnou paty ze svého domova, učebny či kláštera a dosáhnou poznání, které je obdivuhodné a hodné následování. Pak je ale, bohužel, také mnoho těch, kteří cestují stále, ale žádné stopy to na nich nezanechá. V cestování samotném to tedy zřejmě nebude. V čem tedy? Samozřejmě, že v nás samotných. Práce na vlastním rozvoji vyžaduje pohyb. Z bodu, ve kterém se nalézáme teď, se chceme posunout do bodu, kde například něco dokážeme či pochopíme. I když je tento „pohyb“ zcela jiný než let letadlem, přeci jen mají něco společného. Na začátku jsme se museli rozhodnout, že chceme naše současné místo opustit. Pak jsme se museli odhodlat a sednout do letadla nebo třeba začít studovat. No a na konci, když se zase vrátíme domů nebo odložíme knihu či skončíme s meditací, jsme to sice stále my, jsme zpět ve stejných kulisách, ale už nejsme takoví, jací jsme byli dřív. Dost ale filosofování. To, co vám tady na konci roku chci říct, je, že cestování je nesmírně důležité a je v podstatě jedno, zdali budete cestovat do dalekých zemí za vzdálené horizonty nebo pracovat na sobě doma a povznášet se tzv. vertikálně. Podstatné je, nezůstat stát na místě. Před koncem roku se sluší pronést nějaké přání. Letos si dovolím k onomu klasickému přání zdraví, štěstí, lásky a úspěchů přidat i odvahu k cestování. Přeji vám, abyste se vydávali na cesty často, i když třeba „jen“ ve své fantazii a snech, a abyste nelpěli na okolnostech, poněvadž kulisy jsou nedůležité a vždy se dají vyměnit. A také vám přeji spoustu hlubokých zážitků a radosti na všech vašich cestách horizontálních i vertikálních a především pak dobrý pocit z toho, že jste tyto cesty podnikli a nyní jste zase o kousek DÁL. V příštím roce se budu těšit znovu na setkání s vámi a na to, že snad alespoň část cest podnikneme společně prostřednictvím našich časopisů. Ing. Andrea Cejnarová, Ph.D. šéfredaktorka
