O relativitě voleb Nedávné prezidentské volby v USA pěkně ukázaly relativitu věcí. Český prezident je nepochybně ostudou země, avšak v kontextu událostí, jako byly brexit či právě zmíněné prezidentské volby, je zřejmé, že s pojmem politické kultivovanosti a vyspělosti je to poněkud složitější. Je pravdou, že západní demokratické společnosti jsou v řadě věcí mnohem dále než my, když však dojde na „hlas lidu“, rozdíly z velké části mizí. V době brexitu a předvolebních mítinků obou prezidentských kandidátů to velmi dobře ilustrovaly reportáže, v nichž byli dotazováni „obyčejní občané“. Zdá se tedy, že hlas lidu zní na mnoha místech světa velmi podobně. To nás však může utěšit jen částečně, protože to, co vytváří základy politické vyspělosti západních demokracií a v čemž se jim můžeme rovnat jen stěží, je cosi jako institucionální korektiv, tedy systém dobře fungujících institucí, zákonů a pravidel, který dokáže občasným výstřelkům lidového hlasování do určité míry obrousit hrany. Je tedy možné, že i takový George Bush ml., který byl na počátku svého prvního prezidentského období zesměšňován pro svůj chabý politický rozhled a vyjadřovací topornost, bude zpětně hodnocen jako dobrý prezident. Důvody pro takovéto hodnocení určitě existují. Nelze zkrátka srovnávat Bushe coby klauna v předvolebním tyátru a Bushe-instituci. Na proceduru demokratických voleb nelze pohlížet z čistě rozumového hlediska, to je známo již odedávna a dnes, ve věku informačních technologií, to platí paradoxně více než kdy dříve. Kvanta neutříděných informací sama o sobě nic neznamenají. Skoro by se chtělo říci, že čím více informací má dnešní společnost pro své rozhodování k dispozici, tím emotivnější, zkratkovitější a horší rozhodnutí dělá. Překvapivý a pro americké intelektuální elity nepříjemný výsledek prezidentských voleb přiměl k zamyšlení i řadu analyticko-marketingových společností. Ty si položily zásadní otázku, do jaké míry se vlastně mohou opírat o své prediktivní metody, když v předpovědi vítěze těchto voleb tak fatálně selhaly. Položí-li si marketingoví odborníci, u nichž se předpokládá dokonalá znalost toho, jak se obracet na emoční stránku člověka, takovouto otázku, naznačuje to, že letošní prezidentské volby v USA možná byly čímsi výjimečné. Prezidentské kampaně bývají v USA tak dlouhé i proto, aby se kandidát mohl předvést nejen jako herec a prodejce určitých produktů, ale i jako politik a stratég. K tomu je potřeba více času proto, aby počáteční emoce mohly vychladnout a trochu prostoru dostal i rozum. Letos tohoto prostoru bylo zřejmě méně než v předchozích kampaních: malý prostor a v něm velká halda informací, afér, skandálů, osočení – jako na smetišti. Uvidíme, co přinese Trump-instituce. Mgr. Petr Jechort redaktor
