Před pár dny opět pršelo a děti doma zlobily, a poněvadž u nás zrovna pobývalo jedno dítě navíc, jejich tříhlavý řev velmi brzo překročil únosnou hladinu decibelů a bylo potřeba urychleně zasáhnout. Vymyslela jsem proto výlet do plzeňské Techmanie. Je to ostuda, ale ještě jsme tam nebyli, i když článků o tomto projektu v našich časopisech vyšlo již několik. Nechci teď pět chválu na toto science centrum, i když by si to stoprocentně zasloužilo. Chci se s vámi podělit o postřeh, který, ač na první pohled vypadá jako banální, má možná dalekosáhlé negativní účinky. Ten postřeh se týká nás, rodičů. Člověk by řekl, že rodič, který se rozhodne vzít své dítě zrovna do Techmanie, má k vědě a technice blízko a jde sem s úmyslem svého potomka získat pro lásku k přírodovědným oborům a pomoci mu něco se naučit. Bohužel, takových rodičů jsem zde za celý den viděla jen opravdu velmi málo. Naprostá většina z nich se vůbec nezajímala, co se zde vlastně prezentuje, a „pouze“ děti hlídala, aby si neublížily a nic nezničily. Vyvedli je sem jako na dětské hřiště. A děti se, pochopitelně, stejně tak i chovaly. Většina interaktivních exponátů pro ně byla zajímavá jen tím, že se točily, blikaly, vydávaly všelijaké zvuky a v ideálním případě jim umožňovaly se cákat ve vodě. Určitě si tu i užily spoustu zábavy, ale není to přeci jen trochu málo? Je pochopitelné, že Techmania není schopná zajistit denně přítomnost tolika lektorů, kteří by obsluhovali všechna stanoviště a dětem se věnovali. Stejně tak je ale pochopitelné, že děti, bez ohledu na věk, nejsou schopny disciplinovaně přecházet od jedné vysvětlující tabule ke druhé, vše si s porozuměním pročíst, pochopit to a poté si prakticky vyzkoušet. Musí jim pomoct doprovod – pedagog nebo rodič. Učitelé z hlavy, rodiče, dejme tomu, s pomocí návodných tabulí by měli být schopni stručně a poutavě dětem vysvětlit „o co tam jde“, a hlavně sami o to projevit zájem! Na to bych kladla snad největší důraz. Jak se má dítě nadchnout pro něco, když vidí, jak jeho rodiče to k smrti nudí? Jak tráví čas díváním se do mobilů nebo konverzací na zcela nesouvisející téma? Ať se nám to líbí nebo ne, být rodičem představuje obrovskou odpovědnost. Jednou z těch nejzásadnějších je nasměrovat dítě na vhodnou školu a připravit ho na jeho budoucí kariéru. U dětí na základní škole jsou to rodiče, kdo de facto rozhodují, kam půjdou dál studovat a jakým směrem se budou orientovat. A základní škola je také posledním obdobím, kdy jsme pro naše děti vzorem a svým chováním a přístupem je můžeme významně ovlivňovat. Je sice pěkné, že většina z nás chápe, že naše společnost strádá nedostatkem technicky vzdělaných lidí a že technické obory mají budoucnost. Pokud ale našim malým dětem budeme my sami ukazovat nezájem, nic se nezmění, ani po stovkách dalších nákladných a propracovaných osvětových kampaní. Ing. Andrea Cejnarová, Ph.D. šéfredaktorka
