Motýli na louce Vše nasvědčuje tomu, že již začalo léto. Prázdniny, dovolené, jako obvykle. Mnozí se již shánějí po nějaké dobré literatuře pod slunečník, k vodě. Ale pozor na hmyz! Ten dokáže čtenářův klid a soustředění pěkně narušit. Naštěstí existují i takové druhy, které čtenářovu obrazotvornost dokážou naopak ještě více podnítit. Například motýli. Mají k tomu celou řadu rafinovaných prostředků. Své o tom věděl i jeden z největších literátů minulého století Vladimir Nabokov, napůl Rus, napůl Američan, napůl spisovatel, napůl vědec – lepidopterolog neboli specialista na motýly. To vše se v něm různými způsoby prolínalo. Dokládají to třeba jeho proslulé kartičky, na které si dělal poznámky ke svým románům. Původně je totiž používal k entomologickým zápiskům a kresbám. Také kreslil, a pěkně. Svědčí o tom nedávno vydaná kniha s názvem Fine Lines, která je souborem jeho 154 velmi jemných a občas až mikroskopicky detailních kreseb různých druhů motýlů. Stejně jako ve svém literárním díle i mezi motýly Nabokov hledal ohniska jedinečnosti výrazu. Při své odborné klasifikační práci byl zprvu vcelku pochopitelně uhranut především krásou motýlích křídel. Pronikavý pohled a obrazotvornost umělecké části jeho osobnosti však postupem času způsobily, že svou pozornost zaměřil na motýlí genitálie. Nakreslil jich spousty, stovky, možná tisíce. A objevil v nich oblast velmi podivných linií, tvarů, symetrií a asymetrií, které jej naprosto fascinovaly. Nešlo však o manýru. Tento umanutý (pro někoho možná až obskurní) výzkum Nabokova v roce 1945 přivedl k domněnce, že jistý druh modráska žijící v Americe má svého příbuzného ve Starém světě. Tento modrásek se podle něj kdysi dávno rozšířil ze Sibiře přes Beringovu úžinu do Severní Ameriky a odtud postupně až do Chile. Řada lepidopterologů přijímala zprvu tuto odvážnou hypotézu rezervovaně, postupně se však prosadila a v roce 2011 ji definitivně potvrdil test DNA. Tuto migraci v říši hmyzu lze považovat i za metaforu celého Nabokovova života – v mládí byl nucen opustit vlast a zbytek života strávil v emigraci, z větší části v USA. Tím, co jej celý život provázelo a spojovalo s domovem, o kterém od bolševické revoluce dobře věděl, že jej již nikdy neuvidí, byla síťka na motýly a jeho literární dílo, v němž klíčovou roli hrála paměť, vzpomínky na dětství a domov, a čas jako tvůrčí faktor, který tyto vzpomínky přetváří do jedinečných obrazů, plných překvapujících linií a barev: lepidopterolog kráčí po letní louce a kolem něj poletují, vždy tak trochu trhavě, neuvěřitelně pestří motýli. Mgr. Petr Jechort redaktor
