Antidisciplinarita neznamená méně disciplíny Proslulé vědecké pracoviště působící při ještě proslulejším Massachusettském technologickém institutu (MIT) – Media Lab – začalo na počátku letošního roku vydávat nový a pravděpodobně i koncepčně novátorský internetový časopis Journal of Design and Science (JoDS). Jeho redakce si jako hlavní cíl svého snažení vytkla objevovat nové vztahy mezi vědou, uměním, designem a technikou. Tohle by nebylo tak docela nové, Media Lab se totiž již od poloviny 80. let minulého století, kdy byla založena, snaží o cosi, co označuje jako antidisciplinární činnost. Ta se od interdisciplinární práce liší tím, že se odehrává v prostoru, který neodpovídá žádné ze zavedených akademických disciplín a v němž se uplatňují specifické metody. Novátorský má podle ředitele Media Labu Joi Ita být především způsob editace příspěvků. Autoři se při tvorbě koncepce časopisu velmi usilovně zabývali tím, jak na svých stránkách udržet živou odbornou rozpravu a vyhnout se – jak to oni sami nazývají – tesání „kamenných náhrobků“. Výsledkem je maximální transparentnost a otevřenost tohoto periodika, jehož téměř každá část umožňuje další editaci. Čtenáři mohou každý příspěvek anotovat – přidávat komentáře a zasazovat článek do širšího kontextu. Archiv časopisu by tak v budoucnu měl být protkán vzájemnými odkazy, takže jej již nebudou tvořit příspěvky coby hotové a oddělené jednotky, ale trvale houstnoucí síť. Aby tato síť byla co nejživější, je cílem periodika zaangažovat co nejvíce vědních oborů. V souvislosti s touto živostí hraje v koncepci časopisu klíčovou roli slovo design. To se v angličtině může vykládat různě, může se vztahovat k jednotlivým objektům (hmotným i nehmotným), ale i k systémům, včetně těch adaptivních. Mnoho designérů/tvůrců dnes produkuje díla, která jsou zaměřena na uspokojení momentálních společenských potřeb, jejich důsledky však často nejsou nebo ani nemohou být zohledněny. Podle Joi Ita tak vstupujeme do éry, kdy hranice systémů jsou definovány již jen velmi neostře. To staví před designéry velké úkoly, protože například mikrobiální či environmentální systémy dokážou být sebeadaptivní a případné negativní změny zvládnou, pro člověka by však mohly být zhoubné. Autorům projektu při takovýchto úvahách byla inspirací syntetická biologie, nový heterogenní obor, spojující genetiku, chemii a inženýrství, jehož cílem je konstruovat zcela nové organismy a formy života, které se v přírodě nenacházejí. To sice může u leckoho budit pohoršení, autoři však demonstrují jeho prospěšnost na příkladu možného vymýcení malárie či lymské boreliózy. Přístup zohledňující různé škály systémů (v tomto případě mikrobiální, biosférický nebo zdravotní), do nichž člověk nezasahuje jako tvůrce, ale spíše jako pouhý moderátor, je model, který může být pro nový časopis nepochybně inspirující. Mgr. Petr Jechort redaktor