Silikonové město Přívlastek „silikonový“ nenáleží pouze jednomu kalifornskému údolí, odůvodněně se k němu může hlásit i město New York. Proč? O tom vypráví tamní právě probíhají výstava „Silikonové město: počítačová historie Made in New York“. Návštěvník si na ní může učinit plastický obrázek o prehistorii počítačového věku. Mezi jejími exponáty lze spatřit například telegrafní přístroj Samuela Morsea či několik dalších přelomových objevů, které vzešly z laboratoří Thomase Edisona, jež se nacházely na newyorském předměstí New Jersey. Avšak na rozdíl od Silicon Valley, kde se ještě v 60. letech minulého století prostíraly ovocné sady, nebyly tyto newyorské objevy doprovázeny tak intenzivní snahou o jejich co největší zhodnocení v rámci tržního soupeření, jak tomu je dnes. Tyto objevy daly naopak vzniknout velkým monopolním podnikům, které však pomáhaly – v tom dobrém i zlém – definovat Ameriku 20. století: například IBM nebo AT&T. Výstava pojednává i o tom, jak se v 60. letech 20. století prolnuly nové technologie a umění, k čemuž pravděpodobně mohlo dojít právě jen v „třeštícím“ New Yorku. Společnost IBM je na výstavě Silikonové město zastoupena například počítačem System/ 360, který se podílel na počítačové revoluci té doby, a zároveň i pozoruhodným průlomovým filmem Think, který vytvořili Charles a Ray Eamesovi pro pavilon IBM na světové výstavě konané v New Yorku v roce 1964. AT&T na výstavě kromě jiného reprezentuje Picturephone – zařízení, které ztělesňuje zarputilé výzkumné úsilí této firmy v době, kdy Pentagon financoval vývoj robustního otevřeného informačního systému, z nějž později vzejde internet. AT&T se tehdy pokoušela vyzkoumat, jak velké množství obrazových dat lze přenést prostřednictvím sítí s velmi omezenou šířkou pásma. Další oblastí, o kterou se tento obří koncern velmi intenzivně zajímal, byl vývoj tranzistoru, laseru a také teorie informace, která byla předpokladem pro zahájení počítačové epochy. A byly to Bellovy laboratoře, součást AT&T, kde se technologie začaly stále častěji potkávat i s uměním a udaly tón, který zarezonoval v dílech umělců jako Josh Kline nebo Ryan Trecartin. Výstavní expozice ukazují, do jak těsné blízkosti se tehdy dostaly firmy jako Oracle, 3M či Lockheed Martin a nejvýznamnější umělci té doby – Robert Rauschenberg, Jasper Johns či Andy Warhol. Tato setkávání umělců a inženýrů umožnila otevírat okna a dveře laboratoří a prostřednictvím svobodného výraziva uměleckých děl dostávat nové technologie, které se za zdmi výzkumných oddělení ukrývaly, do povědomí široké veřejnosti. Práce designérů se v rámci dalšího vývoje informačních technologií stávala stále běžnější, ať již se jednalo o hardware či software, takže v současné době lze o řadě programátorů hovořit i tak trochu jako o umělcích a naopak. Mgr. Petr Jechort redaktor
