Významné životní jubileum slečny Alenky
Proslulé literární dílo pro malé i velké Alenka v říši divů slaví významné jubileum – letos je tomu 150 let od jeho prvního uvedení na knižní trh. Od té doby Alenka vyšla v mnoha jazykových mutacích a stala se jedním ze základních děl moderní (nejen) dětské literatury. Dnešní čtenáři si toto výročí mohou připomenout prostřednictvím speciální edice knihy s ilustracemi Salvadora Dalího (původním ilustrátorem byl sir John Tenniel), který prý stejně jako autor díla Lewis Carroll projevoval značný zájem o matematiku. Alenku v říši divů si velmi oblíbila i britská královna Viktorie a jejího vydavatele požádala, aby jí další knihu, kterou Carroll vydá, ihned poslal. Jelikož však Lewis Carroll bylo alter ego matematika Charlese Lutwidgea Dodgsona, královna obdržela knihu Pojednání o determinantech, která jí příliš velké potěšení z četby nepřinesla. Akademický svět dnes považuje knihy o Alence (druhý díl nese název Za zrcadlem a co tam Alenka našla) za texty, které předznamenávají některé postupy velkých autorů 20. století: Joyce, Kafky či Nabokova. „Je tedy Alenka vůbec pro děti?“ ptají se někteří kritici akademického přístupu. Ano, Carrollovou pohnutkou podle všeho opravdu bylo pouze pobavit malé děti, jeho matematická erudice, které dokázal dát kouzelně hravý výraz, však dílu vtiskla rysy nadčasovosti. Velké zkoumání paradoxů jazyka a smyslu, které spolu s Alenkou Lewis Carroll podnikl, se časově krylo s počátky procesu axiomatizace a logizace matematiky, který byl „obrannou reakcí“ na značnou rozbujelost, které v 19. století matematika dosáhla. Tento proces vrcholil na přelomu 19. a 20. století a je spjat se jmény jako Dedekind, Peano, Hilbert, Russell či Gödel. Boj s logickými paradoxy byl jedním z jeho silných stimulů. Paradoxy se vyznačují tím, že směřují ke dvěma smyslům, na dvě strany současně, takže znemožňují jednoznačnou identifikaci. Zdravý rozum má přitom tendenci dovolávat se vždy pouze jednoho směru a smyslu. Země divů je však rájem paradoxů a znovu a znovu nutí Alenku postupovat dále jakoby dvěma směry naráz. Vztah mezi matematikou a člověkem je tu tak chápán novým způsobem, nejde v něm o to kvantifikovat či měřit lidské vlastnosti, ale problematizovat lidské události. Stále ještě trvá Rok průmyslu a technického vzdělání. V jeho dosavadním průběhu jsme měli možnost vícekrát slyšet žehrání na chabé znalosti matematiky dnešních absolventů škol a nabádání k tomu, aby se mládež začala pro techniku „zpracovávat“ již od útlého věku, nejlépe od mateřské školy. Proslulá stavebnice Merkur je pro tento účel jistě velmi vhodná, vždyť na ní vyrostlo několik generací techniků, nestačilo by však méně návodnosti a pouze dětem ukázat cestu do tajemného světa za zrcadlem?
Mgr. Petr Jechort redaktor
