Milí čtenáři, možná jste v poslední době již také zaznamenali zprávy o tom, že několik společností dokončuje vývoj psacích pomůcek, které příznivcům tradičního způsobu zápisu, tedy tužkou či perem, umožní smířit tuto svoji zálibu s digitálním světem. Microsoft přichází s perem, které má naprosto zanedbatelnou latenci, takže psaní na displej působí zcela přirozeně. Izraelská firma Phree zase dokončuje vývoj pera, s nímž bude možné psát na cokoli, přičemž zápis se ihned zdigitalizuje a přenese na displej. Může mít ale návrat k tradičnímu psaní nějaký další, hlubší smysl? Zřejmě může. Několik studií totiž prokázalo, že si pamatujeme více, děláme-li si poznámky tradičním způsobem, tj. právě perem či tužkou. Podle jedné z nich například studenti, kteří si zapisují výklad prostřednictvím klávesnice, sice mnohdy zachytí více, jejich zápis je však často příliš doslovný, což má na následný proces učení negativní vliv. Poznámky studentů, kteří píší tužkou, nebývají sice tak obsáhlé, informace jsou v nich však již určitým způsobem zpracovávány a tito studenti pak v jejich interpretaci bývají lepší než notebookoví kolegové. Kdo někdy viděl poznámkové sešity vědců či umělců, také dobře ví, kolik skvělých objevů a výtvorů začalo pouhým útržkovitým čmáráním tužkou. Takto útržkovitě totiž pracuje lidská mysl. Lidé si proto k tomu, aby její činnost zachytili co nejdokonaleji, během staletí vytvořili velmi jemnou prstovou mechaniku, která jim dnes skýtá nekonečné možnosti manipulace s předměty. Ovládání tužky, pera nebo štětce patří k jejím vrcholům. Vedle těchto, řekněme, fyziologických aspektů jsou zde ale také aspekty sociální. Někteří pedagogové vyučující na zahraničních vysokých školách svým studentům zakazují při výuce používat notebooky a nutí je psát si poznámky na papír. Jsou totiž přesvědčeni o tom, že hradba monitoru, kterou před sebou postaví, omezuje skutečnou a soustředěnou diskusi, o niž se vyučující snaží, protože studenti neustále po očku sledují, zda jim neuniká něco důležitého na sociálních sítích nebo jinde na internetu. Více spekulativní úvaha by se pak mohla týkat toho, do jaké míry kvalitní výuka psaní na základních školách utváří vlastnosti, bez kterých se student později neobejde, tj. soustředění, pečlivost, trpělivost. Ve vyhrocené podobě to předvádí japonská kaligrafie, tedy umění na pomezí psaní, malby a duchovního cvičení, podle jejíchž zásad musí kaligraf provést zápis na jediný pokus, bez možnosti jakýchkoli oprav. Musí proto být maximálně soustředěný, ale zároveň i uvolněný, protože jen tak lze dosáhnout mistrovského díla. Mysl kaligrafa je v tu chvíli na špičce štětce (koncentrovaná) a zároveň i ve veškerém prostoru (uvolněná). Ať již se tedy výše zmíněné technické novinky prosadí nebo ne, jde o úsilí, které je ve své podstatě bohulibé, ruka je prodloužením lidské mysli a zanedbávání jejích schopností by se třeba časem mohlo projevit velmi neblaze.
Mgr. Petr Jechort redaktor
