Milí čtenáři, tyto řádky píši v Berlíně za hotelovým stolem, jen pár hodin po skončení velké tiskové konference k dubnovému veletrhu Hannover Messe, které se letos zúčastnilo rekordních 60 novinářů z 20 zemí. Že je o tento veletrh takový zájem, není divu. Už svým zaměřením, obsahem a také samotnou organizací nemá ve světě obdoby. O samotném veletrhu jsme již hodně psali a dále pochopitelně psát budeme. Mně zde ale tentokrát takříkajíc docvakly a bolestně se dotkly jiné aspekty, o které bych se s vámi ráda podělila. A předem upozorňuji: bude to čtení velmi depresivní a žádný happy end se nekoná. Tématem letošního ročníku Hannover Messe je odstartování (doslovné) 4. průmyslové revoluce. V předvečer veletrhu ho slavnostně zahájí kancléřka Spolkové republiky Německo Angela Merkelová a na druhý veletržní den je plánováno velké vystoupení Spolkového ministra hospodářství a technologií Sigmara Gabriela. Oba budou dlouze a zcela poučeně hovořit o konceptu Průmyslu 4.0 a hlavně pak o jeho fyzickém naplňování a zcela konkrétních krocích německé spolkové vlády, která tento koncept přijala jako jednu z hlavních strategií dalšího rozvoje státu. Dokážete si představit v této roli některého z našich ministrů? Já tedy opravdu ne. Za poměrně již dlouhou řadu let, co se pravidelně účastním MSV v Brně, jsem již vyslechla bezpočet různých projevů. Co vláda, to jiné řeči. Žádná ucelená koncepce, žádné vize, žádná strategie a už vůbec ne žádná odbornost. Co vědí naši ministři průmyslu, jeden vedle druhého, o průmyslu? Odpověď teď raději spolknu a nebudu jí špinit papír. Další „ránou“ pro mě bylo vystoupení indického velvyslance v Německu, který zde tlumočil slova nově zvoleného premiéra Indie Módího, který je ve svém úřadu teprve od května 2014. I když se jedná bezesporu o politicky i lidsky kontroverzní postavu, do Berlína zprostředkovaně a v dubnu do Hannoveru osobně přiváží jasnou a velmi odvážnou vizi: z Indie udělat technologický hub pro celou přilehlou část Asie. A začal na tom pracovat hned v první den svého nástupu. Cíle má vytýčeny jasně: zjednodušit zákony a legislativu tak, aby podpořily a usnadnily průmyslu cestu a rozvoj a vybudovat kvalitní a funkční infrastrukturu. Kdo aspoň tuší, jak vypadá Indie dnes, jistě ocení jeho odvahu. Když jsem viděla, co všechno už za těch pár měsíců stihl, věřím, že se mu mnohé z jeho cílů podaří uskutečnit. Až dostaví ty tisíce kilometrů silnic v prachu a džungli, tak by nám pak třeba mohl poradit, jak opravit našich pár kilometrů dálnice D1 (?). Na vysokých školách, ve vědeckých institucích, v nemocnicích, v podnicích apod. je zcela běžné, že tam potkáváme cizince – odborníky. Nemohli bychom to samé udělat s vládou? Jednoduše sem pozvat lidi ze zahraničí, aby nám to tu dali dohromady. Nebudou zkorumpovaní, nebudou to alkoholici a budou své práci rozumět. Přiznám se, že jinou šanci už pro naši zemi nevidím. Povolat ze zahraničí krizový management. Že je to nereálné, to bohužel dobře vím, a proto mám dnes opravdu špatnou náladu až hraničící s depresí. A ještě mě napadla jedna otázka: kolikrát už byla Česká republika přizvaná jako partnerská země nebo tzv. special guest některého z významných světových veletrhů? Odpovím si sama: ani jednou. Proč asi? Protože jsme malá země? V tom to asi nebude. Škoda, jsem si jistá, že oficiální prezentace našeho premiéra (současného, minulého, a bohužel pravděpodobně i budoucího) by ostatní země jistě velmi pobavila. Myslím, že už chápu, proč komunisti zakazovali jezdit na Západ. Aby lidi neměli deprese!
Ing. Andrea Cejnarová, Ph.D. šéfredaktorka