Milí čtenáři, vítám vás nad stránkami letošního prvního vydání TT a kromě tradičního přání všeho dobrého a pevného zdraví si dovolím popřát všem, aby se nám i v tomto roce dobře spolupracovalo a časopis nám přinášel radost a životní obohacení. Bez vašich příspěvků a zpětné vazby bychom to těžko zvládli, a kdybychom si nebyli jisti, že nás rádi čtete a že jsou informace, které přinášíme pro vás užitečné, práce by ztratila smysl. Mezi čtenáři a redakcí tedy nevidím žádnou ostrou hranici. Vnímám nás jako jednu velkou rodinu a budu moc ráda, pokud v ní i letos nalezneme pohodu, radost a průběžnou inspiraci. Minulý týden jsem se ocitla, do jisté míry nedobrovolně, na představení Národního divadla Čapkova „Ze života hmyzu“. Uvádí nové, velmi moderní pojetí této klasické hry, na jejíž kvalitu a uměleckou hodnotu se názory velmi liší. Nechci se pouštět do polemiky, jen na okraj, já jsem tam s dětmi vydržela pouze do přestávky a lituji, že jsem neodešla dřív. Zmiňuji se ale o tom, a pro někoho asi nepochopitelně, v úvodu technického časopisu, z jiného důvodu. Autor této nové verze se evidentně snažil přizpůsobit formu i obsah současnému divákovi a „naladit“ ji na aktuální atmosféru ve společnosti. Výsledkem je, pokud to lehce zbagatelizuji, snůška vulgarit, nevkusných narážek i zcela nemorálních a naturalistických scén. Tak vidí autor náš dnešní svět a toto dal do úst Čapkovu původně celkem roztomile a neškodně neslušnému hmyzu. Bohužel, i když se mi hra opravdu velmi nelíbila, režisérovi musím dát za pravdu. Náš svět takový opravdu je. Stačí si pustit televizi nebo poslechnout projevy našeho prezidenta. To samé ale vidíte a slyšíte v tramvajích, v restauracích, na plážích, zkrátka všude. Člověk nemusí být zrovna úzkoprsý puritán, aby se mu z toho začalo dělat nevolno a čím dál tím víc se utíkal a uzavíral do vlastního světa – domova, kde to zatím funguje podle jiných pravidel. Televizi aby vyhodil z okna, odhlásil rádio a na internetu si stránky pečlivě vybíral. Je to obdoba života za zdí, kde na té druhé straně nehrozí bezprostřední nebezpečí ztráty života, ale duševní pohody, morálního kreditu a dobrého vkusu. Letošní rok byl vyhlášen Mezinárodním rokem světla, u nás jsme vsadili na podporu technického vzdělávání a průmyslu, ale co kdybychom se zaměřili na SLUŠNOST? Bylo by možné vyhlásit Mezinárodní rok slušnosti? I když to zní absurdně, tak absurdní to zase není. Pokud slušnost vymizí ze společnosti, tato společnost se rozpadne a rozloží a pak už ani světlo ani technické vzdělání nebude tím, co by někoho vůbec zajímalo. Zamysleme se nad tím, a i když není v našich silách v tomto směru něco globálně změnit, zkusme alespoň začít u sebe. Pokud si každý uklidíme v sobě a kolem sebe a bude nás dost, hned bude čistěji a slušněji na celém světě. A to platí jak v soukromí, tak i ve školách nebo ve výrobních podnicích. Život budeme mít takový, jaký si ho uděláme.
Ing. Andrea Cejnarová, Ph.D. šéfredaktorka