Milí čtenáři, „Vystavovat či nevystavovat“, to je variace na zásadní hamletovskou otázku, která je dnes ve spojitosti s nadcházejícím MSV v Brně již pasé, poněvadž výstavní plocha už je dávno vyprodaná a výstavba stánků je v plném proudu. V minulých měsících však potrápila nejednoho českého průmyslníka. Hlavním rozhodovacím kritériem pak pravděpodobně v naprosté většině případů bylo vyhodnocení poměru cenavýkon. Bohužel ale nahlíženo přes prizma peněz a obchodních příležitostí. Jednoduše řečeno: na jedné misce vah je cena za expozici plus další náklady a finanční ztráty, na druhé misce jsou uzavřené obchody, získané nové kontakty s budoucím obchodním potenciálem apod. Tento výčet je pochopitelně velmi zjednodušený, v zásadě ale myslím dobře odpovídá realitě. Předobraz dnešních veletrhů můžeme hledat až v antickém Řecku na starověkém tržišti – agoře. Agora však neznamená jen prostor, kde se konaly trhy, ale především shromaždiště uprostřed města, kde se odehrával veřejný život. Tehdy, v Homérově době, byla dokonce nezbytnou a nutnou součástí starověkých řeckých měst. Již tenkrát lidi dobře věděli, že každá společnost či komunita může dobře fungovat jen tehdy, pokud se fyzicky potkává a hovoří spolu i o jiných věcech než ryze pracovních. V dnešní enormně rychlé době internetu a chytrých telefonů, kdy nikdo z nás už v podstatě nemá čas na nikoho a na nic, je toto poselství antického Řecka více než aktuální. Profesní veletrhy mají odjakživa kromě businessového rozměru také výrazný rozměr společenský, jak ostatně zdůrazňuje v rozhovoru pro TT i ředitel Svazu strojírenské technologie Ing. Oldřich Paclík, CSc. Ke společenským událostem se ale nedá přistupovat cestou strohé finanční rozvahy, stejně jako například k posezení s přáteli v restauraci nad sklenkou dobrého vína. Na takový večer jdeme s tím, že nás sice bude něco stát, ale my si to tam užijeme, možná si odtamtud něco cenného, byť nehmotného odneseme a posílíme přátelské vztahy, které do budoucna obohatí životy všech zúčastněných. Aby se ale taková přátelská setkání v příjemné atmosféře mohla odehrát, je zapotřebí mít k tomu vhodné prostředí a zázemí. Tím „vhodné“ nemyslím jen vybavenost a pohodlí, ale také přiměřené ceny. Do předražené restaurace přeci také na večeři nepůjdete. Půjdete jinam, nebo raději zůstanete doma. S veletrhy se to má podobně. Aby mohly bezezbytku naplnit svoje společenské poslání, je zapotřebí jistá dávka velkorysosti na obou stranách. Na straně vystavovatelů, aby byli ochotni pustit nějaké peníze navíc i za cenu, že se ihned nevrátí v podobě uzavřených kontraktů, a na straně pořadatele, aby se na této události nesnažil vydělat co nejvíc a za každou cenu. Jedině tak bude opět výstaviště praskat ve švech a stane se „agorou“ evropských strojařů, kteří se sem budou každoročně s radostí vracet.
Ing. Andrea Cejnarová, Ph.D. šéfredaktorka