Milí čtenáři, v těchto dnech celý svět žije zimními olympijskými hrami v Soči. Sledujeme u obrazovek napínavá sportovní klání a držíme palce našim sportovcům. I když jsou jejich výkony obdivuhodné a fascinující, neméně impresivní jsou věci, které stojí v pozadí toho celého. Mám na mysli celé technologické zázemí her a technickou realizaci prakticky všeho, co s hrami souvisí. Od dob, kdy se atleti utkávali pod širým nebem v otevřených arénách, uplynulo hodně času. Z her, které původně sloužily k zábavě v podstatě hrstky vlivných občanů, se stala celosvětová událost a z olympijských kruhů nejmocnější značka světa. Přímé přenosy i retrospektivní záznamy se vysílají do celého světa a těší se rekordnímu zájmu i sledovanosti. Není proto divu, že se všechny světové firmy, které nabízejí vhodné technologie, chtějí během olympiády zviditelnit. Minulý týden proběhlo v pražské Betlémské kapli tradiční předávání Cen Wernera von Siemense. Na slavnostním večeru zazněla v proslovu hostitele celé akce, generálního ředitele společnosti Siemens Eduarda Palíška tato slova: „Jak je možné, že se trvale snižuje zájem mladých lidí o studium technických oborů, když v podstatě každé dítě je technicky nadané? Většina dětí si přeci nejraději staví z kostek, konstruuje a prozkoumává, jak věci fungují. Kam se pak ale tento zájem ztrácí? Evidentní je, že se ztrácí během povinného vzdělávacího procesu.“ Kromě nedostatečné péče a nízké úrovně výuky matematiky, kterými již od základního školství trpí celý náš vzdělávací systém, je podle něj dalším důvodem nízká společenská prestiž technických profesí. Tato slova plně podporuje i obsah reportáží z právě probíhajících olympijských her. Slyšeli jste nebo viděli jste někde fundovanou technickou prezentaci energetického zabezpečení her nebo „střev“ informačních a telekomunikačních technologií, na kterých to celé doslova stojí? Nemám teď na mysli komerčně orientovanou reklamu partnerských firem, ale skutečně odborné pojednání na téma „jak to funguje“ a „kdo to vymyslel a vyrobil“. Myslím, že teď všichni spolu se mnou záporně vrtíte hlavou. Je to bezesporu velká škoda. Mohli bychom pak svým dětem u obrazovek říkat: „Podívej, když půjdeš studovat techniku a budeš v tom dobrý, dostaneš se i na olympiádu a budeš v televizi.“ A věřím tomu, že by to v dětských hlavičkách zaselo semínko zájmu, které by později vyklíčilo.
Ing. Andrea Cejnarová, Ph.D. šéfredaktorka