Milí čtenáři, měla jsem možnost strávit pár dní v Číně a navštívit tam několik zahraničních výrobních podniků. Nahlédla jsem i do výzkumných a testovacích center a výukových středisek. Velmi zajímavá zkušenost. Čína je v současnosti největším světovým spotřebitelem celé řady průmyslových komodit. Stále ještě ale nepatří k největším výrobcům zvláště high- -end produktů, což se ale pravděpodobně brzy změní. Otázkou pak je, za jak dlouho to nastane a co to udělá se světovými trhy. O rizicích podnikání v Číně se hovoří a píše z různých perspektiv v podstatě dnes a denně. Jak je ale vidět, rozdílnost evropského a asijského prostředí evropské firmy nejen neodrazuje, ale naopak motivuje k hledání nových cest a přístupů k tomuto pro nás exotickému světu. Podnikatelské aktivity evropských (a také amerických) firem v Číně jsou různé. Někteří se zde pouze snaží prodat, co vyrobili jinde, jiní sem dokonce kompletně přesunuli vlastní výrobu. Motivací nyní už snad ani není levná pracovní síla a levné suroviny, ale spíše to, že tamní zákazníci mají jiné požadavky na produkty než zákazníci evropští. Obě tyto skupiny zahraničních podnikatelů v Číně ale mají jedno společné: úzkostlivě si střeží vlastní know- -how a obávají se okamžiku, kdy bude Čína schopná vyrábět stejně kvalitní produkty jako oni. Zatímco toto platí pro výrobce finálních zařízení, výrobci komponent se chovají jinak. Jejich zákazníky totiž v Číně nejsou koneční spotřebitelé, ale místní výrobci. Ti jsou pak díky těmto kvalitním zahraničním komponentám schopni produkovat kvalitní stroje, čímž se zvyšuje jejich konkurenceschopnost, ale de facto vzrůstá nebezpečí ztráty pozic evropských výrobců. Evropa se tedy sice konkurenceschopnosti Číny obává, ale v podstatě jí také aktivně napomáhá. Leč dodávky technicky vyspělých komponent nejsou tím jediným, čím Evropa přispívá k rozvoji čínského průmyslu. Významnou roli sehrává také aktivní vzdělávání čínských pracovníků a studentů jak na půdě zahraničních podniků, tak i přímo na školách, které tyto podniky podporují. Co evropské firmy v Číně konají, je bezesporu velmi prospěšné z hlediska Číny jako takové. Z krátkodobého hlediska je to vysoce prospěšné i pro samotné tyto fi rmy, které v doslova „nenasytném“ regionu udělají velké obchody a vydělají spoustu peněz. Pokud bychom se ale na tyto aktivity podívali zcela egoistickým „evropským“ pohledem, není to tak, že si z dlouhodobého hlediska sami pod sebou podřezáváme větev?
Ing. Andrea Cejnarová, Ph.D. šéfredaktorka