Milí čtenáři, když jsem před 14 dny psala minulý editorial, byla jsem kvůli povodním evakuovaná z domova ve Štěchovicích. Venku byla zima a pršelo. Teď nás pro změnu sužují tropická vedra. Funíme, potíme se, snažíme se přežít… Během těch uplynulých 14 dnů se ale odehrála i řada dalších převratných změn. Prohřešky opilých státníků jsou již zapomenuty a překryty silnou vrstvou nových „zážitků“. K těm nejadrenalinovějším jistě patří policejní razie na Úřadu vlády a později na mnoha dalších místech, demise premiéra, navržení nové premiérky, řada známých tváří politických špiček za mřížemi. Oni pijani ale mezi nimi nejsou, protože, jak známo, opilcům štěstí přeje. Aspoň prozatím. Tento týden se ale udály další věci, které mě osobně hluboce zasáhly. Opustil nás pan Kašpar z Divadla Járy Cimrmana. Je bohužel už třetí z původní divadelní party a já jsem měla tu čest ho spolu s ostatními znát osobně. Na vládní převraty, politické skandály, mezinárodní ostudu i předčasné volby jsem si už zvykla. Vždyť co je v našem státě běžnějšího? Představit si ale, že tu už nebude člen Divadla Járy Cimrmana, si nedokážu. Ještě více mě ale snad zasáhla smrt Filipa Topola, frontmana skupiny Psí vojáci. Toho jsem, nestydím se to přiznat, milovala již od puberty. Nikdy nezapomenu na večer, který se odehrál před mnoha lety v jednom pražském klubu, kdy si ke mně přisedl po koncertu na bar se sklenkou vody (tenkrát zrovna nuceně-dobrovolně abstinoval) a svým úžasným sexy hlasem se mnou začal rozebírat vztah kvantové fyziky k boží existenci (zřejmě mu někdo řekl, že to studuji). Nespala jsem pak z toho nejen tu noc, ale i několik následujících. Aspoň, že tu po něm zůstala jeho hudba. Neznám lepší způsob, jak si do hloubky „užít“ vlastní deprese, než si k tomu pustit jeho psychedelické Kruhy nebo, ještě lépe, Hořící holuby. Na pouhé dva týdny je toho všeho až dost, nemyslíte? Trochu se děsím, co bude za dalších 14 dní. Sněhová kalamita, nebo tu třeba přistane UFO? Naštěstí budu na dovolené a psaní editorialu přenechám kolegovi. Přeji Vám krásný začátek léta, a i když slovy Hamleta „Vymknuta ze svých kloubů doba šílí“, snažte si udržet pevnou půdu pod nohama aspoň na tom jednom metru čtverečním, na kterém právě stojíte. Ing. Andrea Cejnarová, Ph.D.
