Milí čtenáři, několik posledních měsíců jsme intenzivně pracovali na přípravě nové grafi ky časopisu a těšili jsme se, až se nám podaří, jak se říká, zlomit podle nového návrhu první číslo. Tuto radost nám ale pokazily povodně, které vtrhly do Čech opět s nebývalou razancí a tentokrát opravdu rychle a neočekávaně. I když se redakce přímo nedotkly, řadě kolegů zkomplikovaly život, nebo alespoň dopravu do práce. Nakonec jsme to ale zvládli a můžeme vám předložit časopis s 60letou tradicí ve zcela novém „kabátě“. Věříme, že se vám bude nejen líbit, ale hlavně, že se vám v něm bude lépe orientovat a snadněji číst. Doba se mění, o tom není pochyb. Všichni máme čím dál tím méně času a čím dál tím více starostí a čtení dlouhých i komplikovaných textů do nového životního stylu už nezapadá. Nad správností tohoto trendu můžeme dlouze polemizovat, slovy klasika „s ním můžeme i nesouhlasit, ale to je tak vše, co s tím můžeme dělat“. Nezbývá, než se přizpůsobit. Jak se to povedlo „novému“ Technickému týdeníku, posuďte sami. Zvykat si ale zřejmě budeme muset i na řadu dalších a podstatnějších věcí. Povodně prý budou sužovat naši zemi čím dál tím častěji a opilí nejvyšší představitelé státu, kteří dělají ostudu na veřejnosti, se zřejmě brzy stanou normou, nad níž se už brzy možná nikdo ani nepozastaví. Konec konců jsme si je sami zvolili ve zcela demokratických volbách. Vlastně tedy máme, co jsme chtěli. S povodněmi je to složitější. Ty jsme si svobodně nezvolili, a přesto je tady máme. Pro českého člověka je to dobrá příležitost si zanadávat, ale hlavně: najít viníka a na něj to svést. Je to Povodí Vltavy, ČEZ, Pánbůh, nebo „zatracený osud“? Každopádně lépe se nadává tomu, kdo má nějaké jméno. A když se nadává, tak už není čas ani prostor zamyslet se nad vlastním konáním a, jak se říká, zamést si před vlastním prahem. A o to tu přece běží, ne?
Ing. Andrea Cejnarová, Ph.D.