Dva pohledy na současnost z pera zástupců zkušené inženýrské generace Jedeme po špatné koleji

Před koncem minulého roku proběhly dvě významné mezinárodní události. Východní Evropa si připomínala 20. výročí rozpadu komunistického bloku a nejvyšší představitelé států celého světa se v Kodani dohadovali jak postupovat k záchraně lidstva před působením klimatických změn. Průběh obou událostí ovlivnila nejhlubší krize za 200 roků existence industriální společnosti. Hroutí se ekonomika deformovaná neoliberální ekonomickou doktrínou, která odmítá jakoukoliv regulaci s tím, že společenský zájem zabezpečí mýtická neviditelná ruka trhu. V politice vystřídala demokracii (vládu lidu) plutokracie (vláda bohatých). Bezohledné drancování přírodních zdrojů narazilo na schopnost přirozené regenerace přírody. Kdo se ujal praktické ekonomiky Bezpočet politických komentářů a analýz události kolem 17. listopadu 1989 zamlžila skutečnost, že kapitalističtí komsomolci z Prognostického ústavu v roce 1990 přehodili výhybku ekonomiky (a politiky) na špatnou kolej. V době, kdy se u nás v polovině 60. let vyvíjel model tržního socialismu, většina těchto prognostiků studovala na VŠE ekonomii kapitalismu ze skript opsaných z Marxových děl. V roce 1990 si pak za pochodu osvojovali znalosti neoliberální ekonomie z návodu na transformaci ekonomik banánových republik, nazvaného Washingtonský konsensus. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stieglitz důrazně varoval před jeho aplikací na socialistické ekonomiky. Měl pravdu. V terénu se praktické ekonomiky ujala morální spodina ze sféry šedé ekonomiky: veksláci, taxikáři, zelináři, řezníci, a také průzkumníci zahraničních mafií, zejména Italové a Rusové. Erudovaný ekonom Václav Klaus nevyužil jedinečnou příležitost k získání Nobelovy ceny za tvůrčí využití pokrokových ekonomických prvků socialismu a z vynikajícího ekonoma se stal exotický neoliberální ideolog. Podobné reformační procesy jako ve východní Evropě probíhaly v polovině 60. let i v Číně a ve Finsku. Obě země dnes názorně předvádějí, kde mohla být v současnosti naše ekonomika, kdyby v roce 1990 navázala na ekonomický reformní proces Pražského jara. Jako příklad může posloužit finská NOKIA. V 6. dekádě minulého století se v celém světě dral do popředí slaboproudý průmysl. Proto v roce 1965 u nás vznikly pro toto odvětví dvě výrobně hospodářské jednotky (VHJ), a to TESLA a Závody průmyslové automatizace (ZPA). Pro naše mladé ekonomy, kteří možná ve škole slyšeli báchorky o socialistické ekonomii, může být užitečná informace, že obě VHJ si konkurovaly ve výrobě výpočetní techniky. Konkurenční vztahy ukončila vláda až v roce 1976 v rámci procesu stabilizace ekonomiky. Obdobné postavení jaké měla u nás do roku 1980 naše VHJ TESLA má ve Finsku koncern NOKIA. Oba koncerny také občas kooperovaly ve výrobě. NOKIA nabídla finským vládním orgánům projekt rozvoje hromadné výroby mobilních telefonů. Projekt byl přijat a státní centrum jej systematicky spolufinancovalo. Firma se postupně propracovala do pozice největšího výrobce mobilních telefonů na světě a elektronika se stala jedním z nosných průmyslových odvětví Finska. U nás prognostik Vladimír Dlouhý pohřbil elektroniku kupónovou privatizací. Ale šídlo v pytli neutajíš a elektronika se znovu stala vedle hutnictví a automobilního průmyslu nosným exportním odvětvím. Vzdor depresi nástup technických inovací Analýzy cyklických krizí kapitalismu dokládají, že v nejhlubší depresi nastupují významné technické inovace. V současné krizi to zřejmě budou nanotechnologie, biotechnologie, informační technologie a vědy o poznávání (cognotechnologie). Dík naší tradičně vysoké úrovni studia technických oborů na vysokých školách, které doposud nebyly příliš zasaženy působením neoliberálních reformátorů školství, máme zatím v těchto nových oborech dobře nakročeno. Výsledky Univerzity v Liberci ve vývoji nanovláken jsou známy. Méně známé jsou produkty elektronové mikroskopie skupiny prof. Delonga v Brně nebo výsledky vývojářů integrovaných obvodů v bývalé TESLE Rožnov, většinou absolventů brněnského VÚT. Bohužel, v důsledku současné vražedné průmyslové politiky obě pracoviště začínají ztrácet svou pozici, protože tento výzkum a vývoj jsou investičně velmi náročné. Naši studenti se v 90. letech na každoroční světové soutěži programátorů v Orlandu v USA umísťovali na předních místech. Nyní nás předbíhají studenti z rozvojových zemí. Světoví giganti IT však dosud obsazují vedoucí pozice poboček pro východní Evropu většinou našimi lidmi. Naše biotechnologická výzkumná a šlechtitelská pracoviště patří mezi respektované kapacity ve světovém měřítku. Byl to náš akademik Radovan Brichta, kdo definoval v 80. letech principy vědeckotechnické revoluce. V současnosti Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) usiluje o likvidaci základního výzkumu v Akademii věd ČR. Majitelé soukromých škol se zvrhli na prodavače maturitních vysvědčení a diplomů. Podnikavci z Právnické fakulty Západočeské university v Plzni se k nim přidali. Znovu se nacházíme před výhybkou. Můžeme pokračovat v jízdě do propasti po koleji neoliberální ekonomické doktríny a ideologie, anebo výhybku přehodit. Dnes už je zřejmé, že americký způsob života středních vrstev nemá perspektivu. Je založen na rozmařilé spotřebě za cenu zadlužování celé společnosti a na drancování přírody. Dosáhnout změny režimu a racionalizace spotřeby asi nebude jednoduché. Ale složitější to bude na západě než u nás. Letos budou troje volby. Snad ještě dokážeme poněkud ovlivnit jakou cestou se vydáme do budoucnosti. /šu/