Historie automobilky SsangYong (v češtině dva draci) je poměrně komplikovaná, korejský výrobce totiž často měnil majitele a někdy i název. Jeho začátky sahají až do roku 1954, když byla založena společnost Ha Dong-hwan Motor. Ta se v roce 1963 spojila s Dongbang Motor a vznikla automobilka s názvem Hadonghwan Motor, která se v roce 1977 přejmenovala na Dong-A Motor. To jí vydrželo do roku 1986, kdy ji převzala společnost SsangYong Business Group a název změnila na SsangYong Motor. Od té doby byla automobilka postupně pod správami společností Daewoo Motors, SAIC Motor a Mahindra & Mahindra. V roce 2020 se SsangYong Motor dostala do finančních problémů poté, co Indové omezili její financování kvůli vysokým pohledávkám. Nějakou dobu se pak snažil firmu převzít výrobce elektrických autobusů Edison Motors, ale konkurzní soud v Soulu nakonec rozhodl v roce 2022 o tom, že se jí ujme konsorcium KG Group. Jeho představitelé se pak rozhodli v březnu 2024 odstranit název SsangYong a zvolili nový název KG Mobility (KGM). Jméno SsangYong i s logem však na některých trzích, včetně českého, zatím zůstalo zachováno a uvádí se s přídomkem „by KGM“.
V ČR napotřetí?
Ani na českém trhu neměl Ssang- Yong na růžích ustláno. Poprvé se snažili Korejci uspět v 90. letech v rámci společnosti Auto Palace, kdy se jim díky technické spolupráci s Daimler-Benz podařilo vyrobit například konkurenceschopné SUV Musso. Podruhé vstoupili do českého „rybníku“ začátkem tisíciletí pod křídly společnosti Emil Frey. Ani to nakonec nedopadlo nejlépe, a tak přišla druhá pauza a následně další ambiciózní návrat v roce 2019. Aktuálně je výhradním dovozcem do české kotliny maďarská společnost Wallis Automotive Europe, která svého času měla pod svými křídly švédský Saab a dnes zastupuje také japonské Isuzu.
Inspirovaný a přece svůj
SsangYong by KGM dnes na českém trhu nabízí celkem šest řad: Rexton, Torres, Korando, Musso Grand, Tivoli a Tivoli Grand (původně označovaný jako XLV). Nejmladší z nich je Torres, velikostí patřící mezi Rexton a Korando. Tento model měl premiéru již v roce 2021 pod kódovým označením O100. O rok později se začal prodávat na korejském trhu a v létě 2023 se dostal do Evropy i k nám. Torres, jehož jméno odkazuje na národní park Torres del Paine v Patagonii, je postaven na stejné platformě jako Korando. Má jen o 5 mm delší rozvor, ale celkově je delší o značných 250 mm, což má na „svědomí“ hlavně zadní převis. Přitom Korando ani Torres nepůsobí nijak disproporčně. Možná si vzpomínáte na někdejší designové úlety korejské značky, jaké představovaly například typy Kyron nebo Rodius. Torres rozhodně nejde v jejich šlépějích, ba právě naopak. A vůbec nevadí, že se jeho tvůrci inspirovali napříč celým automobilovým světem. Určitě v jeho vzhledu najdeme detaily připomínající Jeep, Land Rover nebo Mitsubishi, výsledný celek je však osobitý a nezaměnitelný. Některé doplňky exteriéru navíc dávají vzpomenout na off-roadovou minulost značky: např. červený kryt tažného oka v předním nárazníku nebo úchyty na kapotě. Originální je také lomená střecha a široký sloupek C, u dražších verzí vyvedený v barvě matného chromu.
Příjemně překvapivý interiér
Také interiér je úplně jiný než u ostatních modelů značky. Materiály působí hodnotně, stejně jako zpracování. Snad jen podivně tvarovaný „hranatý“ věnec volantu úplně nenadchne. Jinak není třeba mít vůči ergonomii ovládání větších výtek. Zvyknout si lze i na ovládací panel klimatizace, který představuje dotykový displej podobně, jako je tomu třeba u Audi. Lacině snad působí pouze středový 9″ dotykový displej infotainmentu s mechanickými tlačítky okolo. Bez připomínek jsou naopak skvěle čitelné kontrolní přístroje před volantem v podobě trojice displejů. Místa je v inter iéru dostatek na předních i zadních sedadlech, díky dlouhému zadnímu převisu nabízí uspokojivé parametry rovněž zavazadlový prostor. Vyhřívaná i odvětrávaná sedadla by mohla mít lepší boční vedení, ale na dlouhých cestách poskytnou solidní komfort.
Jeden motor, více kombinací
Kde jsou ty časy, kdy všechny řady této korejské značky poháněly vznětové motory. Dnes se to týká pouze vlajkové lodi Rexton a z ní odvozeného pick-upu Musso Grand. Torres se spoléhá na jedinou pohonnou jednotku, jíž je zážehový přeplňovaný čtyřválec s přímým vstřikováním paliva o zdvihovém objemu 1,5 l (120 kW a 280 N.m). Zatímco motor je k dispozici pouze jeden, můžete jej mít hned ve čtyřech konfiguracích. Lze jej kombinovat buď s přímo řazenou šestistupňovou převodovkou, nebo s japonským šestistupňovým „automatem“ Aisin, který nabízí i řadicí páčky pod volantem a adaptivní tempomat. Zároveň si v obou případech můžete připlatit ještě bezmála 50 tisíc Kč za pohon všech kol. Ten zajišťuje elektronicky řízená lamelová spojka, rozdělující v případě potřeby točivý moment mezi nápravy. Do rychlosti 30 km/h ji však lze částečně zavřít a nastavit tak rovnoměrné rozdělení točivého momentu (50:50).
O něco vyšší, „teréňak“ to však není
Testovaný model byl ale vybaven samočinnou převodovkou a pohonem pouze předních kol. Ani tato verze ovšem neměla problém s přenosem točivého momentu na vozovku za mokra. Navíc v běžném provozu proti pohonu všech kol dokázala ušetřit několik deci benzinu. Klidný styl jízdy odmění solidní spotřebou. Nám se na trase dlouhé asi 500 km s jízdou po dálnici do 130 km/h podle palubního počítače podařilo dosáhnout průměrné spotřeby 8,1 l / 100 km. Při dynamičtějším svezení se však spotřeba snadno přehoupne přes hranici 10 l / 100 km. Podvozek je docela komfor tní i na 20″ kolech. Automobil dokáže být i na dálnici v rychlostech nad 160 km/h stabilní a pro pohodovou jízdu příjemný na ovládání. Relativně přímé řízení sice není příliš agilní, ale nic takového ani nelze u vysokého SUV očekávat. Torres se může pochlubit světlou výškou 195 mm a brodivostí 30 cm, což je na osobní automobil hodně, ale na terénní málo. Je proto třeba být mimo cesty opatrnější. Ostatně 20″ silniční zimní pneumatiky nejsou rozhodně určeny pro zdolávání terénních nerovností, i kdyby byl automobil vybaven výše zmíněným pohonem všech kol. /Jiří Kaloč/
