Dusící politika

Poslední vyjádření politiků k CO2, klimatickým změnám a energetice zítřka mne nutí porušit slib, že se v TT už nebudeme věnovat vyjádřením hlavy státu i kdyby opět tvrdila, že privatizovala Škodu Auto do rukou VW a dala zničit všechny dobové dokumenty svědčící o pravém opaku. „Nemá to smysl, vždyť už nemá na nic vliv,“ říkalo nám mnoho čtenářů pobaveně. Jako mnozí z vás, byl jsem i já osobně svědkem oblíbeného bonmotu Václava Klause o „třešničce na dortu ekonomického zázraku,“ který má představovat péče o životní prostředí. Z pecky tohoto vyplivnutého pohrdání k lidem a vážnému problému bohužel vyrostl strom, na jehož větvích dnes rostou hnijící plody. Pověstná třešnička se stala doktrínou nejenom ve vztahu k ekologii, ale i k vědě, právu a jeho vymahatelnosti, k EU, a stala se symbolem osobního prospěchu jedince na úkor společnosti. Dnes česká společnost neví co si má myslet o evropském a hlavně asijském dění v ekonomice, průmyslu i ekologii, a tomu adekvátně odpovídají i vyjádření českých politiků, epigonů člověka, který neváhá tvrdit, že byl vyzván Kongresem USA k vyjádření o klimatických změnách, aby dodal důležitosti svým sebestředným názorům. Tyto postoje těžce poškodily českou energetiku i průmysl. Už jsme zažili rozmetání průmyslových podniků, které mohly levně a čistě naplnit potřeby české energetiky a ještě vydělat peníze za export prodejem ne elektřiny z nekvalitního uhlí, ale elektráren. Zastavil se vývoj nových energetických i ekologických zařízení, a to v době, kdy svět novou energii potřebuje! Ale my v kdys tradiční komoditě exportu nemáme co nabídnout. Dnes jen zíráme na trend EU hledající čistou energii a dovoláváme se Číny, kterou jsme ostatně také „vybavovali“ elektrárnami starého typu. Třikrát jsme změnili vlastní energetický systém. Všechny omyly zaplatili občané a budou platit daň z arogance moci i nadále. Dnes prožíváme šok z představy, že zavřeme mnohé kogenerační jednotky kvůli nekvalitnímu uhlí a zastaralým technologiím. Zatím co se skladba průmyslových aktivit a hlavně pohled na energetiku ve světě zásadně mění (i v Číně, nemluvě o USA), setrvává ochromená ČR v postojích, které ji usvědčují ze zcela mylné cesty ekonomického a hlavně energetického vývoje. Nebezpečná hra se slovíčky nás už stojí velké peníze i prestiž, a dokonce hrozí vybudovat zášť k našemu ekonomickému okolí a EU. „Vždyť oni usilují o náš blahobyt a svobodu,“ slyšíme. Tyto hodnoty jsme prohráli už mnohem dříve, bohužel, ale možná si mnozí z nás budou stále zpívat, že „za ty peníze přece stojí, ne?“ Ale za ty se nedá koupit ani svoboda, ta se získává myšlenkovým bohatstvím, ani suverenita státu, tu si společnost vydobude kladným přínosem k novým myšlenkám a kreativitou. My jsme se vyprofilovali jako negativisté všeho, co má pozitivní náboj. Ve jménu doktríny antiekologie. Ostatně, vlastní omyly je vždy nejlépe překrýt poukazováním na vnějšího nepřítele. Dnes to mají být ekologové- komunisti. Největším nepřítelem je však vždy vlastní omezenost. JAN BALTUS