Ceny hotových hutních výrobků v loňském II. pololetí významně poklesly, a to i přes rostoucí poptávku. Jen v zemích EU28 dnes činí cca 160 mil. t oceli. Podle Odvětvového svazu Hutnictví železa (OSHŽ) za to mohou především nadbytečné kapacity čínských producentů. Ty se odhadují na více než 400 mil. t oceli. Exportnímu tlaku z Číny je vystaveno rovněž naše ocelářství. Ohrožuje je jak dumping levné oceli, tak hrozba potenciálního udělení tržního statusu Číně. Tuzemská metalurgie se musí rovněž vyrovnat s důsledky navrhované reformy Evropského systému pro obchodování s emisními povolenkami. Dotovaná čínská ocel Pokud budeme sledovat pád cen hutních komodit a energií, pak lze rok 2015 podle OSHŽ označit za „nejhorší období za více než čtvrtstoletí“. Že se nejedná o řečnickou nadsázku, to mj. potvrzuje fakt, že během IV. čtvrtletí 2015 se 1 t čínské (státem dotované) oceli nabízela oproti evropské za méně než poloviční ceny. Čínský ocelářský průmysl se nachází v krizi. Na jedné straně klesá tamější poptávka po oceli. Na druhé straně v důsledku vysoké přebytečné produkční ocelářské kapacity výrazně narůstají objemy exportu levné čínské oceli do celého světa. To vede k enormnímu zatížení globálního trhu a ovlivňuje produkční a odbytové možnosti i českých výrobců. Podle zjištění Sdružení evropských výrobců oceli (EUROFER) čínští producenti vloni utrpěli značnou ztrátu: cca 15 mld. USD, což je v meziročním vyjádření o 2400 % více než v roce 2014. Země namísto aby uzavírala nadbytečné výrobní kapacity, však nabízí svou ocel po světě za ceny, jež v reálu nepokryjí ani jejich vlastní výrobní náklady. Agresivní exportní politiku čínské metalurgie lze demonstrovat vývojem objemů vývozů oceli od roku 2012: v globálním měřítku vzrostly dvojnásobně. Je logické, že čeští hutní manažeři v této souvislosti velmi bedlivě sledují debaty okolo příp. udělení statusu tržní ekonomiky Číně. „Čína není tržní ekonomika a udělením statusu by se EU připravila o možnost efektivní ochrany proti čínskému dumpingu,“ zdůraznil Ing. Jaroslav Raab, předseda představenstva Hutnictví železa, a. s. „Vítáme proto usnesení Evropského parlamentu z 12. 5. 2016, v němž se europoslanci jasně vyjádřili proti udělení tržního statusu.“ EU28 by podle OSHŽ měla ustoupit rovněž od tzv. pravidla nižšího cla (Lesser Duty Rule). Jeho použití nevyžaduje ani WTO. Vinou aplikace LDR jsou evropská antidumpingová cla v porovnání se zeměmi mimo EU28 o celé řády nižší. Konkrétně: zatímco USA uvalují na čínské dumpingové výrobky z oceli cla v řádu stovek procent (naposledy třeba na čínskou ocel válcovanou zastudena ve výši 522 %), EU28 se spokojila na tentýž produkt s neefektivními cly v rozmezí 8–15 %. Jak si vedou české hut ě? Agresivní exportní politika čínské metalurgie se už začíná projevovat i na výsledcích našich ocelářů. Jejich tržby se vloni v meziročním porovnání snížily o 6,1 mld. Kč (na 84,3 mld. Kč). Poměrně razantně poklesl i jejich zisk před zdaněním: z 10,2 na 3,1 mld. Kč. Co se týká samotné produkce: výroba surového železa klesla o 2,9 % (na 4,03 mil. t) a surové oceli o 1,8 % (na 5,26 mil. t). Nejhorší bilance firmy zaznamenaly ve II. pololetí 2015. Českou metalurgii neohrožují pouze čínští producenti. Podle OSHŽ „hrozbou pro ně je také návrh reformy emisních povolenek v rámci IV. obchodovacího období (v letech 2021–2030)“. Producenti oceli se obávají, že kvůli nedostatku volných povolenek pro průmysl bude nutné zvyšující se podíl povolenek nakupovat v aukcích. Aktuálně se pohybují okolo 6 eur/kus. Při očekávaném cenovém skoku (až na 15 eur/kus) by to mělo za následek likvidaci velké části tuzemského průmyslu a přesun výroby do zemí s mírnějšími (anebo vůbec žádnými) pravidly pro ochranu klimatu. Ekologické limity jsou u nás jedny z nejpřísnějších v celé EU28 a české hutní podniky k nim přistupují seriózně. Třeba průběžně investují do ekologizace své výroby. Za posledních 20 let to bylo celkem 110 mld. Kč. Díky tomu se od roku 1993 snížily emise prachu o 92 %, SO2 o 68,7 % a NOx o 64 %. Další snížení emisí se dostaví po spuštění nových projektů. Jejich celkové náklady jen v letech 2014–2015 dosáhly 10 mld. Kč. Podle Vladimíra Tomana, vedoucího útvaru Strategického rozvoje Hutnictví železa: „České hutnictví v tuto chvíli splňuje nejpřísnější ekologické normy a nachází se na samé hranici toho, co lze dnes dostupnými technologiemi odprášit.“ Ministerský seminář Na MPO ČR se k uvedeným problémům v těchto dnech uskutečnil odborný seminář. Zazněla na něm řada pozoruhodných faktů a bilancí. Za všechny alespoň ilustrativní hrst nejdiskutabilnějších: » EU28 zabezpečuje světovou třídu ocelových výrobků. V řadě oborů je evropská ocel dokonce měřítkem kvality. Přitom však velké evropské ocelárny bojují o přežití. Kupříkladu Ilva v Itálii. Své závody nabídla k prodeji i Tata Steel ve Velké Británii. » Od roku 2008 přišlo v evropském hutnictví o práci 85 000 lidí. I přesto hutnictví stále představuje 1,3 % evropského HDP a zajišťuje 328 000 pracovních míst přímo a další statisíce nepřímo. » Hutnictví je klíčovou součástí evropského průmyslu: každé 1 euro v poptávce po ocelových produktech přináší další 3 eura v poptávce pro navázané obory a dodavatele. Podle německého sdružení WV Stahl jedno pracovní místo v hutnictví přináší až 6,7 dalších pracovních míst v navazujících oborech. » Již dnes dochází ke zmenšování exportního trhu pro evropské výrobce, protože tradiční exportní trhy (kupř. Afriku či Blízký a Střední východ) obsadila svou agresivní cenovou politikou Čína. Pokud by jí EU28 udělila status tržní ekonomiky, pak Evropa (podle prof. Roberta E. Scotta) může přijít až o 3,5 mil. pracovních míst ve všech průmyslových oborech (nejenom v hutnictví). Hledají se nástroje k nápravě Na citovaném semináři se jeho účastníci seriózně zamýšleli i nad nástroji k nápravě situace. V cause event. statusu Číně mj. padl názor neudělit ho, dokud nesplní všechna kritéria EU28 a všechny závazky vůči WTO. Ale i poskytnout jednotlivým odvětvím čínské ekonomiky možnost prokázat, že v nich panují tržní podmínky. Ve vztahu k Bruselu zazněl požadavek nikoliv na protekcionismus, ale na férovou soutěž s výrobci mimo EU28, včetně Číny. Na modernizaci stávajících mechanismů ochrany trhů (zvýšení účinnosti TDI – Trade Defense Instruments) a na zavedení předběžného dohledu na dovozy (hlídat rovné podmínky v obchodních vztazích rychle a účinně). Měla by se také zrušit pravidla nižšího cla (tzv. Lesser Duty Rule), jehož vinou EU28 uvalí na stejný výrobek oproti USA podstatně nižší cla. EU28 je také mnohem pomalejší než USA. Trvá až 16 měsíců, než je konkrétní případ uzavřen a na výrobek je uvaleno clo. Je třeba, aby Evropané zavedli účinná opatření, která (exaktní výší cla) povedou až k zastavení dovozu výrobku (zavedení definitivního cla by mělo trvat maximálně 12 měsíců, předběžného méně). Evropské hutnictví se nyní nachází ve fázi, kdy se rozhoduje o jeho budoucnosti. Podle účastníků semináře na nejméně příštích 15 let. I proto nelze čínské exportní ambice podceňovat. Čínská domácí poptávka je plus-minus pokryta a produkce z nadbytečných kapacit (okolo 400 mil. t oceli ročně) se řeší jejím levným exportem po celé zeměkouli. Čína sice přislíbila, že v příštích 5 letech uzavře cca 150 mil. t svých výrobních kapacit. Vloni však otevřela novou huť v jižní Číně s produkční kapacitou 9 mil. t. Co se týká emisní politiky, systém IV. fáze EU ETS (2021–2030) je třeba nastavit tak, aby motivoval ke snížení emisí. Aby zabránil přemístění zbytků evropského průmyslu mimo EU28 a zabránil likvidaci evropského hutnictví. Současný návrh Evropské komise na IV. obchodovací období emisních povolenek není pro hutnictví podle OSHŽ motivující, nýbrž kontraproduktivní a potenciálně likvidační. Kvůli nedostatku volných povolenek pro evropský průmysl může dojít k přemístění výroby do zemí a regionů s velmi slabou politikou ochrany klimatu. V důsledku toho nedojde ke snížení emisí skleníkových plynů, ale naopak k jejich růstu. Z trhu bylo staženo 900 mil. povolenek, které jsou přiděleny do tržní stabilizační rezervy (MSR). V souladu s legislativou EU28 má být minimálně 50 % z výnosů aukcí použito na programy pro snížení emisí a obdobné. To je v ČR dodrženo. Zbylých 50 % je příjmem státního rozpočtu. Nejsou ale naplněny představy OSHŽ o použití prostředků z tohoto prodeje k financování programů výzkumu a vývoje, ke kofinancování investičních a modernizačních akcí a k výstavbě zařízení s vyšší energetickou účinností. Část výnosu z prodeje povolenek určená pro státní rozpočet by se měla využít ke snížení poplatku za alternativní zdroje, který platí každý spotřebitel elektřiny, či ke kompenzaci nepřímých nákladů EU ETS na straně průmyslu. /uai/
