Na ložisku Rožná končí 60letá éra těžby uranové rudy. Zdejší důl Rožná I, funkční od roku 1957, byl poslední nejenom u nás, ale i ve střední Evropě. Původně 200hektarové ložisko (55 km severozápadně od Brna, v okrese Žďár nad Sázavou) zmapovali geologové v roce 1956. Těžební činnost na něm odstartovala 27. října 1957, a to hloubením těžní jámy R 1. Po půlstoletí vyrostl v podzemí i na povrchu velký těžební komplex V roce 1978 dosáhl výměry cca 1200 ha. Nejhlubší zdejší jámou je R3. Zasahuje do 24. podzemního patra (1200,5 m). Největšího objemu těžby dosáhly doly Rožná I a Rožná II v roce 1967: 693 300 t uranové rudy. Horníci v Rožné vyhloubili 6,7 km průzkumných a těžebních jam, vyrazili 509,2 km překopů a chodeb a 95,9 km komínů. Z podzemí bylo vydobyto cca 17 162 531 t uranové rudy (s obsahem 20 516 t uranového kovu). Co se týká aplikovaných technologií: od roku 1968 se ruda upravovala alkalickým loužením. Po roce 1995 se těžba zabezpečovala výběrově. Útlumový program těžby vláda několikr át prodlou žila Naposledy k 31. prosinci 2016. Zbylí zaměstnanci státního podniku DIAMO, odštěpného závodu GEAM, tu nyní zabezpečí jak vlastní likvidaci dolu, tak zahlazování následků těžby. Na jejich bedra připadne i čerpání a čištění důlních vod aj. Útlum si vyžádá nemalé prostředky. Jen do konce roku 2018 to bude na 235 mil. Kč. Někteří pracovníci se ve spolupráci se Správou úložišť radioaktivních odpadů zapojí do realizace projektu Podzemního výzkumného pracoviště Bukov. Ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček na závěrečném ceremoniálu zdůraznil, že i přes útlum, který v posledních letech panuje v oblastech hornictví, stát jako vlastník nerostného bohatství pohlíží na těžební průmysl jako na perspektivní odvětví, které zabezpečuje strategické komodity, neboť nerostné suroviny tvoří základní ekonomické hodnoty každé země: „Považuji za důležité, aby tento stát kladl důraz na surovinovou a energetickou bezpečnost s maximální možnou mírou využívání domácích zdrojů.“ Devět lo žisek uranové rudy Odhady těžitelných zásob dosahují podle geologů cca 60 000 t. V Evropě tak patříme k nejvybavenějším zemím. Nikoliv už ve světovém měřítku. Tam dominují Kazachstán, Kanada, Rusko, Austrálie, Namibie a Niger. Třebaže další průzkum probíhá, odborníci jsou co do jejich eventuální exploatace na pochybách. Brání tomu jak obrovský propad cen na světových trzích po havárii JE Fukušima a postupné zastavování stárnoucích jaderných zdrojů v řadě zemí, tak pokračující výzkum a vývoj nové generace efektivněji pracujících jaderných reaktorů. Podle vědců stále bližší je také termín nástupu moderních zařízení, která dokážou opakovaně a bezpečně využít současné tzv. vyhořelé palivo, jež státy zatím draze a složitě deponují. Pozitivní je rovněž fakt, že po období studené války v 50. a 60. letech bipolárního 20. století se už uran masivně nevyužívá ve zbrojním průmyslu. Ještě v roce 2007 stál 1 kg oxidu U3O8 maximálních 300,4 USD. Na současných světových trzích jej obchodníci prodají sotva za šestinu této ceny. Energetické firmy si mohou dodavatele paliva vybírat po libosti. Pokud aktuální situace a nízké ceny potrvají, domácí zásoby uranu bude lépe deponovat v podzemí pro generace našich vnuků a pravnuků. /ex/
