Ukrajinské bezpilotní kamikadze drony s dlouhým doletem v letošním roce pronikají nad ruské území stále častěji a hlouběji. Co je jejich cílem?
V polovině března 2024 ruské a ukrajinské sociální sítě a telegramové kanály sledující vývoj „speciální vojenské operace“ kromě více či méně realistických či naopak přikrášlených záběrů z války přinesly i netypické záběry požárů ruské energetické infrastruktury. Během několika dní desítky ukrajinských dronů zaútočily na několik ropných rafinérií v evropské části Ruska. Rusko oficiálně prohlašuje, že prakticky všechny ukrajinské stroje sestřelilo. Záběry zničených rafinérií ovšem celkem jasně naznačují, že na údaje Kremlu ani v tomto případě nelze spoléhat. Oficiální ukrajinská místa o incidentech naopak mlčí. Neoficiální zdroje v Kyjevě však tvrdí, že jejich drony zasáhly v poslední době tucet ropných zařízení v Rusku.
Kampaň ve vlnách
Ukrajina s dálkovými drony experimentuje již delší dobu. K prvnímu potvrzenému útoku (náhodným přihlížejícím) došlo v červnu 2022 a cílem se tehdy stala rafinérie v Rostově na Donu. Jejich intenzita postupně v průběhu války sílila a prozatímního vrcholu dosáhla právě v posledních týdnech. K první větší události v tomto měsíci došlo 9. března, kdy bylo podle ruských oficiálních zdrojů zachyceno 47 dronů, z nichž zhruba čtyři desítky u Rostova. Stejné noci ukrajinské stroje zaútočily na leteckou základnu Taganrog, která hostí ruské letouny včasné výstrahy A-50, a kde očití svědci napočítali více než 20 výbuchů. Ve dnech 12. a 13. března ruská strana oznámila oficiálně dohromady sestřelení více než stovky ukrajinských dronů. Ukrajinské zdroje tvrdí, že mezi 12. a 15. březnem se ukrajinským silám podařilo citelně poškodit čtyři velké ropné rafinérie, které dohromady představují zhruba osminu ruských zpracovatelských kapacit. Nemáme pochopitelně k dispozici úplný přehled, ke kterým stroje mířily. Jak ale bylo řečeno, celkem jasně se ukázalo, že minimálně jedním z hlavních cílů se stala ruská ropná zařízení. Škody lze těžko odhadnout jinak než nepřímo, zpětně a prostřednictvím statistik. Ruský námořní vývoz ropy klesl v lednu o 340 000 barelů denně na sedmitýdenní minimum, které činilo 3,06 milionu barelů denně. Ruské ropné rafinerie v lednu omezily provoz o 4 % ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku. To bylo ovšem před velkou vlnou útoku v březnu, která by na produkci mohla mít výrazně vyšší dopad, jak ještě uvidíme.
Slabí doma
Útoky přicházejí v době, kdy se Rusko potýká s problémy na domácím trhu s palivy. Od 1. března byl zaveden šestiměsíční zákaz vývozu benzínu, který měl kompenzovat rostoucí ceny a poptávku spotřebitelů a zemědělců a umožnit plánovanou údržbu rafinérií. Zákaz se nevztahuje na Mongolsko, Uzbekistán, Jižní Osetii a Abcházii. Není to navíc poprvé, podobný zákaz Rusko zavedlo už v roce 2023. Jak je možné, že jeden z největších světových producentů ropy může trpět nedostatkem paliva? Ve hře je řada faktorů, které dohromady dělají ruský trh s palivy (především benzínem) během válečného období nestabilním. V mírových dobách nešlo o žádný problém, napětí způsobené válkou na Ukrajině se ovšem projevuje na nečekaných místech. Rusko se již mnoho let snaží jednak zachovat zdánlivě volný trh s ropnými produkty, jednak regulovat ceny tak, aby byly nezávislé na globální ekonomice. Cílem je zabránit prudkému nárůstu cen benzínu a udržet ruské spotřebitele spokojené, shrnuje odborník na danou problematiku Sergej Vakulenko. Uměle nízké ceny však způsobily, že spotřeba energie zůstává vysoká a je čím dál obtížnější a nákladnější ji udržet. Kdyby však vláda musela od regulace cen upustit, ekonomika by se vůči výkyvům cen pohonných hmot stala potenciálně zranitelnou. V roce 2022 systém přežil propad rublu a nebývale vysoké světové ceny ropy, protože kvůli západním sankcím měly ruské ropné společnosti potíže s vývozem. Pomohlo také rozhodnutí vlády vypočítávat daň z těžby nerostných surovin novým způsobem, který sice příliš neodpovídal skutečné situaci na trhu, ale umožnil udržet ceny pod kontrolou Do léta 2023 však ropné společnosti našly nové odběratele a vymyslely nové způsoby, jak zmírnit dopad sankcí a obnovit vývoz. Vláda znovu upravila výpočet daní, zároveň ovšem došlo ke skokovému nárůstu světových cen (ceny ropných produktů rostly ještě rychleji než ceny ropy) a rubl oslabil. To vše znamenalo, že se rozdíl mezi doporučenou domácí cenou a cenou na světovém trhu prohloubil. Zároveň také došlo ke změnám na domácím trhu. Kvůli potřebám armády prudce narostla poptávka na jihozápadě Ruska a podél severojižních dopravních tras vedoucích do prázdninových destinací na Kavkaze a Ruskem okupovaném Krymu. Ruská úroda obilí dozrála dříve než obvykle a opravy v několika ropných rafineriích trvaly déle, než se předpokládalo. Zřejmě dopadem úspěšnější části sankcí, které ztěžují nákupy náhradních dílů a spotřebního materiálu.
Regionální nedostatek
Výsledkem byl velký regionální deficit ropných produktů a růst cen. Železnice, které mohly být využity k dovozu zásob z regionů bez nedostatku, jsou v Rusku přetíženy i díky zvýšeným požadavkům na přepravu vojenského materiálu. K tomu ještě stát snížil „kompenzační platby“, které ropné společnosti dostávají za prodej pohonných hmot na domácím trhu. To nevyhnutelně vedlo k situaci, kdy společnosti mohly dodávat na domácí trh pouze se ztrátou: ve srovnání s vývozem i v absolutním vyjádření. A to se na trhu projevilo okamžitě. Nedostatek paliv se pro úřady rychle stal vážným problémem, a tak se Moskva rozhodla po krátkém váhání zahrát trumf a zakázat veškerý vývoz nafty a benzínu. Zákaz vývozu nafty byl po dvou týdnech částečně odvolán, zákaz vývozu benzínu trval šest měsíců. Nyní se po několika měsících znovu vrací, což zjevně nasvědčuje, že situaci se vyřešit nepovedlo. Není ani divu, ruská produkce byla orientována na export. Země běžně produkuje až o nějakých 15 % více benzínu, než potřebuje, a do zahraničí se prodává dokonce více než polovina produkované nafty. Zároveň ale země nemá velká strategická úložiště, kam by bylo možné „odložit“ část produkce. I ruské společnosti se v posledních letech řídily obchodní strategií typu „právě včas“ (just-in-time). Zavíraly tak skladovací kapacity, které v takovém modelu nebyly zapotřebí.
Důležité budou opravy
Podle odhadů ukrajinské útoky dočasně vyřadily z provozu zhruba 10—15 % celkové kapacity ruských rafinérií. V absolutních číslech je to podle různých odhadů zhruba 600—900 tisíc barelů z celkové kapacity necelých šesti milionů barelů denně. Rafinérské kapacity Ruska jsou soustředěny v západní části země, kde žije většina obyvatelstva a nachází se většina průmyslu. Ukrajinci již dříve zasáhli cíle až u Petrohradu a nyní ukázali, že mohou zasáhnout většinu rafinerií na západ od Uralu. V pásmu dosahu se nachází 18 rafinerií s kapacitou 3,5 milionu barelů denně. A ani důležitý komplex v Ufě, východně od Samary, který leží 1 000 km od Ukrajiny, nemusí být v bezpečí dlouho. Ztráty tedy jsou, a ještě mohou být citelné, byť se nedá předpokládat, že by ukrajinské drony zasažené rafinérie vyřadily z provozu natrvalo. Jejich nálože jsou malé: od jednotek kilogramů po několika desítek. A rafinérie nejsou tak zranitelné cíle, jak by se mohlo zdát. Zvláště v bývalém Sovětském svazu a do značné míry i v Rusku se podle odborníků stavěly tak, aby je nešlo leteckým bombardováním jednoduše zničit. Na druhou stranu, poškození nemusí být v případě přesného zásahu zanedbatelné. Drony se soustřeďují na klíčové části zařízení, jako jsou kolony nebo kompresory. Pokud se je podaří poničit, nebo jich dokonce poničit vícero, ruský ropný průmysl může mít velké potíže s jejich náhradou. V 21. století spoléhal do velké míry na dodávky specializovaných náhradních dílů ze zahraničí a domácí výroba řady klíčových komponentů neexistuje. Sankce, které se na dovoz dílů pro ropný průmysl západní země vyhlásily, se nepodařilo Rusku nikdy zcela obejít. V jejich důsledku například došlo k zastavení rozšiřování některých projektů na vývoz zkapalněného plynu. Je tedy představitelné, že ukrajinské velení musí reagovat na kritický nedostatek některých dílů a v důsledku na nedostatek klíčové suroviny na trhu, a to hlavně domácím. Cílem posledních úderů jsou totiž především rafinérie zaměřené na produkci produktů pro ruské zákazníky. Údery se ale projeví i na trhu mezinárodním, byť zatím pouze okrajově. Banka JP Morgan odhadla, že by důsledkem ukrajinských úderů mohl být nárůst ceny barelu ropy o čtyři dolary. Z technického hlediska by Kyjev mohl také velmi snadno eskalovat útoky na jiné části ruského sektoru těžby fosilních paliv a způsobit mu vážné škody. Pravda, hlavní ruská ropná a plynová pole se nacházejí na západní Sibiři, daleko od Ukrajiny. Navíc rozptýlené vrty a zpracovatelská zařízení je těžké zasáhnout v takové míře, aby byla těžba nějak vážně narušena. Ukrajina má však jiné možnosti. Drony by se mohly například zaměřit na terminály pro vývoz ropy, přičemž obzvláště zranitelné jsou terminály v okolí Novorossijska u Černého moře. Mohla by zasáhnout čerpací a kompresorové stanice podél ropovodů a plynovodů. Ukrajinské drony se ale zatím infrastruktuře na vývoz surové ropy, která tvoří větší část ruského exportu než produkty rafinérií, vyhýbají. Nabízí se předpoklad, že jejich poškození by se na ceně ropy projevilo silněji než útoky na ruské rafinérie, což by minimálně někteří západní spojenci Ukrajiny pochopitelně nesli nelibě. To útoky na rafinérie naopak Rusku i Západu vysílají jasný signál o ukrajinských možnostech. Kyjev by také mohl napodobit jemenské Hútie a zaútočit na tankery plující do či z Ruska, možná s využitím svých námořních dronů, které zahnaly ruskou Černomořskou flotilu do jejích přístavů. V minulosti se tak v ojedinělých případech stalo, ovšem to se týkalo jen několika specifických případů ruských lodí. Ruský export to nijak neohrozilo. Letošní ukrajinská dronová kampaň má tedy omezenější cíl než zastavit ruský vývoz. Jde mnohem spíše o vyvolání dalšího stresu v ruském rafinérském průmyslu, a snad i narušení zásobování armády, ale tak, aby ceny ropy pro mezinárodní zákazníky příliš nestouply.
K čemu to bude
Zda ukrajinská strategie vyjde, uvidíme v příštích týdnech. Rusko má mimo jiné velkou průmyslovou základnu, která se může pokusit díly nahradit. Nebo se může obrátit na čínské partnery (i když i větší čínské firmy už jsou na sankčních seznamech a obchodování s Ruskem je pro ně problém, protože mají většinu klientů mimo Rusko). Klíčovým ukazatelem bude, jak dlouho budou opravy trvat. V případě v lednu zasažené rafinérie Ust-Luga došlo k obnovení provozu zhruba po třech týdnech, tedy po nepříliš dlouhé době. Ovšem to bylo v situaci, kdy škody byly omezeny na pár provozů. Nyní musí Rusové s omezenými počty školeného personálu a špatným přístupem k náhradním dílům zvládnout opravu možná až 10 rafinérií najednou. Pokud ve většině případů nebude poškození jen malé, nepůjde o jednoduchý úkol. Ať to dopadne jakkoliv, je rozhodně velmi nepravděpodobné, že by nedostatek paliva pocítila ve větší míře ruská armáda. Pro ni bude vždy palivo určeno přednostně a je vyloučené, že by Ukrajina dnes dokázala vyřadit z provozu všechny ruské rafinérie. /jj/
