Zástupci a. s. ČEZ a následně tisk
oznámili palcovými titulky, že do
dvou let ceny elektřiny dosáhnou cen
německých. V zemi, kde průměrné
důchody a platy nedosahují ani třetiny
německých je otázkou, zdali se máme
této informace radovat, či plakat. Na
jedné straně je český průmysl zahrnován
ze strany energetiků informacemi,
že máme pořád nejlevnější energii, ale
skutečné srovnání na bázi reálných
cen a především kupní síly ukazuje
pravý opak ( Eurostat). Jsme už devátí
v Evropě v ceně pro domácnosti a už
pátí v ceně pro podniky.
A to za okolností, kdy je zatím
elektřiny v této zemi nadbytek, především
však díky otcům dnešních
manažerů, kteří vybudovali pro své
následovníky silný elektroenergetický
systém. Je naší hrdostí, že někteří
z nich přispěli svými úvahami do
tohoto čísla. Je až s podivem, jak
soudně se na současné postavení
elektroenergetiky dokáže dívat
například sedmdesátník Ing. Kubín,
a jak jeho věcnost kontrastuje s
nátlakovým pojetím jeho následovníků.
Co je správné je stejně zajímavá
otázka, jako zdali máme-li si chystat
při placení účtů kapesníky, či běžet
do obchodu pro ještě větší auto.
Na statistice Eurostatu je zajímavé
však to, že nejlevnější elektřinu mají
Finové, tedy ze země, jež začala
liberalizací trhu jako jedna z prvních,
ale také země, kde se důsledně
dbá na efektivní využívání paliva.
Kogenerace ve Finsku vítězí.
Energetické firmy ve Skandinávii
patří k nejbohatším, ale navzdory
klimatickým poměrům prodávají
elektřinu podnikům a domácnostem
v nejlepších cenách. Jak je to
možné?
A v neposledním, Finové se
velice zasazují za čistotu ovzduší
a ke Kjótskému protokolu, a nyní
také dohodám z Nairobi se hlásí
jejich nejvyšší političtí představitelé.
Jinými slovy a slušně řečeno,
je to prostě o něčem jiném. A je to
k hlubokému zamyšlení - pokud
jsme toho schopni.
My jsme naší přílohou Česká
energetika pro budoucnost sledovali
jediný cíl, otevřít debatu,
která jediná nás může dovést ke
strategii stejně úspěšně, jako je ta
finská. JAN BALTUS