Představte si svět, v němž si budou automobily samy určovat nejvhodnější trasu pro dojetí do cíle, samy si budou regulovat rychlost podle aktuální dopravní situace, a dokonce i počasí a které ochotně dají přednost jinému, jenž objektivně více pospíchá. Představte si palety se zbožím, které se samy vyskladňují v meziskladu, plánují své cílové doručení a průběžně nás informují o stavu produktů, které mají naložené. Myslíte si, že je to sci-fi? Omyl. Je to naše budoucnost a pravděpodobně velmi blízká. V červnu loňského roku učinilo vedení Internet Society zásadní krok, a ten pravděpodobně zcela změní náš život. Oficiálně vydalo nový standard internetových protokolů (IP) s označením IPv6. Díky němu je v současnosti k dispozici více než 340 sextilionů (3,4.1038) adres. Proč tuto, na první pohled šílenou věc, ale udělali, když je nás na celé Zeměkouli „pouhých“ 7 miliard lidí a v současnosti reálně využíváme kolem 4,3 miliard adres? Těch adres je nyní k dispozici tolik, že by každý z nás, co žijeme na Zeměkouli, mohl dostat každou vteřinu svého života miliardu adres. Musí tedy zatím stát nějaký jiný záměr. Ten je jednoznačný: tyto adresy nejsou primárně určeny pro lidi, ale pro věci. Podle odhadů společnosti Cisco Systems totiž bude do roku 2020 připojeno k internetu kolem 50 miliard zařízení, z nichž miliardy budou zabudovány do předmětů každodenního užívání – od oblečení po mobilní telefony a součástky aut. INTERNET BUDOUCNOSTI Vypadá to, že s našimi „starými známými“, tj. http protokolem, jazykem html, URL adresami i progresivním webem 2.0, který nám umožnil aktivně se spolupodílet na tvorbě obsahu jednotlivých webových projektů a dokonce se i na internetu družit a přátelit, se už brzy rozloučíme. Důvod je prostý: tyto formáty jsou nepochopitelné pro stroje, které se chystají internetový prostor opanovat. Velmi blízká budoucí verze webu 3.0 už bude čistě sémantická, čili postavená na klíčových slovech a jejich kontextech. Jedině tímto způsobem totiž budou stroje schopny samostatně si vyhledávat na internetu informace a následně je zpracovávat. Samozřejmostí bude také IP mobilita, to znamená, že každý uživatel bude schopen pohybovat se s pomocí komunikačního protokolu mezi různými sítěmi a přitom mít pouze jedinou IP adresu. Data už dále nebudou uložená na místních serverech, ale na serverech na internetu, čili na cloudu. Díky tomu budou bezprostředně přístupná odkudkoliv pouze s pomocí webového prohlížeče nebo klienta dané aplikace. A v těchto datech si budou moct číst nejen lidé, ale i stroje. JAK PŘIPOJIT VĚC K INTERNETU Běžné předměty nelze připojit k internetu, a internet věcí by vůbec nemohl vzniknout, bez vhodného technického nástroje. Ten už naštěstí vymýšlet nemusíme, protože už ho známe a celkem běžně ho používáme. Jsou jím tzv. RFID tagy, čili radiofrekvenční identifikace. Funguje to tak, že každý předmět má v sobě implementovaný čip, který bezdrátově odesílá data do sítě. Systémy RFID lze použít všude: od automatického značení, identifikace, registrace, skladování, monitorování až po samotnou dopravu apod. Ačkoli je technologie RFID známá již poměrně dlouhou dobu a nikde se o ní zvlášť nijak nehovořilo ve smyslu převratného objevu, dnes to začíná vypadat, že se jedná o velice slibný obchodní artikl s obrovským komerčním potenciálem. Odhaduje se, že globální trh s RFID řešeními bude do roku 2016 meziročně narůstat o celých 12 procent. V reálných cenách by pak tento trh měl v roce 2016 dosáhnout objemu téměř 9 milionů dolarů. DOPRAVA SE BUDE ŘÍDIT SAMA Předpokládá se, že v příštích letech bude k internetu připojeno téměř každé zařízení. A tento trend se zřejmě nevyhne žádnému průmyslovému odvětví, ale ani žádné oblasti našeho života. Kde se ale uplatní nejdříve, a zřejmě to bude již opravdu velmi brzy, je doprava a logistika. Dopravní „chytrá“ síť bude zahrnovat vše: od samotných jednotlivých vozidel přes dopravní značení a monitoring až po meteorologické stanice. Jednotlivá vozidla si budou sama z internetu odečítat informace o aktuální dopravní situaci v místě, kde se nacházejí, podél celé trasy až do místa určení, o počasí, které je na cestě čeká. To ale není vše: auta si budou umět navzájem „říct“, jak moc které pospíchá a potřebuje tudíž přednost, nebo upozornit toho druhého, že už je u něho nebezpečně blízko. ZÁSILKY DORUČENÉ BEZ DORUČOVATELE Plně digitalizované a přenesené na cloud budou i veškeré logistické sítě. V budoucnu si zásilky samy najdou správnou cestu a kudy, kdy a jak dál si budou „domlouvat“ s okolím. Urgentní zásilky si samy řeknou, že musejí být dopraveny rychleji, ostatní ochotně počkají. Kromě správné trasy a vhodného načasování si zásilky budou také hlídat vlastní obsah. Jestli je křehký a musejí tudíž dát větší pozor, aby se nepoškodil. Nebo, pokud například přepravují potraviny, budou dokonce sledovat okolní teplotu a předpověď počasí. SKLADY BEZ SKLADNÍKŮ Zboží, které přijde do skladu, se na vstupu automaticky zaregistruje prostřednictvím RFID čipu. Čtečka RFID už ale není připojená k serveru daného skladu, ale k nějakému serveru umístěnému v cloudu. Potřebné údaje o zboží jsou tak k dispozici okamžitě a odkudkoli. RFID odesílá průběžně do sítě informace o svém stavu, takže tam lze vyčíst celou jeho podrobnou historii. Veškerá další manipulace se zbožím probíhá výhradně automaticky. Díky této on-line internetové komunikaci bude celá logistika mnohem efektivnější, rychlejší a také levnější. CO TO NAKONEC PŘINESE? Jako hlavní důvod, který má podpořit tyto nové koncepty, je udržitelnost konkurenceschopnosti Německa, odkud většina těchto vizí přichází, a spolu s ním i celé Evropské unie. Má být nástrojem, který pomůže udržet pracovní místa, protože se celý proces výrazně zlevní. O tom, kolik pracovních míst se ale nakonec reálně zruší, protože stroje převezmou práci lidí, se už tolik nemluví. Analogie s průmyslovou revolucí je velmi příznačná. Je tady ale i další paradox: druhou nejaktivnější zemí z hlediska konceptu internetu věcí je Čína!
