Dopis čtenářky

Moc se omlouvám. Nejsem energetik. Pouze podniková ekonomka. Profesně žiji ve světě korun, dolarů či eur. Když v poslední době sleduji lavinu tu odborných, tu laických volání po zelené energii, resp. po zvýšení dotací a poplatků za cokoliv, co se v naší energetice a teplárenství za zelené prohlašuje - ocitám se v krapet schizofrenní situaci. Jako řadová občanka této země se musím ve finále na úhradě všech nových projektů a investic do energetiky a teplárenství podílet. Včetně rostoucích cen domácích a také importovaných energetických vstupů, nejrůznějších příplatků, dotačních bonusů a dalších finančních „vynálezů“ stavitelů a provozovatelů jejich (jedině správných) energetických a teplárenských procesů a zařízení. Celý svůj dospělý život cítím a jednám ve prospěch ekologie. Při volební urně i nad rodinnou kasičkou. Hesla o zelené energii mi nepřipadala jako z jiné planety. Sama sebe jsem přesvědčovala, že je to v zájmu mé rodiny, naší firmy i republiky. Až do předloňského boomu „soláru“ po česku… Přízemní chtivý byznys a vznešené ekologické ideály se ani u nás do symbiózy uvést nepodařilo. A pokud dojde na soudní spory s mou Českou republikou, v níž jsem se narodila, kde žiji a pracuji, není všem bezostyšným kampaním za větší zisky ani zdaleka konce kraje. Vláda přišla s potřebnou vizí posilovat konkurenceschopnost naší ekonomiky. To je v pořádku a podle mého gusta. Jenže tatáž vláda hodlá v rámci úsilí za realizaci lisabonské direktivy 20-20-20 i nadále subvencovat alternativní zdroje energie a tepla. Obávám se, zda nejsou oba přístupy ekonomický protimluv. Nemalé prostředky na zelenou energii se samy od sebe nevygenerují. Musíme je vytvořit my, občané a podniky. Můžeme si dovolit na prahu nové globální krize dosavadní velkorysý přístup k ekologizaci energie? Lze ještě více zatížit naše rozpočty (a omezit kupní sílu - viděno očima mé rodiny), či podvázat konkurenceschopnost naší ekonomiky (prizmatem podnikové sféry)? Noviny jsou plné zpráv a rozborů ekonomického rozmachu čínského nebo tureckého tygra. Proč ale neuvedou, že oba státy na sebe žádné sebemrskačské emisní závazky ? la Evropa nepřijaly a podniky tamějším vládám podporu ekologie nesubvencují. Na rozdíl od českých a řady dalších evropských. Jako matku mne těší, že ekologické průkopnické vize EU snad už někde přinášejí první pozitivní výsledky v čistotě ovzduší, vody i půd. Na druhé straně: proč ne také na Ostravsku, v severních Čechách nebo v centru Prahy? Východisko z předraženého zeleného bludiště, do něhož jsme se naivně uvrtali, podle mne netkví v žádném dočasném nebo trvalém moratoriu na subvencování alternativních zdrojů energie. Za lepší řešení považuji celonárodní diskusi, čeho jsme při implementaci alternativních zdrojů reálně schopni dosáhnout v časovém horizontu 1-2 dekád a za jakých (tedy i finančních) podmínek. Hysterické kampaně (tu ve formě omezování individuálních topenišť, onde volání po uhlíkové dani apod.) podle mne takový dialog nepředstavují. K fyzickému zdraví mé rodiny, ani k posílení konkurenceschopnosti naší ekonomiky nepřispějí. Jen správný cíl může vygenerovat správné nástroje k jeho dosažení. B. K. - Brno