Pan prezident Klaus a s ním každý
soudný český euroskeptik měli ohledně
bruselské byrokracie znovu a opět
pravdu. Konkrétně: co se týká problesknuvších
zpráv o záměrech Berlaymontu
řídit (mimo jiné) formování
národních energetických mixů v členských
státech EU27.
Jak dopadly předchozí pokusy
bruselských ouřadů dirigovat první-
-poslední, včetně velikosti a průhybu
banánů na pultech zelinářství od Lisabonu
po Helsinky nebo velikosti klecí
pro slepice, to jsme ještě nestačili
zapomenout. Teď abychom se začali
bát znovu. Bruselský šiml chce opět
nařizovat. V daném případě: kolik
a jakých zdrojů si v našem národním
energetickém mixu smíme zachovat
a do čeho naopak musíme investovat
hlava-nehlava. Ještě stále platí premisa,
o níž jste v TT psali několikrát, že
za rozvoj národní energetiky si odpovídají
jednotlivé členské státy samy?
Pokud by byly eventuální změny racionální
a ve finále by vyústily v akceptovatelnou
substituci zastaralé
fosilní energetiky a teplárenství novými
technicky, ekonomicky i ekologicky
progresívnějšími a efektivnějšími
zdroji a systémy, pak lze podobné
intervence zvažovat. Ale: Evropa se
zatím zmítá v ekonomických a ekologických
problémech, které si sama vygenerovala
a jež se promítají i do její
energetiky.
Lze vyloučit, že naše současná vyvážená
struktura národního energetického
mixu by nedostala první těžký úder
v jaderném segmentu? Halasný povyk
rakouských a německých odpůrců jádra
se přes naše společné hranice nedá
přeslechnout. Pod prapory své nenávistné
zelené ideologie ignorují základní
technické i provozní parametry
českého jádra, včetně pozitivních výsledků
obou našich jaderek při loňských
zátěžových testech na teritoriu
EU27. Odkud brát naději, že v čele
téhle nové křižácké výpravy proti jádru
nebudou stát právě zástupci SRN,
jež vloni učinila salto mortale od jádra
k importovanému plynu a k nevyzpytatelným
alternativním zdrojům?
Eolické parky v Severním moři, jejichž
produkci naši sousedé neumí
ani regulovat, ani bezpečně přemístit
ke spotřebitelům do Bavorska, jsou
(myslím) dostatečně výmluvným mementem.
Bylo by žádoucí, aby si kritici jádra
nejdříve zametli před vlastními prahy.
Aby svými technicky nedomyšlenými
excesy neohrožovali přenosové soustavy
sousedních zemí. Aby uměle způsobeným
propadem výroby elektřiny
nerozdmýchávali její překotné zdražování.
K tomu, aby dospěli k provozně
chybnému rozhodnutí odstavit vlastní
jaderné zdroje do roku 2022, stačil
v předvolební euforii sotva měsíc. Že
by dokázali vybudovat alespoň pár
sloupů z bezmála 4500 km nových sítí
na vlastním území, k tomu se (ejhle!)
nemají.
V čem nám může protijaderná lobby
z Bruselu poradit a pomoci? Těžko
na to hledám odpověď. Výsledkem
jejich dosavadního neodborného počínání
může být (a nejenom na evropském
energetickém trhu) leda pokračující
zdražování energie, další posílení
hrozby black-outu. Část západní Evropy
si ho už prožila. Nemusíme ji nutně
následovat jen proto, že jakési klotové
rukávy usoudily, že jádro je fujtajbl.
K. M. - Olomouc
