Často jezdím služebně do Německa.
S tamějšími partnery probíráme věci
pracovní i soukromé. Dobře „poradíme“
svým vládám, co a jak s daněmi
a s cenami. Občas se i poškorpíme:
kdo vaří a pije lepší pivo? Čí děvčata
jsou hezčí? Jednou větou: normálka.
Dobrá sousedská normálka.
Až do letošního léta. Z našich partnerů,
kteří milovali energetický a tepelný
komfort, se přes noc stali zarytí propagátoři
úspor, ne-li rovnou energetičtí
asketi. Ještě po velikonocích si z nás
utahovali za česko-rakouské žabomyší
půtky o Temelín. V červenci, na vrcholu
tamější postfukušimské hysterie, nás
s vážnou tváří začali ujišťovat, že jádro
je celosvětově na odpis a my, v Tschechei,
abychom jejich reaktorové moratorium
co nejdříve následovali…
O svém osudu musí rozhodovat
každý sám a svobodně. O energetické
budoucnosti nevyjímaje. Prázdninové
jaderné eskapády německých politiků
nepochybně vygenerovala fukušimská
tragédie a blížící se volby u sousedů.
Jenže - jaderný obojek si nasadil
na krk už dávno předtím koaliční kabinet
kancléře Schrödra. Pravda, mírnější
a povlovnější.
Naši partneři nezastírají, že energetická
situace v jejich zemi bude po odstávce
všech reaktorů složitá. Skálopevně
však věří, že ji zvládnou. Podle
jedněch poddimenzovanou německou
energetiku spasí solární a eolické parky.
Podle druhých, spolehlivé dodávky
ruského zemního plynu... Řada otazníků
zůstává. Kupříkladu kolik miliard eur
to bude Němce stát? A kolik nás, jejich
sousedy a další členy evropského energetického
trhu? Jaké technické a právní
dodavatelské garance poskytne německým
firmám a domácnostem jeden
z bossů Nord Streamu pan Gerhard Fritzovič
Schröder? Jakým tempem se bude
vyvíjet zatím nedostačující německá
distribuční a přenosová síť? aj. aj.
Kdysi nás rozpalovala debata, kdo
první - zda Dominator Hašek anebo
Schumacher - by už měl požádat
o sportovní důchod. Dnes vývoj situace
na energetických burzách, aktuální
prognózy počasí a jeho vliv na alternativní
energetické zdroje u sousedů. Zda
a odkud nám hrozí (či ještě nehrozí)
energetický black-out.
Vypadá to, že obě hlavní skupiny,
které svorně přispěly k prázdninovému
kotrmelci německé energetiky, se už
ocitly v debatním klinči. Místní zelení
(bůhví zda jen demagogicky?) vyčítají
místním progazpromovským, proč se
na Rýnu po několik příštích desetiletí
bude topit a svítit už jen se souhlasem
z Jamalu. Napadená strana kontruje:
žijete mimo realitu, nemáte žádnou
solidní koncepci. Elektrárny a teplárny
byste stavěli leda na pohřební svíčky…
Nechci spekulovat, jaký inovační impulz
vygeneruje německé jaderné moratorium
pro další vědeckotechnický
rozvoj v oboru. Ani jaká to bude vzpruha,
či naopak morová rána pro příští
německou (a potažmo i evropskou)
energetiku a teplárenství. To ukáže až
čas. Jsem rád, že naše vláda žádné protijaderné
hysterii nepropadla. Že dlouho
avizovaný (byť zatím ještě neuzavřený)
mezinárodní tendr na dostavbu
Temelína myslí vážně. A taky doufám,
že vy, česká media (politická i odborná),
si zachováte důstojnost a nesnížíte
se k plytkým polemikám a slovním
přestřelkám s německy hovořícími odpůrci
jádra. Zastrašování, demagogie
a urážky žádnou žárovku nerozsvítí.
Ani na Rýnu, ani na Vltavě.
Ing. K. S. - Plzeň