Nejenom Brusel, ale i my, v české
kotlině, si uvědomujeme dopady uhlíkové
energetiky a teplárenství na naše
životní prostředí. Sleduji Vaše články
o vývoji v oboru a o implementaci
nových provozně efektivnějších a ekologicky
méně problémových technologiích
(naposledy třeba o CCS). Přesto
si myslím, že Evropa a s ní celý
technicky vyspělý svět nemají na vybranou.
Nechceme-li se udusit, žádná
jiná alternativa než odchod od uhlí,
ropy a plynu neexistuje.
Samozřejmě, energetiku a teplárenství
lze v procesu zdrojové a technologické
transformace řídit mnoha způsoby
a nástroji. Mimo jiné i nanejvýš
ošemetným systém tzv. emisních povolenek.
Nepřesvědčíte mne však (ani
Vy, ani jejich bruselští „vynálezci“),
že právě povolenky jsou nástroj z říše
snů. Ještě se plně neprosadily v praxi
a jaké kejkle už s nimi různí vychytralci
(eufemističtěji: lobbisté v oboru)
stačili vymyslet a zrealizovat. Včetně
kriminálních - viz elektronické krádeže
této chimérické valuty na čisté
ovzduší zpočátku tohoto roku. Život
znovu potvrdil: kolotoč usnesení a razítek
nás nespasí. Abychom si v této
zemi zachovali stávající energetický
a teplárenský komfort, aby se nám tu
zdravěji žilo, pak určitě nevystačíme
s žádným byrokratickým chytračením
od zeleného stolu.
Sleduji debaty ohledně plateb
za příští emisní povolenky a jejich
užití. Naposledy vyšperkované úvahami,
kdo primárně by měl (či neměl)
rozhodovat o užití zisku z jejich
prodeje. Zda nějaký anonymní státní
subjekt anebo exaktní podnikatelské
subjekty v branži. Poté, co se onen
obskurní nástroj zrodil, čeští politici
se kasali, že to bude nejenom mocná
zbraň proti růstu emisí CO2, ale
i měšec peněz nezbytný pro úhradu
technické a ekologické transformace
české energetiky a teplárenství.
České emisní povolenky se mj. rozkutálely
po světě a se zbytkem pro
několik nejbližších let by nejeden
„přítel“ energetiky a ekologie rád
operoval pěkně potichu, podle svého
uvážení. Soudím, že o užití prostředků
na technické a ekologické
inovace by měl rozhodovat subjekt,
jehož se to nejvíce týká a jenž za to
ponese plnou právní i věcnou odpovědnost,
tj. podnikový management.
Zisk, jenž vygenerují diskutabilní
emisní povolenky, není žádný dárek
pro podnikovou sféru. V branži musí
napomoci k přípravě a realizaci projektů
ke snížení CO2. Podnikovému
managementu netřeba „odborně“
vysvětlovat, ani ho „odborně“ vést
k ekologickým investicím pomocí
štemplů. Ten, kdo sám má máslo
na hlavě (naposledy za to, jak totálně
nezvládl jinou ekologickou causu
– boom fotovoltaiky po česku), nemá
podle mne morální právo zkoušet to
znovu. Leda že definitivně nerezignujeme
na svou paměť a na poslední
zbylé miliardy, které mohou spolknout
případné arbitráže.
Mám velké pochybnosti o erudici
některých bruselských činitelů
a o efektu jejich výplodů. Emisní povolenky
jsou podle mne jednosměrná
slepá ulička. Spoléhám na jediné:
že v ní Brusel (doufejme) nepříjde
o příslovečný čich, když sleduje leckdy
podivuhodné kutálení se investovaných
prostředků. V Česku nevyjímaje.
A.M. – Hradec Králové
