Brouzdám po internetu a nestačím
se divit. Rok 2010 se tam analyzuje ze
všech možných úhlů a zdrojů. Mimo
jiné i co do kvóty rekordních přesunů
nás, zákazníků, k novým dodavatelům
proudu, či plynu.
Podle Operátora trhu s elektřinou
(OTE) svého dodavatele elektřiny
vloni změnilo čtvrt milionu zákazníků.
A v roce 2009 že to bylo dalších
100 000. Čekal jsem, že se nejdříve
nalomí pozice územních monopolistů
firmy. Stalo se. Sotvaže k tomu vznikly
podmínky po liberalizaci energetického
trhu. Lidé jsou přemýšliví: vloni je
masívně následovaly domácnosti. Více
než 180 000.
A došlo i na letité lídry plynařského
monopolu: o změnu vloni požádalo
bezmála 85 000 klientů, což je třikrát
více než v roce 2009. Také zde dominovaly
domácnosti: cca 75 000 změn.
Momentálně nejlevnějším dodavatelem
proudu je prý United Energy
Trading. Neznám tuto firmu. Určitě
se moc snaží. Na druhé straně: kdyby
mne oslovila, položím jejím náborářům
nejdříve otázku, co odchodem
od mého stávajícího dodavatele proudu
a přechodem k nim získám. Ať počítám,
jak počítám, v kategorii tzv. maloodběru
(a to je i náš případ) bude sleva
činit sotva 5-7 % z celkových nákladů
za námi spotřebovanou energii. Dokud
bude platit foršrift, že více než polovinu
z nich tvoří ve fakturách regulované
platby za distribuci, přenos a nejrůznější
„příplatečky“ na podporu OZE,
pak se s tím příliš pohnout nedá. A dotyčný
balík je a musí být u všech dodavatelů
nomenklaturně shodný.
Nemálo kritiky se vloni vzneslo
na tzv. podomní nábor nových zákazníků.
Když pozoruji závěrečnou
bilanci za rok 2010, začínám tomu rozumět
lépe: kupř. Centropol získal cca
70 000 nových odběrných míst, Bohemia
Energy téměř 50 000 a třetí
na pomyslné bedně vítězů Bicorn přes
25 000. To logicky hne žlučí nejednomu
manažerovi dosavadních lídrů.
Čekám, jak zareagují letos. Nepochybně
analýzou příčin loňského
exodu. Určitě budou argumentovat
organizační rychlostí, minimální časovou
i věcnou náročností změny adresy
dodavatele. To je pravda. Jenže nejvíce
k tomu napomohlo zdražování elektřiny
a plynu některými firmami a ne
zrovna vábné cenové výhledy pro rok
2011. Pokud chtějí uhájit aspoň zbylé
pozice (a že jim k tomu mnoho času nezbývá!),
budou nám muset nabízet nejenom
cenově zajímavé produkty, ale
i balíčky služeb. ČEZ třeba vloni začal
domácnostem zajišťovat souběžné dodávky
elektřiny a plynu. Co ostatní?
Jak se budou vyvíjet ceny za produkty
a služby u tzv. malých dodavatelů?
Obávám se, že jejich možnosti pro další
zlevňování se rychle tenčí. Zatímco
„velcí hráči“ ještě mohou nějakou
dobu operovat s rezervami z minula
a s měkoučkými „polštářky“, jež jim
plynou z dlouhodobě nasmlouvaných
dohod s jejich zásobiteli v tuzemsku
i v zahraničí, malí a noví mohou de
facto spoléhat jen na pohyb cen na příslušných
surovinových burzách. Tam
nakupují. Burzy se ovšem po létech odbytové
krize vydávají směrem vzhůru.
Věru, nechtěl bych teď být v jejich kůži.
Klienti jen tak nezapomenou na jejich
velkorysé a dlouhodobě platné přísliby.
Pravda, nadále tu není situace jako
na britských ostrovech, kde lze dodavatele
změnit třeba i několikrát v průběhu
roku, avšak...
P. M. – Zlín
