Máte čtenáře také v zahraničí?
Pokud ano, navrhuji, abyste pak
pro ně připravili malý česko-německý
slovníček. Ať už na papírovém
nebo na elektronickém nosiči.
Dopřál bych jim v něm spoustu objevného
poučení. Kupř. že:
a) nejsme žádná „banánová“
Tschechei, ale suverénní středoevropský
stát zvaný Česká republika;
b) že si na vlastní život a na další
rozvoj vyděláváme sami a před nikým
se nemusíme veleuctivě předklánět,
jako kdysi chudý tovaryš na
vandru za šumavskými hvozdy;
c) pokud naši sousedé rezignovali
na jádro či od něj postupně ustoupí
– prosím. To je jejich interní záležitost
a my to respektujeme. Pokud
ale nekompetentní rozhodnutí tamějších
politiků a reklamních mágů
sekundárně generují technické
a ekonomické problémy i nám, pak
už to není (řečeno neblahým slovníkem
neméně neblahého L.I.Brežněva)
výlučně „jejich dělo“, ale
nehoráznost. Byť sousedská.
Já vím, hrajete fér a k něčemu podobnému
se v TT nesnížíte. Tak aspoň
poraďte, jak mlčky a důstojně
strpět situaci, kdy jim vlastní vinou
schází energie, kdy si sami na svém
vnitřním energetickém trhu vytvořili
spoustu problémů, kdy se bez rozsáhlého
importu elektřiny z ČR a Francie
neobejdou, ale přesto nás mentorsky
peskují a nabádají k podobně
krátkozrakým excesům a technicky
přihlouplému riskování black-outu...
Věru, to chce doopravdy hroší kůži.
Někdy na přelomu 60. a 70. let jsme
se na gymnasiálních hodinách dějepisu
učili o složitosti českého a německého
soužití v rámci rakousko-uherského
soustátí. Coby puberťák jsem
to považoval (nechť mi paní profesorka
Říhová na nebesích odpustí) za
promarněný čas a za nudu nakvadrát.
Od neslavného zániku oné říše uplynulo
sotva století a máme to tu zas.
Tentokrát přes média a kvůli energetice:
lavina imperativů, co a jak máme
konat, čeho se máme zříci, v čem
a jak jsme zaostali vedle nich, jedině
správných a progresivních...
Vím, demokracie je především
diskuse, pak diskuse a posléze opět
diskuze. A dobré sousedství, že je
cosi na způsob plně funkční, respektující
se rodiny. Některá rána jsou
v ní milá a světlá. Jiná mlčenlivá,
nic moc. Život mne naučil, že ani ve
vlastní rodině nelze kohokoliv obviňovat
bez podložených důkazů, resp.
vymýšlet na něho nemravné habaďury.
Jak jinak hodnotit opětovné,
technicky nekvalifikované ataky na
Temelín a Dukovany?
V TT jste vloni publikovali zprávy
rakouského berňáku, kolik tamější
daňové poplatníky stály různé domácí
a české protijaderné spolky. Ohromilo
mne to. Naštěstí: i tam už leckteré
hlavy pomazané pochopily, že všeho
jen do času. Pak bulvár po tragických
událostech ve Fukušimě pozvedne
stavidla ustrašené hystérii a nám kdosi
opět (jako za časů vetchého mocnáře
s bílými licousy) hodlá diktovat,
přikazovat a kdyby jen trochu mohl –
patrně by nás rovnou ztrestal.
Mohu mít jako čtenář malou prosbu?
Až půjdete příště pro nějaké interview
za bossy ČEZu, mohli by jste
se zeptat, kolik proudu si od nás a od
Francouzů sousedé na Dunaji a na
Rýnu koupili po Fukušimě?
