Dobové paralely s počátky 20. století Energetika na české scéně po 20 letech liberalizace

Zdiskreditovaný starosta Prahy Smíchov, původním povoláním operní pěvec, poté, co přihrál Pražské energetice obchod za 100 mil korun, stal se místopředsedou jejího představenstva. I němečtí majitelé prostě umí ocenit dobrou službu. Česká energetika sestoupila až k řízení operními pěvci, obsazováním managementu ČEZ odloženými politiky ze skandálu fotovoltaiky. Co na to říci. Zkusme malé srovnání. Dne 4. prosince tomu bylo už 80 let od chvíle, kdy v moravské metropoli spustila provoz Teplárna Brno. V roce 1930 se chlubila vysoce avantgardní technologií, podle níž se stavěly další teplárny v celé Evropě. Technické parametry navrhl, prosadil a společensky projednal prof. Vladimír List, elektrotechnik světového formátu. Svými znalostmi, technickým vzděláním, rozhledem a oddaností službě společnosti přečníval své vrstevníky natolik, že mu dodnes brněnské vysokoškolské kruhy nejsou schopny posmrtně vyslovit omluvu za to, že jej v roce 1949 vyhnaly z VUT Brno doslova na ulici. Naproti tomu dnes české teplárenství i s 18 % vynikajících technologií kogenerace, jejíž účinnost přesahuje stejný parametr největších elektráren až o 50 %, stojí na pokraji zániku. Komunisté neinvestovali, noví majitelé chtěli zpět především své investice a dnes není jasné jaké palivo se bude používat. MORAVSKA A ČESKA ELEKTROENERGETIKA Profesor List společně s Františkem Křižíkem předložil v roce 1905 první návrh na elektrifikaci Českého království. Rakušané a Němci však neměli zájem na technickém rozvoji země, jen svých podniků. Navrhovatelé tedy neuspěli. Poté, co List přijal profesuru na nově založené české Technice v Brně, začal se zajímat o elektrifikaci Moravy ještě intenzivněji. Povšiml si totiž, že německé obce, a že jich na Moravě bylo opravdu hodně, těží z iniciativy německých bank, jež investovaly do stavby elektráren. V Brně například Oslavanské elektrárny elektrifikují německé podniky a obce. To jim samozřejmě přinášelo nespornou ekonomickou výhodu. List nelenil a objížděl moravské obce, přednášel, agitoval. Přesvědčoval jejich starosty aby svými zárukami, že budou odebírat proud, zaštítili české banky ve snaze investovat do tohoto oboru. Tedy dělal to, co o 90 let později nákupčí německých společností, dnes třeba E.ON, jenže v opačném gardu. Jeho nákupčí přesvědčovali starosty aby jim prodali akcie energetických společností, které obce obdržely v tzv. kuponové privatizaci. A to se jim, jak víme, povedlo. Vladimír List dokonce přesvědčil po roce 1918 ministra Aloise Rašína, aby Oslavanskou elektrárnu od Němců koupil a dal tak vlastně základy vzniku Západomoravských energetických závodů a později celému systému československé energetiky, který navrhl. Jeho zákon k elektrifikaci platil až do roku 1948, tak byl nadčasový. Názorům profesora naslouchal i prezident T. G. Masaryk (velký zastánce českého průmyslu) a podpořil tak část neuvěřitelně úspěšné Výstavy soudobé kultury v Brně v roce 1928 s tzv. elektrickým statkem – což byla ukázka elektrifikace zemědělských prací – jako kontrast k názoru c.k. mašinérie, která tvrdila, že „bramboráře není třeba elektrifikovat.“ Profesor List věděl, že energetika se stala službou společnosti zcela nové kategorie, podnikáním, na němž se nedá prodělat, ale jež má také svá nová měřítka odpovědnosti. Viděl, že nezávislost energetiky je základem průmyslového rozvoje. Formuloval odpovědnosti za energetiku se vším důmyslem na základech kapitalismu a zisku. Zásluhou Lista se česká energetika dostala v letech 1918 až 1945 do popředí evropského dění, a to především v uzákonění elektrotechnických norem v evropském a světovém měřítku. Naplno se otevřely stavidla podnikání v elektroenergetice a výrobě elektrospotřebičů. V těch letech napsal: Technika není věc soukromá, je věcí celého lidstva. Technika bojuje proti bídě, nedostatku a otroctví. Není účelem sama o sobě, nýbrž prostředkem k dosažení nejvyššího dobra. Jejím nejvyšším cílem by mělo být zobecnění bohatství, svobody, volného času, krásy, kultury a štěstí všech tvorů na Zemi. Tento názor mu mnozí lidé nemohli odpustit ani po letech. Kde jsou ty doby, kdy myšlenkou prof. Lista bylo dosáhnout co největší technické dokonalosti ve službě zisku a společnosti. Argumentace a.s. ČEZ k rekonstrukci elektrárny Prunéřov by se mu asi zdála jako zlý sen. Nevyužít takové situace abychom dokázali, že umíme postavit elektrárnu s vynikajícími parametry, bylo pro něj asi nemyslitelné a neekonomické! Bohužel, nové technologie nadkritických parametrů náš průmysl neumí. KOGENERACE JAKO EKONOMICKY NEJLEPŠI ŘEŠENI O tom, jak prof. List studoval kogenerační teplárnu v New Yorku se napsalo dosti. Bylo mu na první pohled zřejmé, že kogenerace je řešením pro průmyslové město Brno a další průmyslové oblasti, a Československo chtělo být průmyslovou zemí! Měl to štěstí, že jeho myšlence zarazit snahu tehdejší německé První Brněnské v Brně prodat průmyslovým podnikům kotle a zařízení pro vlastní energetiku a tím vytvořit ve městě desítky čoudících komínů a závislost na dodavateli, naslouchali mimořádně inteligentní radní Brna. Technickými argumenty přesvědčil magistrát i průmyslové podniky v Brně (i vedení PBS!), že lepší je investovat do kogenerační teplárny, jež bude dodávat průmyslovým podnikům páru i elektřinu a páru na protitlaku využije teplárna ještě k zásobování bytových domů teplem. (Více na poslední straně tohoto vydání TT.) Důležitým argumentem bylo i zlepšení ovzduší moravské metropole. Podařilo se a v roce 1930 Teplárna Brno začala městu dodávat páru a elektřinu. Desítky čoudících komínů se nekonaly a nikdo to nepovažoval za útok proti svobodě podnikání. Magistrát chtěl zelené, byť průmyslové město. A průmysl levnou páru i elektřinu. Není jistě vinou prof. Lista, že české teplárenství v době komunismu upadalo, ač mělo naopak všechny předpoklady k růstu. Bohužel nebo bohudík, až těžká havárie v brněnské teplárně v roce 1972 usměrnila komunisty k tomu, že povolili v Brně plynofikaci některých zdrojů tepla. Vzhledem k počtu sídlišť a rozšíření CZT, je však kogenerace v ČR rozšířenou technologií, na níž závisí tepelná pohoda asi milionu domácností (18 % výroby tepla v ČR). Ale uvědomil si to vůbec některý z politiků polistopadové éry? Teplovod z Mělníka do Prahy byl vybudován přes odpor tehdejšího ministra financí Klause, který odmítl projekt financovat. Dnes už se denní tisk plní chmurnými prognózami co bude s teplárenstvím. Nejde jen o tepelnou pohodu milionů lidí, ale o to, že kogenerace je stále nejúčinnější technologií výroby tepla a elektřiny a ČR má palivo, hnědé uhlí, do roku 2030. Problém palivové základny se nechal zajít až do kritické meze. Nikdo neví, co bude dál. JAKA JE BUDOUCNOST TEPLARENTSVI PO ZASAHU RUKY TRHU? Od roku 2003 ze seminářů EGÚ v Brně, kde sedí většina šéfů energetických podniků, zasílají jejich účastníci vládám (ČSSD i ODS ) apel, že vzhledem k limitům těžby hnědého uhlí, a omezeným zásobám fosilních paliv vůbec, bude nutné řešit nedostatek uhlí pro české teplárenství a hledat jiná paliva. Bez odezvy! Na opakovanou otázku Technického týdeníku pokládanou u příležitosti MSV v Brně ministrům průmyslu, jak se připravuje ČR na limity uhlí, je odpověď stále stejná: nevím o čem hovoříte, ČEZ prosperuje. Stát mezitím zprivatizoval uhelné doly způsobem, který zajímá vyšetřovatele trestných činů v celé Evropě. S majiteli dolů dnes bojuje na úkor občanů. Nikdo ve válce o uhlí a jeho ceny dnes neví, co bude s českým teplárenstvím dále! Pokud dnes tvrdí expremiér Topolánek, že v souvislosti s fotovoltaikou selhaly instituce regulující trh, vědomě lže. Měl by si jako první vzpomenout na tyto a další varování, vždyť je odborníkem na energetiku, kandidátem na předsedu Světové energetické agentury! Stav české energetiky je jen výsledkem neuvážené politiky privatizace a černé ruky trhu, jež měla vyřešit vše. Případ prof. Vladimíra Lista a brněnské teplárny dokazuje, že k řízení energetiky je zapotřebí odborníků a osvícených politiků, kteří najdou nejlepší technologii a vyváženou polohu mezi ziskem a službou veřejnosti. Obého se nám dnes nedostává. V roce 2010 odpověděl ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek, mimochodem dlouholetý předseda představenstva ČEZ (jež si prohodil funkci s Martinem Římanem, bývalým ministrem MPO) na otázku, jak si představuje další vývoj teplárenství, když vláda přijala limity těžby hnědého uhlí, že „bychom to měli považovat jako výzvu.“ Znamená to tedy, že stát zcela odmrštil svoje vlastnická práva na paliva a hází řešení teplárenství a tím i účinnost energetiky na teplárny a jejich zákazníky? Na občany této země? CO ZISKAL ZAKAZNIK? URČITĚ VYŠŠI CENY! Od roku 1990 byli obyvatelé masírováni teorií privatizace a liberalizace energetiky. Obojí se zdá v kontextu vývoje ekonomiky ve světě nutné, ale dodnes sporné. Natož v ČR! Podstatné je, že hlavním argumentem pro liberalizaci byl příslib nižší ceny pro spotřebitele. Občanům se tvrdilo, že více společností si bude konkurovat a tím dojde ke snížení ceny. Nikdo programově nerespektoval varování skutečných energetiků doby, ani analýz Zelených, zpracovaných často na renomovaných univerzitách, že omezení zdroje fosilních paliv bude mít zásadní vliv na ceny energií. V roce slavných Limitů růstu z massachuttské IMT stál barel ropy 9 USD. Dnes je barel ropy za 89 USD i více a cena elektrické energie vzrostla několikanásobně. Ekonomové a energetici tedy lhali. Buď z nevědomosti nebo účelově. A Zelení se stali veřejným nepřítelem vlády. Tím se znemožnila jakákoliv rozumná diskuse o dalším vývoji energetiky. Díky fotovoltaické „aféře“ vzroste cena elektřiny pro obyvatele jen o 5 %. V době, kdy cena silové elektřiny na lipské burze padá o 30 %. Nastoluje to i otázku odpovědnosti politiků a techniků. Kdyby nebylo profesora Lista, Praha by dnes byla rozryta nesčetnými koryty povrchové tramvaje a přišla by o tisíce domů. Už ve 30. letech minulého století předložila skupina techniků pod jeho vedením projekt metra pro Prahu s odůvodněním: je to nejekonomičtěší a technicky pokrokové a ziskové řešení. Pražská technická obec se přiklonila k řešení nákladnějšímu a především ekonomicky pro ně samotné výhodnějšímu. Zbourat spoustu budov, rozrýt Prahu koryty tratí a využít staré tramvaje. Marně prof. Lista podporovali i sovětští inženýři, na které se obrátil. Jen spěch nenažraných betonářů a demoličních part varoval i komunistické funkcionáře, že není něco v pořádku. Nakonec i oni pochopili, že je technická obec chtěla jen využít. Vyhrálo metro. (Dodnes nemá prof. List ani na metru plaketu s poděkováním.) Fungují dnes procesy rozhodování jinak? Komu je možné věřit, že nemá na mysli zisk ne pro sebe, ale i odpovědnost ke společnosti i v tak citlivé monopolní službě, jako je dodávka elektřiny a tepla do vašeho domu nebo podniku? Je tvrzení, že si můžeme vybrat dodavatele, takže žádný monopol už není, platné? Může dnes, v současných politických podmínkách vyrůst osobnost prof. V. Lista, který byl schopen osobně předstoupit jako starý muž před pražskou stavební lobby a říci: to co děláte je nesmysl a téměř zločin proti lidem a Praze? KDO MA TY VĚTRY PLATIT Světem obchází strašidlo ekologie a „ekologisti“ jsou největším nebezpečím lidské svobody, hlásá Václav Klaus a ochotně mu pomáhají ti, kdo vlastně vůbec obsah a význam pojmu ekologie neznají. Symbolem zaostalosti se stává topící žárovka na úkor LED s několikanásobně nižší spotřebou. V zemi, kde byla energetika za komunismu politickým artiklem a díky zaměření a spotřebě těžkého průmyslu i ostře sledovaným, ale i preferovaným oborem, dědíme despotické chování politiků a pod nimi schovaných manažerů. Energetika země beze zdrojů fosilních paliv byla před rokem 1989 dusivou klecí, ale nyní se stala exportérem elektrické energie a zdrojem dodatečného zdanění obyvatel a podniků ČR, kteří platí jedny z nejvyšších cen elektřiny v Evropě. „Zaměření na těžký průmysl se musí změnit,“ slibovali v roce 1989 jak Valtr Komárek, tak Vladimír Dlouhý a Václav Klaus. Změnilo se to privatizací, po níž většina českých podniků padla do zapomnění a tím klesla i spotřeba elektrické energie. Politicky bylo nutné souhlasit s odstraněním emisí, obchodu, v němž dostaly šanci především zahraniční podniky. České bohužel spaly. Politická doktrína tvrdila, že podpora vývoje a výroby investičních celků je passé. Nikdo zde nic nevyvíjel, inženýrské organizace padly. Až cizí kapitál oživil průmysl a hutní podniky a cementárny zahraničních majitelů opět spotřebovávají kvanta energií. Struktura průmyslu se takřka nezměnila, nezměnil se ani přístup k energetice. Teorie liberalizace padla a máme tu státní a.s. ČEZ, jenž se stává trafikou bývalých ministrů a jejich příbuzných. V roce 1992 vykázal Dlouhý novináře z jednání o přípravě cen energií, totéž se opakuje v roce 2010 v Brně. Energetika opět jen vzdáleně připomíná onu službu lidstvu, jak ji definoval prof. List tehdy na opravdu tržních principech. Evropa a celý svět mezitím začal hledat úporně úspory a především nové, na fosilních palivech nezávislé zdroje energií. Několik plynových krizí ukázalo, že teorie nezávislosti energetiky jako základu rozvoje společnosti prof. Lista je platná i dnes i když v měřítku EU. V ČR se hledání nových zdrojů energie však stává panoptikem, jež končí křečí fotovoltaiky. „Bojme se slova eko,“ hřímá premiér Nečas na sněmu Svazu průmyslu. Auditorium tleská, včetně jednoho z investorů do fotovoltaiky prezidenta Svazu průmyslu, někdejšího ředitele ČEZ a horlivého zastánce trhu. Bohužel, prof. Lista se už nemůžeme zeptat, co si myslí o zvládnutí a začlenění alternativních zdrojů do současné energetiky. Nikdo nezpochybňuje technické obtíže ČEPS ve chvílích, kdy mocné větry dují severní Evropou a větrné elektrárny dodávají dnes už na 10 000 MW energie do evropské, ale dosud nedokonalé sítě. Ale je možné na tuto výzvu technikům odpovědět tvrzením, že jaderná energetika je jediná a samospásná? Nestala se jaderná energetika v pojetí proruského lobbysmu absolutního amatéra v oboru, Václava Klause, politikum, které nemá s racionalitou cokoliv společného? V situaci kdy stovky podniků v ČR, které neprorazily na zahraniční trhy usilovně lobbhují ve prospěch co největšího rozsahu jaderné zakázky? Není to fotovoltaika naruby? Je zajištění vývozu elektrické energie, jako exportní komodity, tak výhodné pro tuto zemičku? Uvědomujeme si, že vybudování tak mohutné energetické exportní základny bude vyžadovat další investice od sítí? Tedy další investice v době, kdy v Evropě vznikají tzv. enrgeticky soběstačné regiony a ty dobře fungují? Můžeme vůbec ještě někomu od chvíle, kdy se energetika stala politikem, věřit? Není budoucnost v dokonaleji propojené celoevropské síti a její regulaci? Řešení se nabízí hned několik. Ale bude na to schopna česká energetika (politika) v atmosféře pošetilého antievropanství schopna reagovat na rozumné podněty? Jaká bude spotřeba elektrické energie v budoucích letech, kdy se většina výrob velkých korporací bude zřejmě stěhovat do Asie? Budeme hledat dobrá řešení alternativních zdrojů, nebo je budeme šmahem odmítat jako žluté či zelené nebezpečí? Jak se bude český průmysl podílet na vývoji nových zdrojů ať konvenčních či alternativních, když odepsalo z velké části vývojovou, inženýrskou a výrobní základnu? Ještě před 10 lety měl český ministr průmyslu Grégr odvahu jet do Číny lobovat za prodej systému na úrovni elektrárny Mělník, tedy 40 let staré technologie, ale byl vyhozen. Čína dnes staví lepší a účinnější zdroje než my a mnoho lidí se hystericky domnívá, že nám vnutila fotovoltaické články a zatím si vyvíjí své nové elektrárny. Kupuje nejlepší řešení jaderné energetiky. Koupíme i my to nejlepší, nebo to nejvýhodnější pro některé politiky? Žijeme v ovzduší neznalosti, nadutosti a povýšenosti. Schází nám jak myslící magistráty, tak i osobnost formátu profesora Vladimíra Lista. V tomto systému ani nemůže vyrůst a kdo by takovou osobnost poslouchal, když zde není nad názor amatéra- politika? To je česká energetika roku 2010. Jako vždy v posledních letech, musím samozřejmě požádat všechny poctivé techniky o pochopení, neboť politická situace v ČR není nakloněna otevřené odborné diskusi, ale vina za tento stav určitě nepadá na ně. Neboť na rozdíl od dob mládí prof. Lista, nemáme to štěstí na osvícené magistrátní a ministerské politiky, kteří by měli na mysli především službu průmyslu a obyvatelstvu při zachování ziskovosti podnikání. JAN BALTUS