Není pochyb o tom, že brněnský veletrh,
jak naznačil ve svém projevu ředitel
BVV Ing. Jiří Škrla, je barometrem
českého průmyslu, ale není už exportní
výkladní skříní. A že takovou velkou
výkladní skříň český průmysl postrádá,
prolnulo se i v dotazech na nového
ministra zahraničí Sašu Vondru, zdali se
česká diplomacie opět vrátí k podpoře
zahraničního obchodu, jak tomu bývalo
dříve (než byla zastoupení zahraničního
obchodu zrušena vládou Václava Klause
v rámci liberalizace a uvolnění zahraničního
obchodu) nebo bude pokračovat
v diplomacii metternichovského typu
KDU. Budiž přičteno ke kladům ministraVondry,
že připomněl dobu, kdy to byl
československý průmysl, který otvíral
dveře diplomatům, což je jistě zajímavé
u člověka, jenž se ekonomií a průmyslem
za svého studia nezabýval a nepracoval
ani ve výzkumném ústavu ekonomického
obsahu.
PRŮMYSL A POLITIKA
Setkání zástupců průmyslu, "těch co
vytvářejí hodnoty," tedy asi 1,2 mil. lidí
různého vzdělání, jak postavení výrobců
charakterizoval prezident Svazu průmyslu
a dopravy Jaroslav Míl, s politiky bylo
tak říkajíc unaveně drsné. Jak konstatovali
mnozí tazatelé z řad
Svazu, o stejných
problémech se v Brně
na Sněmu svazu průmyslu
hovoří již leta
a vždy do prázdna.
Co trápí podnikatele
v současné době:
legislativní spleť,
v níž se nikdo nevyzná,
zákony v sociální
sféře umožňující
lidem bez práce docela
klidně vegetovat na podpoře, neb je to
výhodnější než pracovat (s licencí, neboť
jde jen o určité a za leta již notoricky známé
jedince), ale především nové zákony upravující
výplaty nemocenské. Dále zoufalý
nedostatek vzdělaných pracovních sil, drahá
energie, nejasné podmínky v podnikání
v dopravě ústící až do krizí (viz Ústecký
kraj), daně (kdo by si nestěžoval) a vysoké
odvody z pracovních sil na sociální a zdravotní
pojištění.
Sněmu se zúčastnil krátce (pro jiná zaneprázdnění)
i premiér Mirek Topolánek, trochu
déle ministr průmyslu a obchodu Martin
Říman, již citovaný Saša Vondra a terčem
různých vtipů se stal i Martin Bursík,
přítomný v roli předsedy Strany zelených.
Zahájení samotného veletrhu bylo svěřeno
prezidentu republiky Václavu Klausovi,
který po krátké návštěvě veletrhu spěchal
do středu města Brna, aby moderoval diskusi
na téma Ekologické pravdy a mýty, na
což návštěvníci jen tak nezapomenou.
ZELENÉ KARTY HNED
Podnikatelé v ČR pociťují zoufalý nedostatek
pracovních sil, které by byly schopny
obstát v konfrontaci s novými technologiemi
a nároky na kvalitu i přesnost současné
výroby. Žádali premiéra o okamžitá
opatření, neboť chtějí zaměstnávat vzdělané
lidi i ze sousedních zemí, aby zaplnili
mezeru po vyučencích, středoškolácích
a vysokoškolácích technických oborů. Premiér
samozřejmě váhá s takovým krokem,
s poukazem na vnitřní zdroje a možnosti
oživení zájmu o technické obory u mladé
populace. Technický týdeník se na tiskové
konferenci bezprostředně po Sněmu tázal
Martina Římana na kroky, které učiní, "aby
zaplnil tuto mezeru vzniklou po rozhodnutí
bývalého místopředsedy vlády Dybovi,
který ve stejném sále v roce 1991 a rok poté
odňal z podniků břímě nákladů na učňovské
školství."
"Tehdy byla společenská poptávka po
takovém kroku," odpovídá pan ministr.
"Rozhodnutí je nyní
na ministerstvu
školství." To bohužel
není tak docela pravda,
neboť absence
spolupráce mezi průmyslem
a školstvím
ve výchově všech
k a t e g o r i í t e c h n i c -
kých kádrů vedla
a stále ještě vede
k odtržení praxe od
teorie. Jen maličký
příklad: jeden z výherců soutěže Nejlepší
programátor CNC strojů, student střední
průmyslové školy, snaživý a podle názoru
odborníků velmi nadaný, je vyučován
poctivými učiteli, kteří však odešli z praxe
před dlouhou dobou. Neboť, "jakmile se
tam objeví někdo, kdo je vynikající, okamžitě
jej koupí podnik a zaplatí mu čtyřikrát
více než školství." Pokud však podnik,
dobře platící dobrého programátora (je jich
zoufalý nedostatek), jej využije i k výuce,
je to zcela jiné kafe. Programátor může
navíc učit na zařízeních poslední generace,
které učiliště a vysoká škola nikdy nemůže
koupit. Jak prosté. Je to ostatně praxe běžná
v zahraničí.
Nemá cenu pitvat rozhodnutí vlád 90. let
v této oblasti, stav je takový jaký je, ale
politici by za něj měli nést odpovědnost.
Bez odpovědnosti se totiž debaty s politiky
stále obracejí v klišovité obviňování
předchůdců začínající slovy Sociální
demokracie, Občanská demokratická strana
atd. Neboť zcela paradoxně někteří dnešní
občanští demokraté kritizují kroky svých
předchůdců, byť z vlastní strany. Mají
opravdu tak krátkou paměť, nebo nesledují
co se ve společnosti děje? Podnikatelé
potom právem pociťují marnost své diskuse
s politiky.
Ale jaká že je vlastně odpověď na
požadavek zelených karet, neboť i kdyby
nový ministr školství ihned rozhodl
o zásadních krocích, a učňovské školství
doznalo zásadních změn, vysoké školství
by dostalo peníze na vybavení a premiér
vlády začal pracovat na změně postojů
veřejnosti k perspektivnosti technických
oborů (což se ovšem děje jen přes peníze,
a ty jsou jinde než v podnicích, které zápasí
o každou korunu), bude to trvat dalších
15 let, než se docílí nápravy. Už nyní jsme
přišli o prvních 15 let, během nichž " jsme
neměli společenskou poptávku po výchově
učňů a vyšších techniků." Vina tedy jakoby
podle pana ministra průmyslu padá na
podniky, na nové majitele. Ale je tomu tak?
Stát opravdu nenese svůj díl odpovědnosti
za vzdělávací politiku své mládeže?
RESTRUKTURÁLNÍ FONDY
Podle vystoupení europoslankyně Jany
Bobošíkové na Sněmu Svazu průmyslu je
čerpání prostředků z restrukturálních fondů
EU přímo žalostné. ČR čerpá jen 15 %
z možného objemu 75 mld. korun na leta
2004 až 2006, smluvně je zajištěno jen 35
mld. Kč a konec roku se blíží. Co nebude
smluvně pokryto, propadá. Pomiňme prosím
podle naší úmluvy, že strana euroskeptiků
s čestným předsedou, který je celoevropsky
znám jako odpůrce politiky EU, staví
své zásadní kroky obnovy země, včetně
dopravní infrastruktury, právě na čerpání
z fondů této "odsouzeníhodné" instituce
a konstatujme, že i Martin Říman musel
svému předchůdci složit poklonu, neboť
MPO se s tímto problémem vypořádalo
vzorově. Nejlépe ze všech ministerstev.
Jsou zde však fondy pro výzkum a vývoj,
tohoto neuralgického bodu českého hospodářství
z dosud nevyjasněnými kompetencemi
a peněžními toky. Rozpočtové
škrty ve státním rozpočtu budou, to je jisté,
a nikoho určitě nepřekvapí, že to bude
zvláště ve vědě a výzkumu. Mirek Topolánek
tvrdí, že rozpočet na rok 2007 je predikován
předchozí vládou a totéž se díky
dluhům dá říci o roku 2008. Takže v této
oblasti nepokročíme a podnikatelé si budou
muset s vývojem a vědeckou podporou své
činnosti prostě vystačit jako dosud - sami.
Sen nové ministryně o vkladu 20 mld. Kč
do vysokého školství (zatím bez specifikace
jakého a kam), zůstane pravděpodobně
jenom snem se všemi důsledky (viz předchozí
odstavec).
ENERGIE
Další námitka podnikatelů k předsedovi
vlády a ministru průmyslu a obchodu - drahá
energie. Řešení? Nenabízí se, neboť vše
souvisí s cenou ropy a plynu, která je zase
odvislá od světové poptávky po této surovině.
(V podvečerní besedě o Ekologických
mýtech obhajovali pánové teorii o neměnnosti
a dostupnosti k přírodním zdrojům).
Že je to odpověď
žalostná?
Opět jsme na tiskové
konferenci a dotaz
TT směřuje na Martina
Římana: "Pane
m i n i s t ř e , č e k á n a
vás zřejmě závažné
rozhodnutí v energetice,
kde bude třeba
rozhodnout o ekologických
limitech těžby,
neboť energetice
(před týdnem měli v Brně seminář a zaslali
panu ministrovi naléhavý dopis o nutnosti
rozhodnutí jaké zdroje bude v rámci Energetické
koncepce prosazovány ) je třeba
poskytnou pevný programový rámec. Jaký
postoj se dá očekávat?" Odpověď: "Nevidím
řádný problém. To, že prodáme 16 %
akcií ČEZ na situaci nic nezmění a nic
nebrání této společnosti aby si postavila
takové zdroje, jaké potřebuje. Energetická
koncepce hovoří o zdrojovém mixu, tedy
diverzifikaci zdrojů". To se hezky řekne,
když banky žádají jasné stanovisko na jak
dlouho bude uhlí a je třeba rozhodnout
o jaderné energetice. Doba dopadu tohoto
rozhodnutí je dnes za hranicí 7 až 15 let.
Za 7 let se protíná křivka spotřeby a výroby
a ČR padá do pásma importu drahé elektřiny.
Tedy se opravdu nic neděje?
Bohužel tedy nic o limitech zásob uhlí,
a tím i nutnosti rozhodnout jaký mix to
bude, a tím jaká cena elektrické energie nás
čeká, nic o možnostech úspor v průmyslu
(odhaduje se na 27 TWh), nic o cenách.
Ty se však evidentně budou odvíjet právě
od ceny nových zdrojů. Tyto zdroje však
může stavět český dodavatel, ale s největší
pravděpodobností zahraniční, neboť účinnosti
nových elektráren (a tím zase cena
elektřiny) dosahované renomovanými firmami
jsou kolem 45 až 47 % ze zdrojů
nadritických parametrů mimo možnosti
českých podniků. Tedy nepodceňujme
Škodu Power Plzeň, mimo současné možnosti.
Čas však spěchá a v dnešním světě
vládnou peníze. Banky určí kolik a na jaké
technologie půjčí a budou se ptát, jaká
je perspektiva životnosti s ohledem na
dodávky paliva. Banky, na rozdíl od politiků,
musejí počítat. Jde o peníze. Alespoň
tak nás to učí pan prezident již 17 let. Že
by tedy v energetice o nic nešlo? Podnikatelé
také musí plánovat.
NĚCO POZITIVNÍHO ZÁVĚREM
Samozřejmě, že podnikatelé jsou netrpěliví
a ptají se, jaké první a bezprostřední
kroky podnikne nová vláda k podpoře podnikatelů.
Podle vyjádření Mirka Topolánka
se vláda soustředí především na kritizované
zákony nedomyšleného zdravotního pojištění
s povinností pro podnikatele hradit
počátek nemocenské svému zaměstnanci.
A dalších, tomuto zákonu podobných,
neboť vysoká nemocnost našich pracujících
musí být léčena jinými
metodami a ne na
úkor podnikatelů.
N i c m é n ě č e s k ý
p r ů m y s l a s i u r č i -
tě nezajímá zrušení
či odložení zákona
o registračních
pokladnách. Ten se
týká živnostenského
prodeje. Sněm Svazu
průmyslu konaný
dne 18. září zřejmě
očekávání podnikatelů opět nenaplnil,
neboť diskuse o jejich problémech byla
velmi obecná.
K určitému překvapení hostitelů 48. MSV
v Brně si hosté nejváženější, prezident
Václav Klaus a ministr průmyslu, odskočili
z areálu výstaviště a od impulzů podnikatelů
na jejich návštěvu připravených na akci
Centra pro studium demokracie a kultury
a Centra pro politiku a kulturu Ekologické
pravdy a mýty. Bohužel, záznam této besedy
faktologicky založené na knize Juliana
L. Simona "Největší bohatství" je nereprodukovatelný,
ale zájemci jej snad najdou na
webovských stránkách zmíněných organizací.
Tragičnost této akce vyniká ani ne tak zjištěním,
že oba hlavní hosté (Václava Klause
ve funkci moderátora) opírají své názory
o knihu, jejíž vědecká hodnota se dá přirovnat
k Šifře Mistra Leoparda. Vždyťzpochybňuje
všechna měření a skutečný dopad
klimatických změn na lidskou společnost
(bez ohledu na možnost rozdílného názoru
na původ těchto měřených změn v teplotě
i poměru plynů atmosféry, zdůrazňujme bez
ohledu), ale v tom, že pro oněch 1 200 000
lidí, kteří slovy Jaroslava Míleho, prezidenta
Svazu průmyslu a dopravy "vytvářejí
hodnoty," a o tom není snad sporu ani
s panem prezidentem a ministrem průmyslu
nové vlády, by bylo mnohem důležitější
a možná až životně nutné, dozvědět se něco
o cenách energií a jejich vývoji zde v této
zemi a teď. A hlavně, jak společně čelit
jejich očekávanému růstu.
Neboť navzdory knize pana Simona
a názoru několika politiků, jsou to právě
velké elektroenergetické společnosti
v Evropě, USA a Japonsku, které horečně
hledají jak eliminovat vliv oxidu uhličitého
na atmosféru. Do výzkumu vkládají neuvěřitelné
peníze a například program Clean
Coal Energy stojí daňové poplatníky USA
miliony dolarů ročně již po více než 20 let.
Představa, že všichni odborníci těchto
dravých kapitalistických společností vyhazují
peníze za něco, co vlastně stojí na
"neověřených teoriích a údajích, zatím co
zde v ČR jsou lidé, kteří vědí, že je to zcela
zbytečné", je poněkud úžasná. Udivující.
Ale proč ne, vždyť těch zázraků už čeští
politici vyrobili více. JAN BALTUS, BRNO