Do Hornického muzea se fárá v původní těžní kleci

Stále ještě se o něm dostatečně neví. Ale po masivní reklamní kampani, instalaci směrových terčů na hlavních komunikacích a dalších aktivitách, které mají co nejvíce připomenout expozice Hornického muzea OKD, se poměry začínají měnit. Přijíždí sem stále více návštěvníků a výjimkou není ani několik autobusů zájemců o důlní poměry denně. Muzeum v severovýchodní části Ostravy připravuje po letech běžného provozu, který byl zahájen v prosinci 1993, doslova expanzi. Je totiž největším podnikovým, a také hornickým muzeem v ČR. Jako organizační složka Ostravsko- karvinských dolů funguje především díky finanční podpoře zřizovatele a provozovatele, ale zároveň hledá nové formy finančních podpor pro zlepšení chodu muzea a jeho další rozvoj. ,,Ano, chystáme řadu nových aktivit, které možná připomínají expanzi, ale našim cílem je především dostat celý areál do kategorie památek UNESCO“, zdůrazňuje Ing. Miroslav Fojtík, ředitel muzea. CO JE MOŽNÉ ZJISTIT Současný areál Hornického muzea je bezprostředně spjat s okrajem Národní přírodní rezervace Landek, s nímž tvoří unikátní archeologický, přírodní a průmyslový areál. Ten podle mínění odborníků značně přesahuje rámec střední Evropy. Mimo to, že jde o oblíbené výletní místo Ostravanů a příležitostných návštěvníků, je světoznámé také unikátním nálezem Landecké Venuše. Jedná se o 46 mm vysoké torzo ženy vyřezané z krevele a svým tvarem (štíhlostí) se hodně odlišuje od běžných paleolitických Venuší. Celý areál má nyní 30 ha a je rozdělen na část muzejní, sportovní, relaxační a klidovou zónu. Hlavním předmětem zájmu byly dosud především historické skutečnosti, dotýkající se dobývání černého uhlí (těžba zde skončila v roce 1991). Nynější zájmy se dále orientují na aktivity sportovně - relaxační, oddechové a kulturně společenské, protože provozovat muzeum jen s informatikou a setkáním s historií dobývání uhlí se již nedá. V roce 1991, kdy byla ukončena v dané lokalitě důlní činnost (sloje i kopání poměrně nízko pod zemí, sloje velmi nízké), již bylo dávno rozhodnuto o zřízení hornického muzea. To bylo v místě otevřeno 4. prosince 1993, čili na svátek svaté Barbory, patronky horníků. Od roku 1994 probíhalo budování důlní expozice (šachta, chodby, technické rozvody a příslušné zabezpečení a vybavení stroji i zařízením). Následně byla otevřena stylová restaurace Harenda a otevřeno sídliště lovců mamutů. Po roce 2000 došlo k rozhodnutí celý areál více přiblížit veřejnosti, takže byla zahájena výstavba první etapy sportovně - relaxačního areálu a bylo zahájeno fárání do důlní expozice skutečnou těžní klecí. Od roku 2003 je návštěvníkům k dispozici blok prohlídky báňského záchranářství, do provozu byly dány tenisové kurty a bylo otevřeno lanové centrum. Pokračovaly další různé rekonstrukce (například budovy rozvodny) nebo zprovoznění nových aktivit (bowling se čtyřmi dráhami). Tento výčet jakoby naznačoval budoucí vývoj muzea ve směru ke komerci. Tento názor však tvrdě odmítá Ing. Lumír Plac, vedoucí ekonomicko organizačního úseku muzea. Podle něj se jeví ideální přinášet a připomínat návštěvníkům muzea jak industriální památky, tak jim ale také poskytnout dostatek zábavy a oddychu. Jinak by se mohlo dostat do kategorie sice zajímavých, ale jen přísně segmentovaných, a to by mohlo případné nové návštěvníky odradit. TO NEJLEPŠÍ Z EXPOZICE Zájem o Hornické muzeum OKD meziročně stále stoupá. Prokazuje to graf návštěvnosti z let 1994 - 2007, z nějž je zřejmé, že například v červnu 1994 se v tomto období pohyboval počet návštěvníků okolo 4000, o pět let později již to bylo skoro 25 000. Co návštěvníky zaujme zejména: ? bylo zde nepřetržité osídlení po dobu 23 000 let až dodnes - od lovců mamutů po první zemědělce, dobu bronzovou, slovanské hradiště, středověký hrad. Jde o místo nejstaršího osídlení na Ostravsku. ? Na tomto místě bylo prvně světově prokázáno využití uhlí k ohřevu - pravěkým lovcem mamutů, což potvrdili i zahraniční specialisté. ? Je zde jediná štíhlá Landecká Venuše. ? Výchozy uhelných slojí na povrch ukazují na výskyt geologických výchozů nepřerušených karbonských vrstev a ústí nejstarších zaniklých štol a jam. ? Jedná se o jediné veřejně přístupné důlní pracoviště na Moravě, kde je možné vidět hornické podmínky v podzemí a kde se do dolu fárá v původní těžní kleci. ? Jde o nejstarší ostravský důl – Anselm, ve slohu průmyslové secese. ? Je zde největší expozice báňského záchranářství v Evropě. Mezi unikáty sbírky patří například dýchací přístroje firmy Drager z roku 1890 (ty nemá ve svých expozicích ani samotná výrobní firma). Údajně nejširší nabídka doplňkových služeb mezi muzei v ČR - zejména kombinací poznání, sportu, zábavy a relaxace. První případ úspěšné rekonverze technické památky pro konferenční a kongresové účely. Jde zejména o kompresorovnu - velkou halu, kde bylo instalováno podlahové vytápění a prostor byl upraven pro koncerty, různé prezentace, vystoupení. POSLEDNÍ VELKÁ ZMĚNA Expozice muzea jsou velmi rozsáhlé. Patří mezi ně například povrchové stroje a zařízení (ty jsou pro běžné návštěvníky často velmi bizardních tvarů), rekonstrukce sídliště lovců mamutů a ve výstavní budově je to historie osídlení Landeku, vývoj důlních svítidel a přehled o základních důlních profesích. V expozici podzemní je po vyfárání těžní klecí do podzemí možno vidět na 250 metrů důlních chodeb a řadu imitací důlních pracovišť včetně dvou stěnových porubů. Je také možné nahlédnout do dvou štol z první poloviny 19. století (sloje František a Albert). V expozici báňského záchranářství (ta je největší svého druhu na světě) je možné vidět výbuchovzdorné hráze v chodbách s ocelovou a dřevěnou výztuží, záchranářskou dýchací a oživovací techniku od nejstaršího dochovaného přístroje od roku 1884 do roku 1942, dýchací, oživovací a potápěčské techniky po roce 1942, a také pietní místnost padlých záchranářů. Zajímavý je i cvičný záchranářský polygon, kde jsou při využití dýmnic simulovány různé druhy důlních děl a provozní důlní hluk. Vedení muzea prosazuje vyšší stupeň integrace muzea do běžného života. „Chceme lidem více přiblížit industriální dědictví, budovy s unikátní architekturou, dokumentující technický vývoj, vše co nejvíce autenticky,“ říká PhDr. Věra Breiová, tisková mluvčí OKD. Podle ní se péče o památky přenáší jak do zájmu o doby minulé, ale také na to, co s nimi bude v budoucnu. Nové plány muzea mu dávají šanci dostat se do seznamu památek UNESCO, což je podle specialistů jakási zlatá brána turismu, dosažení vysokého stupně návštěvnosti a vstup do pomyslného elitního klubu. Jednou z cest jak tohoto stupně dosáhnout byla nedávná akce muzea při zprovoznění unikátní industriální haly - kompresorovny. V muzeu již dříve proběhla řada změn a úprav například při rekonstrukci bývalé kantýny (náklad okolo 7 mil. Kč). Na zpřístupnění bývalé jámy K1 fáráním v původní těžní kleci byl potřeba 1 mil. Kč, což je náklad poměrně malý, ale na vybudování tenisových kurtů a zázemí již bylo potřeba 14 mil. V roce 2003 připadlo 15 mil. Kč na vybudování expozice báňského záchranářství včetně pietního místa, a v témže roce bylo vybudováno lanové centrum za 2 mil. Kč. V mezidobí (2003 - 2007) byla rekonstruována budova bývalé rozvodny (20 mil. Kč), došlo i na kompresorovnu (nové podlahy a stropy, instalace dvou pístových kompresorů) - 5,5 mil. Kč. Průběžně je však nutné udržovat budovy, prohlášené za kulturní památky, a na tyto práce připadlo od roku 1998 přes 15 mil. Kč. Většina financí byla poskytnuta OKD a jen malá část z dotací z jiných zdrojů. Samotná kompresorovna je umístěna přímo nad bývalými rubacími prostory a má hlavně výtečnou akustiku, což potvrzují světově uznávaní hudebníci (např. Laco Déci). V rekonstruované hale kompresorovny byly instalovány dva pístové kompresory z likvidovaného dolu Doubrava. Samotná kompresorovna je Národní kulturní památkou (prohlášeno MK 28. 8. 1986, reg. číslo ústředního seznamu 8 - 2896/5). Dva kusy elektrických pístových kompresorů jsou třístupňové, výrobky firmy Schwarzkopf, tvořicí s elektrickým spouštěčem Werke Vor Wagnera a Co Olmetz technologickou jednotku. Jde o jediný pístový kompresor této koncepce, dochovaný v OKD. Byl vyroben ve 20. letech 20. století. V kompresorovně je také umístěn ve speciální vitrině hloubkoměr. Prostory kompresorovny jsou tak rozsáhlé, že běžně pojmou okolo 550 lidí k sezení (byla vydlážděna plocha 650 m2). Prostor je natolik atraktivní, že zde v poslední době proběhly akce jako Investiční fórum kraje, akce firem Siemens, KB, 02 nebo RPG a také zde večeřeli čeští a američtí tenisté při utkání Davis Cupu. Plány muzea říkají, že v budoucnu bude obnoven i objekt sousedící kotelny, kterou bude možno napojit na provoz kompresorovny. Z KATEGORIE SNŮ Ředitel muzea Miroslav Fojtík oplývá optimismem a další vývoj muzea řadí do kategorie expanze všeho druhu. Ano, základní myšlenka muzea - předvádět návštěvníkům především hornickou a záchranářskou činnost - bude zachována a snad i rozšiřována. Ale kromě současných aktivit by se měly brzy objevit i nové. Například lodičky na slepém rameni blízko protékající řeky Odry, nově vybudované bydlení v dobových hornických domcích, solná jeskyně a další aktivity. Často jde spíše o vzdušné zámky, ale ředitel Fojtík je přesvědčen, že jen tímto způsobem bude možné zvýšit návštěvnost muzea. Tomu nahrává i právě dokončovaná dálnice D 47, probíhající pár set metrů vedle, a také blízkost centra Ostravy s propojením cyklostezkami a pěšinami přes Komenského sady. A kde muzeum získá na další rozvoj. Z podpory Moravskoslezskému kraji, podpor ministerstev, případně i EU. /sas/