Battery, Zatím jediný český výrobce lithiových baterií, uvažuje o rozšiřování výroby. Jejich plány ovšem stále hatil nedostatek financí, říká majitel Jaroslav Kašpárek. Jak jste s výrobou baterií začali? Vzniklo to spíše jako koníček, tedy v podstatě díky zálibě v nových technologiích. Zajímal jsem se o elektromobily, nové typy baterií, ale například i palivové články. Snažil jsme se postavit baterii, vložil jsem do toho mnoho snahy, úsilí a finančních prostředků. Věřil jsem této myšlence, proto jsem založil firmu. Ale když jsme před deseti lety s touto výrobou začínali, ani my jsme rozhodně nečekali, že se dočkáme takového boomu a o baterie bude tak ohromný zájem. Původně jste začínali pod hlavičkou vaší rodinné gumárenské a plastikářské firmy Moragum? Ano, pod firmou Moragum, která stále funguje a která vyráběla plastová pouzdra pro akumulátory, tehdy ještě nikl-kadmiové. Ale výroba dnes již běží v rámci společnosti EV Battery. Když jsme začínali, bylo to opravdu v malém, s malosériovou výrobou, a rozběh ve větším měřítku trval dlouhé roky. Sériová výroba se vlastně rozběhla zhruba od konce roku 2015 – a ještě ani dnes nejedeme úplně naplno, máme stále ještě rezervy ve výrobě. Především proto, že si nemůžeme udělat surovinové zásoby. Co je vaším hlavním produktem? Naším primárním produktem byly v posledních letech samostatné články, ne zkompletované akumulátory. To se ovšem postupně mění. Dnes již vyrábíme, ve spolupráci s dalším komerčním partnerem, akumulátory pro využití například v karavanech, lodích s elektrickým pohonem, malými záložními systémy a tak podobně. Baterie jsou na trhu od začátku roku 2016. Jaký je tedy dnes zhruba objem výroby? Maximální výrobní množství současné technologie je devět tisíc kusů za rok, postupně podle financí se k tomuto cíli propracováváme. Proč trvá náběh tak dlouho? Hlavní omezení bylo finanční. Výroba baterií je nákladná záležitost a rozběh ve větším měřítku je nad kapitálové možnosti menší firmy, jako jsme my. Nám se podařilo výrobu rozjet především díky kontraktu v Argentině, kde jsme pomáhali s přípravou výroby lithiových baterií podle vzoru naší malosériové výroby. Projekt v této zemi stále ještě není dokončen, ale díky prostředkům z něj se nám podařilo alespoň rozjet sériovou výrobu i u nás. Postavili jsme například čisté prostory s řízenou vlhkostí a prašností a výkonnější coater. Takže vás brzdí nedostatek financí na vstupní investici? Nákladné nejsou jen technologie pro výrobu, drahé jsou i vstupní suroviny a v tomto ohledu situaci zhoršuje ještě současný stav na trhu. Jinak řečeno, problémem je i cash flow. Suroviny se musejí objednávat dlouho dopředu, v některých případech třeba celý rok. V surovinách tedy máme blokovánu spoustu prostředků. Nám například čínský dodavatel grafitu pro elektrody – a mimochodem jeden z největších výrobců v oboru – po pěti letech spolupráce oznámil, že nám nic neprodá, protože nemá volné výrobní kapacity. Je to obecný problém, poptávka v samotné Číně je obrovská, výrobní kapacity omezené. A je to vidět i na cenách surovin pro výrobu baterií, ty rozhodně neklesají. Můžete se obejít bez dodávek surovin z Číny? My se snažíme dovoz maximálně omezit, ovšem některé klíčové komponenty – elektrolyt, separátory – bychom jinde než v Číně sháněli těžko. Například elektrolyt odjinud objednat prakticky nemůžeme. V Evropě se nevyrábí. Pokoušeli jsme se jednat s dodavateli ze Spojených států, cena však byla téměř dvojnásobná oproti dodávkám z Číny. A z logistického hlediska jsou dodávky z Asie jednodušší než dodávky přes Atlantik. Samozřejmě jsme zkoušeli i dostupnější materiály, například uhlík od jednoho českého dodavatele, ovšem kvalitní baterie vyžadují komponenty a suroviny se specifickými vlastnostmi a ve vysoké kvalitě, které nelze jen tak jednoduše nahradit. Co do baterie dáte, to se vám vrátí. To se za celých deset let nenašel žádný investor? Když jsme začínali, tak nikdo o projekt zájem neměl, mnozí investoři ani lithiové baterie neznali. Dnes je situace samozřejmě do značné míry jiná, ale neznamená to, že by to bylo bezproblémové. Stále probíhají různá jednání a není nic uzavřeno. Proto tedy postupujeme vlastním tempem a snažíme se pomalu, ale jistě pracovat na dalším rozvoji podniku. V současné době ovšem podle zpráv jednáte o výrazném navýšení výroby? Ano, ve hře je dokonce několik variant, ale v tuto chvíli není nic definitivního. Jednou možností je navýšení výroby zhruba na úroveň 25 MWh ročně. Primárním odběratelem by v případě realizace projektu měli být majitelé fotovoltaických výroben, takže by šlo především o akumulátory pro menší stacionární úložiště. Probíhají ovšem i jednání o výrazně větším navýšení, řádově možná až GWh. A odběratelem by byl autoprůmysl. To je ovšem veliký projekt, na jehož realizaci by bylo zapotřebí zajistit částku daleko vyšší, v miliardách korun. Jde prostě o extrémně náročný plán, který by se musel připravovat dlouhou dobu. Navíc konkurence samozřejmě nespí, objevil se například projekt výroby baterií na Slovensku. Ve hře je tedy řada faktorů a v tuto chvíli rozhodně není nic definitivně rozhodnuto. Ovšem, jak jsem říkal, postoj investorů se opravdu změnil a chuť rozjet výrobu lithiových baterií ve větším tu podle mého názoru už existuje. Jak se za tu dobu výroby změnil samotný výrobek, tedy vaše články? Zásadní změnou byl postupný přechod z plastového pouzdra na poměrně silné hliníkové pouzdro. To dává velkou výhodu z hlediska tepelného managementu, články se tedy mnohem lépe chladí. Výhodou je také, že jsou velmi robustní, a tedy vhodné například pro použití jako trakční baterie v automobilech – a právě proto si také myslím, že by bylo možné se dohodnout s autoprůmyslem. Nešlo by to hned, museli bychom například přejít na baterie využívající NMC elektrody, pro které jsme zatím neměli odbyt. To by ovšem nebyl zásadní problém, jedná se jen o použití jiných materiálů, technologie zůstává.
