Kanadští odborníci Université de Montréal navrhli a otestovali nový typ molekulárního transportéru pro léčiva, který je zkonstruován z DNA. Tyto molekulární konstrukce je možné chemicky naprogramovat k přepravě optimální koncentrace léčiva. Udržení optimálních koncentrací léčiv v krvi či tkáních pacienta zůstává jednou z největších výzev moderní medicíny. Pokud je v těle léčiva méně, omezuje to jeho účinnost a může to vést k rozvoji rezistence. V opačném případě se zase zhoršují vedlejší účinky podávaného léku. Alexis Vallée-Bélisle a jeho kolegové vytvořili DNA nanotransportér, který přepravuje v krvi doxorubicin. Ten se často využívá při chemoterapii, ale zároveň přináší celé spektrum nepříjemných vedlejších účinků. V experimentech zjistili, že nanotransportéry zajistí udržení doxorubicinu v krvi a podstatně omezí jeho šíření ke klíčovým orgánům, jako jsou srdce, plíce nebo slinivka, kde může napáchat značné škody. Myši, které podstoupily chemoterapii s doxorubicinem převáženým DNA nanotransportéry, byly oproti myším léčeným bez nanotransportérů mnohem zdravější. Jak upozorňuje Vallée-Bélisle, velkou výhodou DNA nanotransportérů je jejich všestrannost. Úpravou sekvencí DNA , které tvoří jejich konstrukci, lze nanotransportéry „vyladit“ pro převoz rozmanitých terapeutických látek. Nanotransportéry je rovněž možné kombinovat se syntetickými lysozomy, které představují další slibný systém pro přepravu látek na molekulární úrovni. Dalším krokem by měly být DNA nanotransportéry, které budou schopny přepravit léčivo na konkrétní místa v těle pacienta, jako jsou rozmanité druhy nádorů. /sm/
