V roce 1999 objevili archeologové téměř na samotném vrcholu peruánské sopky Llullaillaco ve výšce zhruba 6700 metrů těla tří dětí. Chlapec ve věku čtyř až pěti let a dvě dívky (kolem 13 a 4–5 let) byly zřejmě obětovány Slunci v rituálu, který je známý jako capacocha. Přírodní podmínky na vrcholu Llullaillaco totiž umožnily uchovat přímo i těla obětovaných, ze kterých lze mnohé vyčíst. Mezinárodní tým vědců z Argentiny, USA a Británie se v novém článku v časopise PNAS zaměřil především na podrobnější zkoumání vlasů. Do nich se ukládají informace třeba o naší stravě i užívání jiných látek. V uvedeném případě jsou nejvhodnějším objektem zkoumání vlasy starší dívky (asi 13 let). Měla velmi dlouhé vlasy, o něž se dobře starala. Mladší děti měly vlasy kratší a také hůře udržované. Už dříve se podařilo určit, že vlasy starší dívky naznačují, že poslední měsíce prožila zřejmě v relativním pohodlí. Zhruba rok před smrtí přešla od brambor k jídlu elity, což v případě Inků znamenalo především více kukuřice a také více bílkovin, tedy masa. Což nasvědčuje tomu, že dívka byla vyzdvižena do vyšších sociálních vrstev. Ve stejné době také začala konzumovat koku a alkohol. Určit přesné dávky z vlasů je nemožné, ve hře je příliš mnoho proměnných (s čím přesně např. byla koka konzumována atd.). Zdá se však, že do zhruba 6 měsíců před smrtí pila a (zřejmě) žvýkala poměrně malé až středně velké dávky těchto látek a konzumovala více koky než alkoholu. Pak se užívání snížilo, až zhruba měsíc a půl před smrtí začala pít velké dávky alkoholu, několikanásobně vyšší než předtím, a pravidelně přijímala i koku. U dvou zbývajících dětí se zdá, že byl průběh přípravy na rituál jiný – to nasvědčují údaje z analýzy vlasů, i když se na ně nelze zcela spoléhat, protože jich nemáme k dispozici tolik. Rozhodně obě měly v těle stopy kokainu, tedy požívání listů koky. Pro nás je překvapivé, že minimálně malý chlapec (4–5 let) zřejmě konzumoval poměrně velká množství alkoholu. Rituální opilost byla pro Inky důležitá, protože se v ní zřejmě měla otevírat možnost komunikace s jinými světy, ať už si je představovali jakkoli. I u druhé (mladší) dívky se prokázaly stopy koky a alkoholu, ale jejich množství kolísalo a v týdnech před smrtí množství těchto látek v jejím těle podle všeho spíše klesalo. Historici a archeologové nikdy příliš nepochybovali, že by alkohol a koka nehrály při obětech žádnou roli. Obojí mělo v inckém prostředí náboženský význam. Koka je dnes běžně užívaná a pomáhá zvládat příznaky horské nemoci i únavu. V době Inků však byla tato rostlina určena zřejmě především pro elitu a její produkce byla regulována státem. Volný trh s kokou vytvořili až Španělé. Význam drog nemusel být jen rituální. Dávky mohly být podle autorů tak vysoké, že děti byly před obřadem přinejmenším otupělé a nebyly si jasně vědomy toho, co se v okolí děje. Zvyšování dávek alkoholu nejstarší dívky v posledních týdnech také mohl být buď její způsob, jak se vyrovnat s osudem, nebo ji tak udržovali ve stavu, kdy byla snáze zvladatelná.
