Na 19. mezinárodním salónu vynálezů a inovativních technologií Archimedes byl představen nový způsob výroby niklu 63 pro radioizotopovou baterii využitelnou k napájení kardiostimulátorů a drobných měřicích čidel. Betavoltaické baterie přeměňují energii beta rozpadu na elektřinu. Nikl 63 má několik předností oproti doposud používaným radionuklidům, jako je kupř. tritium. K hlavním výhodám patří poločas rozpadu 100 let, což znamená, že baterie bude mít životnost asi 50 let. Tritium má poločas rozpadu jen 12 let a moderní lithiové baterie lze provozovat běžně 5–7 let. Navíc kovový nikl je velmi snadné fixovat na polovodičovém nositeli, což je technologicky náročné v případě plynného tritia. Izotop nikl 63 se v přírodě nevyskytuje a je nutné jej uměle produkovat. V USA vyvinuli technologie obohacování přírodního niklu, které umožňují získat jen 20 % obsahu požadovaného izotopu. Niklové radioizotopové baterie se v minulosti již používaly, ale s rozvojem lithiových akumulátorů od nich producenti ustoupili. Do vývoje nové generace baterií se zapojili také konstruktéři v RF. Technologie podniku GCHK umožňuje získávat nikl 63 až s 80procentní čistotou. To nabízí odstartovat novou etapu používání niklových radioizotopových baterií. Podle D. Druze, zástupce vedoucího technologického oddělení podniku GCHK: „V současnosti je ve výzkumu a vývoji pozorovatelný trend hospodárného využívání energie. Klesá požadovaný výkon baterií. To však nemění nic na tom, že jsou zapotřebí stále nové autonomní zdroje energie. Odhaduje se, že v roce 2020 bude po celém světě v provozu 18 mld. snímačů vyžadujících nezávislý zdroj energie.“ Miniaturní snímače potřebují zdroje elektřiny o výkonu od 10 do 60 mikrowattů, avšak permanentně. Pro takové aplikace jsou vhodné právě radioizotopové baterie. Jejich výkon je ve srovnání s jinými typy baterií malý, ale životnost velmi dlouhá. Navíc je lze provozovat ve velkém rozsahu teplot. Niklové radioizotopové baterie budou oproti lithiovým bateriím podstatně šetrnější k životnímu prostředí. Až baterie doslouží, nebude muset být likvidována jako nebezpečný odpad. Důležité je i to, že při rozpadu niklu 63 je emitováno měkké záření typu beta. Je odstíněno samotným obalem baterie, takže baterie nepředstavuje riziko pro člověka a mj. může být implantována do těla pacienta k napájení kardiostimulátoru. /zs/
