Když byl v první polovině 80. let identifikován virus HIV, šířil se po světě podle všeho už více než půl století. Vzhledem k jeho vlastnostem nešlo nikdy o epidemii rychlou, ale smrtící. Nemoc, kterou patogen vyvolával, připravila o život prakticky každého nakaženého. Na konci 80. let, kdy už začalo být jasné, že nejde jen o „nemoc homosexuálů“ či „haitských imigrantů“ (v USA se o ní tak krátce mluvilo), byla situace zoufalá. Jedinou pomocí byla opatrnost, postup epidemie se zdál být nevyhnutelný. V roce 2023 jsme v úplně jiné situaci. HIV/AIDS zmizel do značné míry z médií i z mysli veřejnosti. Nemoc se stala ve vyspělých státech vlastně jen okrajovým rizikem. K dispozici jsou účinné nástroje na odhalení nemoci i extrémně účinná léčba, která dokáže nakaženému zachránit život a zároveň výrazně omezit rizika, že nakazí někoho jiného. A v tuto chvíli se zdá pravděpodobné, že stojíme na prahu podobného výsledku i v případě další velké a nezadržitelně se šířící epidemie: obezity. V roce 2035 by při pokračování současného trendu mohla trpět nadváhou či obezitou polovina světové populace. Vysloveně obézních v medicínském smyslu slova by měly být zhruba dvě miliardy lidí. Nárůst bude markantní především v bohatnoucích, dříve rozvojových zemích, protože bohatší státy už „epidemie“ ovládla. Ve skupině s Body Mass Index (BMI) vyšším než 25 je už např. 70 % českých mužů. I když přínosy snížení tělesné hmotnosti jsou nepopiratelné, hubnutí (především to dlouhodobě udržitelné) se ukazuje pro většinu pacientů obtížné a trvalá významná redukce hmotnosti je spíše výjimkou. Vlastně by to nemělo být překvapivé: kalorií máme k dispozici velké množství, zatímco lidstvo se vyvinulo v prostředí s nedostatkem potravy. Tělo má proto řadu mechanismů, jak „hubnutí“, minimálně, zpomalit. Medicína v tomto ohledu pacientům nemohla příliš pomoci. Nejlepší radou byla zásadní, a tedy i velmi obtížná změna životního stylu. Situace se ovšem rychle mění. K dispozici už je totiž nová generace velmi účinných farmaceutických přípravků, které s relativně malou změnou životního stylu prokazatelně vedou u obézních pacientů k významné redukci hmotnosti zhruba o 15 %. V některých skupinách jsou podle dosavadních studií benefity ještě vyšší. Například v experimentu mezi obézními teenagery došlo v průměru ke snížení hmotnosti o 20 %. Léky jsou založeny na výsledcích výzkumu o mechanismech ovládajících naši chuť k jídlu pocházejících z doby před více než 30 lety. Po prvních objevech o roli hormonu leptinu došlo k explozi nových výsledků o biologických základech obezity a následně i možné farmakologické léčbě. První představené léky však vedly jen ke skromnému úbytku hmotnosti a k závažným vedlejším účinkům, zejména na srdce. Řada z nich také působila v mozku, který je natolik složitým systémem, že lze těžko ovlivnit jenom jednu konkrétní funkci. Změny obvykle mají nechtěné a netušené následky i na jiné funkce. V první dekádě 21. století se na konci dlouhé řady výsledků začaly rodit praktické výsledky v podobě slibných léků proti cukrovce 2. typu (tedy té získané). Při vyhodnocování výsledků klinických studií si odborníci všimli, že účastníci také zhubli. Zřejmě proto, že hormon, na který léky cílily (GLP-1), účinkuje na receptory v mozku, které řídí chuť k jídlu, a na receptory ve střevech, které zpomalují trávení. V polovině roku 2010 byl jeden z těchto léků, liraglutid, schopen vyvolat úbytek tělesné hmotnosti v průměru asi o 8 % (kontrolní skupina, která dostávala placebo, zhubla ve stejné studii asi o 3 %). Skutečně pozoruhodné výsledky přišly na začátku roku 2021 a přinesly je výsledky velké klinické studie (fáze III) nového léku se stejným účinkem: semaglutidu. Pacienti ve studii dostávali jednou týdně injekce semaglutidu. Po 16 měsících léčby a úpravách životního stylu v průměru přišli o 14,9 % své původní hmotnosti. Látka se stala prodejním hitem. Především v USA, tedy trhu nejvýnosnějším, ji začaly používat nejen celebrity, ale i další ochotní utratit zhruba 1 300 dolarů měsíčně za téměř jistý úbytek hmotnosti. Zdravotnické systémy totiž léky vnímají jako „přípravek životního stylu“, což z pohledu pacienta znamená především to, že nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění (alespoň tedy ne na redukci váhy, některé se předepisují pacientům s cukrovkou 2. typu). Ale v tomto ohledu se situace může začít rychle měnit. Začátkem srpna se totiž objevily jasné důkazy o tom, že přípravek Wegovy obsahující právě zmíněný semaglutid o 20 % snižuje výskyt závažných kardiovaskulárních příhod, tedy třeba infarktů. Šlo o lidi minimálně s nadváhou (BMI > 27), kteří za sebou měli nějaké srdeční potíže. Podobný účinek byl prokázán u pacientů s cukrovkou, u zdravých nikoliv. Účastníci dostávali buď injekce se semaglutidem, nebo placebo a lékaři je sledovali po dobu až pěti let. Ti, kteří dostávali lék, měli o pětinu nižší riziko výskytu srdečního infarktu, mrtvice, či dokonce úmrtí na kardiovaskulární onemocnění než účastníci na placebu. Dodejme, že zhruba podobný efekt má podávání statinů, tedy nejúčinnějších dnes dostupných léků této kategorie. Ty zase nepůsobí redukci hmotnosti, která má pochopitelně nemalý vliv na celkové zdraví pacienta a kvalitu jeho života. Výsledky studie (pokud se potvrdí, ale to se čeká) by přesto mohly výrazně změnit současnou lékařskou praxi v oboru preventivní kardiologie. „Jedná se pravděpodobně o nejdůležitější studii v mém oboru za posledních deset let,“ řekl k výsledkům pro časopis Nature Michael Blaha z centra pro prevenci kardiovaskulárních onemocnění Johnse Hopkinse ve státě Maryland. Redukce možných pobytů na ARO či JIP by totiž mohla pojišťovny přesvědčit, aby zvážily alespoň částečnou úhradu, domnívá se výrobce. (A trhy to vidí podobně, protože hodnota Novo Nordisk po publikaci vědecké studie stoupla o 20 %.) O schválení přípravku pro léčbu problémů se srdcem a možná i další indikace by chtěla firma údajně požádat do konce roku, a to jak ve Spojených státech, tak v Evropě. Vzhledem k tomu, jak je efekt silný, vidí odborníci jejich šance jako velké. /jj/
