„Teplota v obytných budovách by neměla překročit hranici 27 °C. V tropických dnech však teploty v interiéru bez klimatizace stoupají i na více než 30 °C. Kvůli špatné tepelné izolaci se v Česku přehřívá až polovina bytových jednotek,“ uvedla Marcela Kubů, ředitelka Asociace výrobců minerální izolace (AVMI). Problém s přehříváním se týká všech nedostatečně zaizolovaných obytných, ale i veřejných budov (např. školek, nemocnic, domovů seniorů aj.), jimž chybí kvalitní zateplení plášťů, ale také střech a systém odvětrání, jež by obyvatele chránily před výkyvy vnějších teplot. Dobře tepelně izolovaný dům se v létě nepřehřívá a nepotřebuje chlazení. Největší vedra jsou ve velkom ěste ch Nejhorší situace panuje v horkých letních dnech především ve velkoměstech. Přirozené povrchy (louka, les, pole) ve městech nahradily umělé (asfalt, beton, sklo), které mnohem více zadržují teplo. Srážková voda téměř ihned steče do kanalizace a nestihne povrch ochladit. Přehřívání napomáhá také lidská činnost: teplo produkuje klimatizace, průmysl či doprava. Kvůli husté zástavbě, zalidnění a menšímu podílu zeleně velkoměsta trpí efektem tzv. městských tepelných ostrovů – vykazují vyšší teploty než okolní, méně zastavěné lokality (viz ilustrační obrázek). „Např. v Praze je celoroční průměrná teplota vyšší o 2,5 °C oproti okolní přírodě,“ připomněla Marcela Kubů. Teplotní rozdíl však může ve velkoměstech ve srovnání s příměstskými a venkovskými ob- lastmi dosáhnout až 10 °C. Kromě Prahy lze městské tepelné ostrovy v ČR pozorovat také v Brně, Plzni, Olomouci nebo v Ostravě. Jak znovu potvrdilo letošní léto, vzduch se v tropických dnech ve městech neochladí ani v noci. Jejich obyvatelé jsou tak vystaveni horku dlouhodobě. Pokud je vnější teplota vzduchu ve dne i v noci prakticky totožná jako vnitřní, vzduch není možné ochladit ani průvanem. Pobyt v přehřátém a nedostatečně větraném interiéru má přitom prokazatelně negativní dopad na lidské zdraví. Nejohroženější skupinou obyvatel jsou tradičně senioři, děti a chronicky nemocní. Když stře chu do velkom ěsta , pak jedině zelenou Jednou z možností, jak velkoměsta ochladit, mohou být zelené střechy a stěny. Kromě toho, že dobře vypadají, zároveň fungují jako přírodní ekologická klimatizace a také narušují vznik zmiňovaných městských tepelných ostrovů. Zelené střechy vsakují a odpařují zpět do ovzduší velké množství srážkové vody a výrazně tím přispívají k ochlazování budov, ke zvlhčování vzduchu a ke snížení prašnosti. „Teplota střechy pod vegetačním krytem v letních měsících obvykle nepřesáhne 25 °C a je tak až o 55 °C nižší než teplota povrchu vystaveného přímému slunci. Ten se může v parnech rozpálit i na 80 °C,“ konstatovala Jitka Dostálová, předsedkyně sekce Zelené střechy při Svazu zakládání a údržby zeleně (SZÚZ). Vlhké vegetační souvrství udržuje v interiéru příjemný chládek. V suchém stavu střechu dobře tepelně izoluje a celoročně přispívá k tepelné stabilitě budovy. Kupř. v rakouském Linci, v kanadském Torontu nebo v Paříži dokonce platí nařízení, že v určitých zónách musí být ploché střechy nových budov pokryté zelení. Největší nedostatek zelených střech představuje jejich vysoká hmotnost, potažmo zvýšené nároky na statiku střechy. Řešením je použití speciální vysoce nasákavé minerální izolace (jiné než pro stavební účely), která je v suchém stavu 8–10krát lehčí než běžná zemina a i za vlhka zůstává lehčí než běžné substráty. „S minerální izolací by bylo možné dodatečně ozelenit přes 20 % budov v řadě českých měst. Prakticky jakoukoliv stavbu s plochou střechou nebo se sklonem střechy do 15°,“ uzavřela Marcela Kubů. /za/
