Co se děje v našem leteckém průmyslu?

Jak obstojíme při měnící se situaci ve světové ekonomice při rostoucí produkci výrobků zahlcujících světový trh? Pro nás je podstatné zvýšit počet vysokoškolsky vzdělaných pracovníků připravovaných pro aktuální technické obory, ve kterých máme vzhledem k tradici, ke konkrétním podmínkám výzkumu, vývoje a produkce reálné předpoklady uspět na světovém trhu. Měl by to být především letecký průmysl a obory, jimž letecký průmysl poskytuje mimořádné podmínky pro jejich rozvoj. Rezignace na zvládnutí náročných průmyslových technologií by vedla k postupnému snižování vzdělanosti a snižování ekonomické úrovně. Zatímco v technicky vyspělých průmyslových státech je objem produkce výrobků high-tech větší než 20 %, v České republice dosahuje jen asi 3 %. Pokud jde o nejjednodušší sériovou produkci, např. obuvi, textilních výrobků atd., rychle se zvyšuje export těchto výrobků ze zemí třetího světa a zvyšuje se i export výrobků zařazovaných jako middle-tech z Číny za ceny pro naši výrobu nedostupně nízké. ZACHRÁNÍ SE NÁŠ LETECKÝ PRŮMYSL? Od roku 1990 se náš letecký průmysl hroutí. Některé příčiny související s politickými a ekonomickými změnami ve světě tuto situaci vysvětlují. Je otázka, zda dostatečně. Nejde jen o zánik Sovětského svazu. Nepochybně některé vlivy devastující náš letecký průmysl po roce 1990 byly dílem nepromyšlených rozhodnutí na úrovni některých ministerstev a vlády. Ze tří našich největších světově proslulých výrobců letecké techniky skončily Moravan Aeroplanes, Letecké závody Kunovice a dosud se tomuto osudu bránilo Aero Vodochody. Uvidíme, co přinese jeho nová privatizace finanční skupinou Penta, která zvítězila ve výběrovém řízení a slibuje pokračování letecké výroby. Po dosavadních zkušenostech nemůžeme předvídat. Skončily naděje na produkci malých dopravních letadel L-410, L-610, bitevních stíhaček L-159 a pravděpodobně vlastním přičiněním i naděje na produkci malého dopravního letounu Ae270 Ibis. Příznivé jsou zprávy o realizacích projektů sportovního, resp. obchodního letounu Cobra VUT 100 a malého dopravního letounu EV-55 v podniku Evektor Aerotechnik. Kladnou roli sehrává rozsáhlý projekt „Centrum leteckého a kosmického výzkumu“, jehož cílem je udržovat silnou a efektivní výzkumnou a vývojovou základnu a přísun odborníků do letectví. Od roku 1990 nám chybí promyšlená průmyslová politika a strategie. Svědčí o tom nejen postupná likvidace leteckého průmyslu, ale i dalších podniků a výzkumných ústavů. Neuvěřitelné je pomlouvačné vystoupení představitelů naší armády v televizi zatracující bojové stíhačky L 159, s údivem komentované zahraničním tiskem. Značný podíl na neblahém současném stavu našeho leteckého průmyslu měly i americké firmy Boeing a Ayres Corp. Globalizace světového trhu vyžaduje kvalifikovanou marketingovou činnost zahrnující všechny aktuální trhy pro nabízený objekt, vysokou péči o technickou úroveň nabízeného výrobku a o dosažení jeho příznivé ceny. Bylo třeba zbavit se ponižujícího cejchu „východní výrobek“. Zajímavé je, že letecký průmysl se nerozvíjí v malých zemích světa. Ani ten v Nizozemsku nepřežil, možná, že chyběl investiční kapitál. Jen ve Švýcarsku existuje malá bohatá firma Pilatus. Vstupem do Evropské unie nemůžeme očekávat ústupky tolerující naše nedostatky. Pozitivní je, že získáme přístup k účasti ve výzkumu, vývoji a produkci výrobků, se kterými země Evropské unie přicházejí na světový trh. Stali jsme se součástí společenství zemí, které vyvíjejí a produkují výrobky s trendem snižování celkových nákladů a s větší zárukou kvality. Jen tak můžeme odolat konkurenci ze Spojených států. Zavádění nových technologií, vyznačujících se vzájemným propojováním informačních technologií a technologií automatického řízení, tento trend významně podporuje. Výhodou českého leteckého průmyslu je dosud komplexní možnost jeho rozvoje. K dispozici jsou výrobní kapacity, experimentální zařízení pro výzkum a vývoj, příliv mladých odborníků z vysokých škol i nezanedbatelný počet konstruktérů a vývojářů s praxí. Nevýhodou je, že s časem bude tato možnost rozvoje rychle klesat, pokud nebude zajištěna výroba a vývoj a výzkum nových letounů, které se uplatní na světovém trhu. Třeba připomenout, že plánovací období činí v leteckém průmyslu 10 až 15 let. Letecký průmysl produkuje výrobky s vysokou přidanou hodnotou, tedy se značným podílem kvalifikované práce. Výroba a export takových výrobků je v tržním hospodářství doménou států s vysokou technickou úrovní, značným investičním kapitálem a je jedním z nejvýznamnějších zdrojů blahobytu. Ovlivňuje technický pokrok v řadě strojírenských i elektrotechnických výrobků a ve více teoretických oborech. JAK SE ZMĚNIL NÁŠ LETECKÝ PRŮMYSL Ještě v roce 1991 bylo v českém leteckém průmyslu zaměstnáno více než 30 000 pracovníků. Letos je jich přibližně 2500 a tento počet dosud klesá. Ze tří rozhodujících finálních podniků Aera Vodochody, Moravanu Aeroplanes a Leteckých závodů v Kunovicích nenávratně skončila výroba v uvedených moravských podnicích. Aero Vodochody se zatím s nevalným úspěchem snaží o zachování letecké výroby. Rozhodující bude, co dovolí privatizujíci skupina Penta. Z leteckých finalistů se dosud příznivě vyvíjí situace jen v podniku Evektor. Ve VZLÚ byla zachována základní výzkumná a experimentální činnost, i když počet pracovníků klesl z 1200 na přibližně 350. V Brně při VUT byl založen Letecký ústav projevující se jako cílevědomé pracoviště vychovávající letecké odborníky a účinně spolupracující se zbytkem leteckého průmyslu, především však s podnikem Evektor. Na ČVUT v Praze působí Odbor letadel, který vychovává letecké odborníky a kladně působí ve výzkumu aplikací kompozitů v leteckém průmyslu. Česká republika je v současné době druhým největším světovým výrobcem malých sportovních letounů tzv. ultralightů za Spojenými státy. Téměř 150 těchto letounů vyrábí podnik Evektor a více než 100 dalších deset malých leteckých firem. I když tuto výrobu nelze srovnávat s výrobou větších letounů, je tato činnost přínosem pro Českou republiku i pro letecký průmysl. Dobře si vedou malé letecké firmy, např. Mora Aerospaces, UNIS, Jihostroj, PBS Velká Bíteš a některé další, vyrábějící letecké komponenty. ČEKÁ AE270 IBIS SMUTNÝ KONEC, NEBO TO VYJDE? Smutná éra působení Boeingu v Aeru a záhadami obklopená spolupráce na výrobě vrtulníků pro americkou společnost Sikorski Aircraft Corporation s prodělkem větším než 1,5 mld. skončily. Výroba vrtulníků pro firmu Sikorski v rozšířené verzi za přijatelných finančních podmínek úspěšně pokračuje. Pokračuje i plnění menších kooperačních smluv s řadou západních leteckých firem. Vojenský program podzvukových stíhaček L-159 skončil. Sliby Boeingu se rozplynuly stejně jako snahy Aera s podporou Boeingu dodat tyto stíhačky do Egypta a Izraele. Po ukončení dodávek české armádě se Aeru nepodařilo pro tento vojenský program získat ani jednu zakázku. Za hlavní oporu v budoucnosti Aera byl považován malý dopravní letoun Ae 270 Ibis, na jehož vývoj, dokončení a certifikaci byl založen společný podnik (joint venture) Ibis Aerospace Ltd. s tchajwanskou společností AICD s předpokladem, že po zavedení sériové výroby se ročně vyrobí 60 těchto letounů a celkově 800. Po klidném průběhu vývoje letounu a řadě oponentních jednání, kde byla schválena všechna navržená a dohodnutá data charakterizující vyvíjený letoun a po v našem tisku chválených výsledcích letových zkoušek bylo náhle konstatováno, že program nebyl dobře postaven technicky a bohužel, že nikdo nehlídal technické parametry. Vedoucí pracovníci v letectví zasvěceně hovoří, že v kritické chvíli vypadli ze skříní kostlivci. Údajně je prý problém s hmotností letounu, tedy s jedním z jeho nejsledovanějších parametrů. Omluvně připouštějí, že ještě existuje možnost jeho zavedení do výroby. Pravděpodobně však vědí, že tomu tak není. Otevřeně je třeba konstatovat, že tato událost nesmírně poškodila nejen Aero, ale i celou budoucnost našeho leteckého průmyslu. Tři velké maléry v Aeru nemají viníka. Není to podivné? Společnost Aero začíná nyní spolupracovat s italským koncernem Alenia Aeronautica na montáži křídel vojenského dopravního letounu. Tato spolupráce by se měla postupně rozšířit i na jeho produkci a do roka zaměstnávat přibližně 150 pracovníků. EVEKTOR S LETOUNY EV 55 A COBRA VUT 100 VYDRŽÍ DO FINÁLE V současné době je nadějí českého leteckého průmyslu podnik Evektor z Kunovic, jehož promyšlený a pečlivě připravovaný program má šanci zakotvit na světovém trhu. Úspěšně probíhají letové zkoušky VUT 100-Cobra, moderního sportovního letounu vyvinutého ve spolupráci s VUT Brno, jehož výroba je zahajována v Evektoru při prokázaném zájmu světového trhu. Probíhá vývoj malého dopravního letounu EV-55 až pro 14 pasažérů a v několika dalších verzích s předpoklady pro sériovou výrobu. Rostoucí výroba malých sportovních letadel, většinou se zařazením mezi ultralighty nebo „Light Sport Aircraft,“ přinášející i řadu poznatků s uplatněním kompozitů ve větších leteckých konstrukcích podstatně zlepšuje ekonomickou bázi Evektoru, podniku s více než 450 zaměstnanci. Jejich vysoká vzdělanostní struktura je v souladu s rozhodujícími trendy panujícími ve světovém letectví, a tedy i s dalšími plány o rozvoji a s další činností Evektoru. Jeho těsná spolupráce s Leteckým ústavem při VUT Brno prospívá nejen oběma organizacím, ale celému našemu leteckému průmyslu. Praxe nejen v leteckém průmyslu potvrzuje, že postavení podniku zvlášť v tak složité situaci, jaká je dnes v České republice, závisí především na jeho vedení. Evektor vsází od počátku své existence na profesionály, kteří mohou v práci využívat nejnovější poznatky vědy a techniky a svou invencí vnášejí do pracovních procesů užitečnou dynamiku. Styky Evektoru s vysokoškolským světem jsou konkrétní a velmi rozsáhlé. Ještě jednou připomeňme existenci projektu Centrum leteckého a kosmického výzkumu, které založil a řídí prof. Ing. Antonín Píštěk, CSc., ředitel Leteckého ústavu při VUT Brno. Ten dříve konstruoval proslulé letouny L 410 a L 610 a nedávno i letoun VUT 100 – Cobra. Hlavním cílem Centra leteckého a kosmického výzkumu bylo sdružit rozhodující špičková pracoviště v České republice (Letecký ústav na VUT v Brně, Výzkumný a zkušební letecký ústav v Praze, Letecký odbor na ČVUT v Praze), která se zabývají teoretickými problémy, transferem a ověřováním nových poznatků v praxi v oblasti letectví. Díky tomuto centru se podařilo propojit moderní výzkum s aktuálním vývojem a výrobou. Programy výzkumu byly voleny tak, aby pokryly potřeby našeho leteckého průmyslu. Významná je skutečnost, že se řediteli a předsedovi představenstva VZLÚ Ing. Milanu Hollovi, CSc., podařilo propojit český letecký výzkum s výzkumem v Evropské unii. Díky kvalitě našich výzkumných pracovníků a experimentálnímu vybavení jsme se stali rovnocennými partnery při řešení výzkumných projektů mezinárodních organizací EREA a ASD, od kterých je očekáváno, že tato spolupráce zkrátí dobu výzkumu a sníží náklady na jeho provedení. Podařilo se nám prosadit projekt CESAR (Cost Effective Small Aircraft), týkající se výrobních projektů dopravních letadel do 30 míst. Tohoto projektu se zúčastní 40 podniků ze 14 zemí, z toho 11 českých. Rozpočet je 34 mil. eur a příspěvek Evropské komise 18 mil. eur. Je to program na tři roky. VZLÚ je koordinátorem tohoto projektu a začíná uzavírat kontrakty. Nejde o přímou podporu výrobců, ale o optimální vypracování návrhu a výrobní technologie letounu. ING. JIŘÍ ČERNOHORSKÝ, DRSC.