Co nového v ústavech Akademie věd ČR

ČEŠTÍ VĚDCI SE PODÍLELI NA VÝZKUMU GIGANTICKÉ EXPLOZE NA SAMÉM KONCI POZOROVATELNÉHO VESMÍRU Španělsko-český robotický dalekohled BOOTES přispěl k výzkumu dosud nejvzdálenějšího záblesku záření gama a současně jednoho z nejvzdálenějších vesmírných objektů vůbec. Světlo gigantické kosmické exploze, která provázela zhroucení obří hvězdy a vznik černé díry, putovalo k Zemi téměř 13 miliard let a dorazilo 4. září 2005. Výbuch nastal přibližně 900 milionů let po vzniku vesmíru, tedy v době krátce po vzniku prvních galaxií. Objev publikoval 9. března 2006 v časopise Nature mezinárodní tým vědců zahrnující české astronomy ze skupiny Astrofyziky vysokých energií Astronomického ústavu Akademie věd ČR. Krátce před čtvrtou hodinou ráno 4. září 2005 obdržely tři robotické dalekohledy projektu BOOTES o průměru 0,3 a 0,2 m v jižním Španělsku přes internet zprávu ze střediska Amerického kosmického úřadu (NASA), že před několika sekundami specializovaná družice Swift detekovala silnou kosmickou explozi. Dalekohledy sestavené v dílně Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově a ovládané programem, který navrhl Petr Kubánek, se namířily během pouhých 125 sekund po detekci družicí na oblohu na ohlášené místo v souhvězdí Ryb. Přestože získané snímky byly relativně hluboké (limit zhruba 19. hvězdná velikost), na uvedené pozici nebyl objeven žádný nový objekt. 2,2metrový dalekohled španělské observatoře Calar Alto, který pracuje v infračervené oblasti spektra, pozoroval jasný nový objekt, jenž v průběhu noci rychle slábnul. Na zpracování dat a koordinaci dalších pozorování se významně podílel další český astronom, který pracuje v Granadě, Martin Jelínek. Velký rozdíl jasnosti objektu v infračervené a optické oblasti spektra je pro tak vzdálené objekty typický a nedetekce na snímcích dalekohledu BOOTES představuje důležitý prvek při odhadu obrovské vzdálenosti objektu. Odhad vzdálenosti potvrdily spektroskopicky velké dalekohledy v Jižní Americe a na Havajských ostrovech. O možnosti zachycení záblesků gama nastávajících na samotné hranici známého vesmíru se diskutuje již několik let a toto pozorování tak naplňuje očekávání vědců. Je tak možné studovat nesmírně vzdálené (a staré) oblasti vesmíru, které jsou zábleskem jako sondou na krátkou chvíli osvíceny. Česká skupina z Astronomického ústavu Akademie věd ČR, která participuje na studiu těchto explozí již několik let, vyvinula a v Ondřejově provozuje robotický dalekohled BART a ve spolupráci s kolegy z Elektrotechnické fakulty ČVUT a ze španělského astronomického ústavu (IAA CSIC) v Granadě systém robotických dalekohledů BOOTES. O MONITORINGU DEPOZICE CHEMICKÝCH PRVKŮ V OBLASTI STŘEDNÍCH ČECH Jedním z okruhů výzkumné činnosti laboratoře environmentální geochemie Geologického ústavu AV ČR je sledování depozice látek. Pozorování probíhají v oblasti středních Čech, konkrétně v blízkosti města Kostelec nad Černými lesy. Získané výsledky jsou dodávány do centra monitoringové sítě GEOMON, která pokrývá území celé ČR a je od roku 1994 obhospodařována Českou geologickou službou. Monitoring depozice prováděný laboratoří environmentální geochemie se orientuje zejména na problematiku stopových prvků (Pb, Cd, Zn, As apod.), nicméně sledujeme i prvky hlavní (Ca, Mg, K, S, N atd.). V důsledku procesů, které od roku 1989 v České republice proběhly (např. transformace těžkého průmyslu, omezení důlní činnosti, odsíření tepelných elektráren apod.), došlo k významným pozitivním změnám ve složení látek emitovaných do atmosféry, které se pak projevily i v úrovni depozice těchto látek. Příkladem významného poklesu depozice jednoho z toxických prvků může být snížení atmosférické depozice olova od roku 1989 až po současnost. Během tohoto patnáctiletého období - v letech 1989 až 2001 - poklesla ve středních Čechách výrazně depozice olova, a to až o 70 %. V posledních letech depozice olova dosahuje zhruba čtvrtinové úrovně ve srovnání s rokem 1990. Depozice olova je od roku 2001 v podstatě konstantní a výkyvy způsobují různé srážkové úhrny v tom kterém roce. Celkový pokles depozičního toku olova byl důsledkem několika souběžných událostí. Mezi ty nejvýznamnější patří postupný pokles prodeje olovnatých benzínů v ČR, který byl od roku 2001 zcela ukončen zákonem. Další velmi důležitou událostí bylo snížení emisí z tepelných elektráren a celkový útlum zpracování olověných rud. Současný depoziční tok olova, který obnáší přibližně 0,500 kg.km-2.rok-1, pochází pravděpodobně zejména ze zbytkových emisí při spalování uhlí v tepelných elektrárnách, ale určitá část může být také připsána dálkovému přenosu aerosolů s obsahem olova ze zemí, kde používání tetraethylolova v benzínech nebylo dosud ukončeno. Nastává ovšem nový problém, totiž jakými metodami stanovit velmi malá množství olova ve stále čistším prostředí. HEVESYHO CENA PRO JANA KUČERU Světové ocenění vědci z Ústavu jaderné fyziky AV ČR V Koně na Havaji (USA), kde nedávno proběhla Mezinárodní konference o metodách a aplikacích radioanalytické chemie, byla udělena vědci z Ústavu jaderné fyziky AV ČR v Řeži doc. Ing. Janu Kučerovi, CSc., prestižní Hevesyho medaile. Byl tím oceněn jeho příspěvek k rozvoji jaderných analytických metod, zejména neutronové aktivační analýzy, jejího užití v různých oblastech a výchova jak českých, tak zahraničních studentů a výzkumných pracovníků. Medaile George Hevesyho se uděluje od roku 1968 za vynikající výsledky a soustavnou celoživotní práci v oblasti radioanalytické a jaderné chemie. Je pojmenována po George de Hevesym (1885-1966), který získal Nobelovu cenu v roce 1943 za chemii, a to především za svoji práci týkající se využívání radioaktivních izotopů jako stopovačů při studiu chemických procesů.