Mars má ze všech planet Sluneční soustavy podmínky nejvíce podobné životu na Zemi. Proto vědce i veřejnost od počátku zajímá, zda by se i na něm nemohl vyskytovat život nebo jestli tam život v nějaké podobě neexistoval už v minulosti. Důležitý poznatek k tomu přinesla v roce 2008 mise americké sondy Phoenix, která podala definitivní důkaz o existenci vody na Marsu ve formě ledu několik centimetrů pod povrchem planety. K současnému průzkumu Marsu využily jeho přiblížení vůči Zemi k vyslání vlastních misí hned tři země: Spojené státy, Čína a Spojené arabské emiráty. Všechny mise odstartovaly v červenci minulého roku a svou činnost postupně zahájily letos v únoru. Před necelými třemi týdny, 18. února, přistála na Marsu poslední z nich, vesmírná sonda NASA. O momentu jejího přistání s mobilním robotem s označením Perseverance se v našem tisku toho už napsalo dost a diváci televizních programů mohli tento jev sledovat i při přímém přenosu. Dnes bychom se mohli podívat na to, co lze od jednotlivých misí očekávat. Každá má své priority, z dlouhodobého hlediska sledují ale společný cíl: že jednoho dne lidé vkročí na rezavě zbarvenou marťanskou planetu.
Pátrání po stopách vyhynulých organismů Sonda Perseverance s mobilním robotem, šestikolovým vozítkem, se usadila na povrchu Marsu v předem vytipovaném místě v kráteru Jezero, který byl kdysi podle snímků z oběžné dráhy pravděpodobně jezerem průtočným. NASA doufá, že mise, jejímž cílem je pátrat po známkách mikrobiálního života na Marsu v minulosti, může na takovém místě najít části hornin, které byly v dávných letech dlouho pod vodou a mohly by tak nést zkamenělé stopy života. Získat vzorky půdy, a to i z hlubších vrstev, bude mít na starosti vrtná a sběrná souprava na ramenu vozítka. Získané vzorky umístí do kontejneru, který později na Zem dopraví některá příští expedice. Perseverance představuje dosud nejsložitější kosmický robot. Nese více přístrojů a kamer než kterákoliv jiná dosavadní vesmírná mise. Na samotném vozidle je umístěno 19 záznamových systémů s vědeckými přístroji a samostatným úkolem. Jedním z nich je kupříkladu ověřit, jak lze v podmínkách Marsu získat z tamní atmosféry kyslík, potřebný pro pobyt člověka na této planetě. Na vozítku jsou i čtyři kamery, z nichž 3D kamera Mastcam-Z, umístěná na stožáru vysokém dva metry, přinese záznam prvního plně barevného 360° panoramatu. Dvě kamery jsou i na dronu, malé helikoptéře, která má vyzkoušet svůj start v prostředí s daleko odlišnou atmosférou, kdy její hustota je asi jen jednou setinou vůči té zemské. Poprvé v historii se tak stane, že letový prostředek dodaný ze Země vzlétne do atmosféry jiné planety. Dron má hmotnost 1 800 g, rozpětí 120 cm a jeho kamery mají poskytnout snímky blízkého okolí z výšky 10 až 15 m.
Hledání vody a nerostného bohatství Cíle čínské mise jsou zaměřené na geologii Marsu, hledání přítomnosti vody, na vnitřní strukturu planety, identifikaci minerálů a různých druhů hornin na povrchu a na atmosféru Marsu. Zatím však čínská sonda Tianwen-1 zůstává na oběžné dráze Marsu a na přistání by se měla chystat asi za dva až tři měsíce, tedy v dubnu nebo květnu. Pětitunový satelit nese orbiter, přistávací systém a pozemní šestikolové robotické vozítko, podobné tomu, jako je to u sondy NASA. Po usazení, plánovaném do oblasti známé jako Utopia Planitia (největší známá dopadová pánev), bude hledat důkazy o podpovrchové vodě. Meteorologická stanice bude provádět měření povrchového podnebí a měřit atmosféru. Tianwen-1 je vybaven i radarem, pronikajícím pod povrch, který má být využit pro hledání vodních depozit a možných mikrobiologických kultur pod povrchem. Takovou radarovou technologii Čína již s úspěchem použila na Měsíci na svém nedávném vozidle Yutu-2 k identifikaci samostatných vrstev vodního ledu až 40 m pod povrchem. Orbiter má z oběžné dráhy mapovat horniny na povrchu Marsu, hledat vodní ledové usazeniny a měřit magnetické pole Marsu. To na rozdíl od Země nemá globální charakter a jde spíše o izolované zbytky vyžadující proměření.
Výzkum atmosféry a počasí Sonda Spojených arabských emirátů (SAE) Al-Amal nemá na rozdíl od předchozích dvou na palubě žádné vozítko a bude zkoumat planetu z oběžné dráhy. Obíhat bude kolem Marsu po dobu jednoho marťanského roku (téměř dvou pozemských let) a ze vzdálenosti 22 000 km až 44 000 km prozkoumá podrobněji atmosféru Marsu. Bude zkoumat globální počasí, jeho vazby na horních vrstvách atmosféry, a jak lze vysvětlit měnící se výskyt vodíku a kyslíku v atmosféře. Satelit velikosti 2,37 × 2,90 m o hmotnosti 1 350 kg využívá příkonu 1 800 W ze dvou solárních panelů. K jeho výbavě patří infračervený spektrometr, který bude studovat prachové a ledové mraky, vodní páru a teplotu v nižších vrstvách atmosféry a ultrafialový spektrometr k ověřování vodíku a kyslíku v horních vrstvách atmosféry. /Jiří Šmíd/
