Co je IPCC?

V poslední době se v souvislosti s informacemi o životním prostředí, a zejména o globálním oteplování, často objevuje zkratka IPCC. Je to do značné míry ovlivněno zprávou, jejíž 1. kapitolu zveřejnila IPCC v únoru letošního roku. Vyvolala značnou pozornost vědců, politiků i podnikatelů. Náš prezident Václav Klaus dokonce vydal v souvislosti s touto zprávou knihu Modrá, nikoli zelená planeta. IPCC je zkratka názvu Intergovernmental Panel on Climate Change (Mezivládní panel pro klimatické změny). Panel expertů byl vytvořen v roce 1988 jako společná iniciativa Světové meteorologické organizace (WMO) a Programu pro životní prostředí OSN (UNEP – United Nations Environment Programme). Podle Michela Jarrauda, generálního sekretáře WMO, tato nekonvenční struktura patří do globální politické arény, „protože vědecký obsah má vždy přednost přede vším ostatním“. Je to nepochybně nejuniverzálnější globální síť vědecké spolupráce na světě. IPCC si během své činnosti získal značnou autoritu. K založení panelu před 20 roky přispělo, že meteorologové zaznamenali příznaky klimatických změn ovlivňovaných lidskými aktivitami. Rozhodli se shromáždit výsledky posledních pozorování a poznatky vztahující se k tomuto znepokojivému vývoji. Zahájili také sestavování stále dokonalejších modelů schopných znázornit vývoj do budoucnosti. IPCC není výzkumná organizace. Je to spíše mezinárodní společenství, pověřené úkolem, každý pátý nebo šestý rok převést „vědecký základ“ klimatických změn do zprávy psané jazykem, jemuž rozumí lidé na rozhodovacích místech, a obecněji veřejnost. Když jsou data shromážděna, prodiskutována a shrnuta ve společenství několika tisíc vědců, jsou předána představitelům vlád pro zhodnocení. Schválení faktů veřejnými orgány dodává poznatkům zpráv IPCC mimořádnou závažnost. Žádná země na planetě nezpochybnila závěry poslední zprávy IPCC, připomíná Michel Jarraud. FALEŠNÁ POLITICKÁ PODEZŘENÍ Ověřování podkladů vládními experty někdy vyvolává kritiku, zejména mezi „klimatickými skeptiky“, kteří obviňují IPCC, že se stal politickou organizací. Zpočátku si lidé mysleli, že bude obtížné udržet vyváženost mezi politikou a vědou. Nicméně, vyváženosti bylo dosaženo mimořádně inovativní, a v konečném výsledku velmi efektivní, cestou. To proto, že vědecká objektivita měla vždy prioritu. Kromě toho obviňování ze zpolitizování sláblo také proto, že zesiloval vědecký konsenzus v hodnocení původu klimatických změn. Tato tendence se projevuje i v dikci zpráv. V první bylo uvedeno, že jsou zde příznaky klimatických změn. Druhá zdůrazňovala vyváženost důkazů, třetí prohlašovala, že změny jsou pravděpodobně důsledkem lidské činnosti. Poslední zpráva konstatuje, že je to velmi pravděpodobné. Dnes je již jasné, že klimatické signály nelze vysvětlovat přirozenou proměnlivostí přírody. ZÁBĚR SE ROZŠIŘUJE Obavy z globálního oteplování vyvolávají nové výzkumy a požadavky na nová data ve vícedisciplinárním kontextu. Je zapotřebí studovat atmosféru, kryosféru (zamrzlé části zemského povrchu), hydrosféru (řeky a oceány), biosféru (všechny živé organismy) atd. Vědci požadují po WMO rostoucí různost pozorování, například trasy skleníkových plynů, vulkanických částic, pouštních písků atp. I když možnosti nabízené pozorováním z družic se velice rozšiřují, pozemní pozorování je nenahraditelné. To však vyvolává mnoho problémů. V rozvojových zemích bývají data nekompletní, protože přístrojová technika je drahá a náklady provozu vysoké. To se zvláště projevuje v některých asijských zemích, v Africe a na ostrovech v Pacifiku. Proto je jednou z priorit WMO posilování kapacitních možností členů. Vládám se vysvětluje, že dobrá pozorovací síť není neproduktivní výdaj, ale zisková investice. Přes 90 % přírodních katastrof vzniká z meteorologických a hydrologických příčin. Efektivní prevence není možná bez mimořádně přesného pozorování. /šmí/