V potravinářském průmyslu se uzavřené výrobní systémy čistí podle přesně definovaných specifikací — a často s použitím zbytečně velkého množství chemikálií. Fluorescenční senzor s optickým vláknem vyvinutý ve Fraunhoferově ústavu IPM měří usazeniny v uzavřených nádobách minimálně invazivním způsobem, a umožňuje tak řídit čisticí procesy a přizpůsobit je skutečnému stupni znečištění. Při výrobě potravin platí vysoké hygienické standardy. Čištění výrobních zařízení musí být naprosto spolehlivé, aby byla zaručena nezávadnost. Přesné postupy čištění se vztahují i na uzavřené nádoby nebo potrubí, ve kterých se potraviny, například mléko, pivo nebo džusy skladují či přepravují. Obvykle zde při čištění spíše platí úsloví „čím více, tím lépe“ a podle toho se berou i čisticí prostředky, voda, energie a také doba úklidu. Jen aby se dodržely přísné kvalitativní a kvantitativní předpisy. Tento postup, často bez možnosti znalosti průběžného stupně znečištění, je pak mnohdy ekonomicky a zároveň i ekologicky při použití zbytečně velkého množství chemikálií diskutabilní. Způsobuje i zbytečné zdržení ve výrobním procesu. S cílem zabránit zbytečnému plýtvání vyvinuli ve Fraunhoferově institutu pro fyzikální měřicí techniky IPM (Fraunhofer-Institut für Physikalische Messtechnik) fluorescenční senzor F-Fiber s optickými vlákny pro sledování stavu potřeby čištění v uzavřených potravinářských systémech. Skládá se z optického vlákna o průměru 1 mm, zapuštěného do pouzdra z nerezové oceli. Konec vlákna je integrován přímo do stěny potravinového tanku nebo potrubí, alternativně může být připojen pomocí příruby. Všechny ostatní komponenty měřicího systému jsou propojeny vláknem na místě vyhodnocování mimo akční prostor. Při provozu potravinářského zařízení pak skladovaný nebo dopravovaný obsah omývá nejen vnitřní stěny nádrže nebo potrubí, tak zároveň také konec vlákna. V průběhu času se na stěně nádoby a na „hrotu“ senzoru molekuly látky hromadí a vzniká nežádoucí usazenina. Během jejího měření je přes senzorové vlákno stimulována UV světlem fluorescence naneseného organického materiálu. Stejným vláknem je pak zpět do vysoce citlivého detektoru přiváděna a vyhodnocována fluorescenční emise. Síla fluorescenčního signálu umožňuje vyvozovat závěry o stupni usazenin. Na základě takto naměřených hodnot lze pak spustit a regulovat proces čištění v reálném čase, a to i pro velmi odlišné potraviny či suroviny. /jiří šmíd/
