Vysoké ceny energií nutí firmy napříč průmyslovými segmenty postupně snižovat rozpočty, zastavovat investice a v některých případech také dochází k propouštění zaměstnanců. Mnohdy se ovšem zapomíná na to, že úspory lze najít nejen v těchto krocích, ale také v pravidelné údržbě svých zařízení a hlavně změnou některých zažitých postupů ve výrobě.
Například v automotive se běžně rošty, závěsy, nosiče či různé držáky v lakovnách čistí od nánosů barev tak, že se odvážejí do pyrolytických pecí. Proces pyrolýzy je však zdlouhavý, trvá zhruba 8 hodin, a je velmi náročný na spotřebu energií, protože pec se musí vyhřát na velmi vysokou teplotu. „Daleko úspornější, přitom k materiálu šetrnou variantou je metoda čištění za pomoci vysokotlakého čistého vodního paprsku, který při tlaku 2 500 barů (250 MPa) a spotřebě 15—20 l/min dokáže 1 m2 plochy očistit zhruba za 10 minut bez poškození pozinkování konstrukce či mechanického zdeformování,“ říká Viktor Kreibich z Fakulty stavební ČVUT, který se dlouhodobě zabývá povrchovými úpravami. „Pyrolýza se doteď používala, protože energie byly dostupné a levné. Ale teď už tato metoda nebude pro mnoho firem udržitelná, stává se totiž velmi nákladnou,“ dodává s tím, že spotřeba vody, která by se mohla zdát poměrně vysoká, se dá velmi snadno redukovat. K čisticímu zařízení lze totiž připojit sběrnou vanu, v níž se separuje odlakovaná hmota. Voda se následně filtruje, přečistí a vrací zpět do oběhu. Lze ji tedy úspěšně recyklovat a reálnou spotřebu tak snížit na minimum.
Vysokotlaké čištění se hodí prakticky pro jakýkoliv provoz
Výhodné může být používání vysokotlakého vodního paprsku i v případě čištění různých forem, ať už v oblasti automotive, nebo třeba ve sklářském průmyslu. Typicky se používá suchý led, ale i tento proces je poměrně zdlouhavý. A v případě, že již nelze formu pořádně vyčistit, ji musejí nástrojáři upravit a znovu přelisovat. „Úspory při čištění vodním tlakem jsou v tom, že se z formy neubírá materiál, takže nedochází k jejímu postupnému poškozování, a zároveň je proces rychlý, není k němu ani potřeba práce tolika zaměstnanců. Ti se tak mohou věnovat pro výrobu důležitější práci,“ doplňuje Zdeněk Jonák, specialista na zařízení s nejvyšším tlakem ze společnosti Woma Česká republika. Technologii lze však užít například i v těžkém průmyslu, kde se dají vodním paprskem odstraňovat okuje. Neodstraňují se tedy mechanicky rotačními zařízeními, což opět šetří používané nástroje. Další možnou aplikací jsou sanační práce ve stavebnictví, kdy lze vysokotlakým vodním paprskem nahradit sbíjecí a bourací kladiva. A v neposlední řadě je možné odstraňovat nánosy rzi z plechů, které se poté dále používají k pálení a ohraňování. Opět tak nedochází k poškozování nástrojů, ty tak vydrží déle. V průmyslových aplikacích se dá zařízení používat ručně nebo je možné trysku připevnit na rameno robotu, kterému se jednoduše naprogramuje trajektorie pohybu, a proces čištění se tak dá plně automatizovat, což může velmi dobře zvýšit efektivitu a v konečném důsledku tak i pomoci firmě šetřit peníze. Při hledání úspor je také dobré se zaměřit na stav různých potrubí či výměníků tepla. Ze zkušeností Zdeňka Jonáka vyplývá, že firmy stavu této kovové infrastruktury nevěnují příliš pozornosti, protože na to nemají ani lidské, ani finanční zdroje. Většinou se tedy musí stát nějaká nehoda, aby došlo alespoň k částečné údržbě. Přitom potrubí i výměníky se dají poměrně snadno čistit právě vysokotlakým vodním paprskem. „Stačí podle průměru výměníku zvolit trysku a pak s ní zajet dovnitř.“ Podle Viktora Kreibicha stoupají firmám náklady na energie i proto, že krusty korozních produktů či vysrážených nečistot uvnitř výměníků a potrubí jsou špatným vodičem tepla. „Takže aby měla tekutina uvnitř požadovanou teplotu, je třeba zvýšit teplotu na vstupu. V tom jsou právě ony peníze, které zbytečně firmě utíkají. Stejný problém se objevuje také v domácnostech v radiátorech. Uvnitř jsou krusty, které snižují efektivitu.“ Výměníky a potrubí se zanášejí kontinuálně, ale v jakém časovém horizontu už bude situace kritická, závisí na tom, z jakého materiálu zařízení jsou. Velkou roli hraje tvrdost a kvalita vody. Záleží proto i na frekvenci údržby. „V západní Evropě je běžné, že se údržba provádí 2× ročně při plánovaných odstávkách. V Česku se ale s takovou periodicitou příliš nesetkávám. Přitom právě správná údržba je alfou a omegou úspor,“ uzavírá Zdeněk Jonák. /Kristina Kadlas Blümelová/
