Podle nových údajů analytické společnosti Asia Europe Clean Energy (Solar) Advisory (AE CEA ), o kterých informoval server pv-magazine, může čínské odvětví na výrobu fotovoltaických článků do konce letošního roku (2022) extrémně rychle růst.
Podle odhadů AECEA by mohla Čína dosáhnout výrobní kapacity 550 GW, co se týče výroby samotných solárních článků (tedy jen „jader“ článků), a 500 GW v oblasti fotovoltaických modulů (tedy celých panelů). Pokud se tak stane, půjde o zásadní skok. V roce 2021 čínští výrobci díky rozšiřování kapacity výroby dosáhli odhadované celkové výrobní kapacity kolem 340 GW. Nových linek však v poslední době v Číně údajně přibývá neuvěřitelným tempem. „Pro ilustraci, jen ve čtvrtém čtvrtletí [míněno čtvrté čtvrtletí roku 2021 — pozn. red.] bylo uvedeno více než 80 GW nových výrobních kapacit na výrobu křemíkových destiček (tzv. waferů), a to převážně novými hráči v této oblasti,“ uvedla poradenská společnost pro pv-magazine. Stejná firma se však zároveň domnívá, že v blízké budoucnosti nebude po těchto dodatečných kapacitách dostatečná poptávka. Upozorňuje, že v uplynulé dekádě bylo téměř vždy pravidlem, že nabídka v této oblasti převažovala nad poptávkou. Výrobci měli téměř vždy nějaké volné a nedostatečně využívané kapacity. A situace se v tomto ohledu zřejmě nezmění. Podnikání v této oblasti bude i nadále nervy drásající zkušeností. Hlavně tedy mimo Čínu, ale do značné míry i v této zemi.
Až do nebe Analytická společnost AECEA [tedy především dlouholetý znalec čínského trhu s fotovoltaikou Frank Haugwitz — pozn. red.] také pro stejný specializovaný časopis o fotovoltaice připomněla, jaký za sebou má Čína „solární“ rok. V zemi bylo údajně připojeno do sítě přibližně 53 GW nových fotovoltaických systémů. „Pokud si uvědomíme, že rok 2021 byl posledním rokem, kdy bude možné využívat dotace centrální vlády, není těžké pochopit, proč výkon instalovaných rezidenčních fotovoltaických systémů meziročně vzrostl o 113 % (21,59 GW),“ uvedla AECEA. V zemi se vůbec dařilo budování menších (distribuovaných) solárních systémů. Jejich celkový výkon byl o něco málo vyšší než výkon velkých solárních parků uvedených do provozu v roce 2021. Velké solární parky jsou ovšem nejjednodušší a nejlevnější možností při stavbě „solárů“, a tak není divu, že celkově v Číně převažují. Celková kapacita fotovoltaických výroben v zemi dosáhla podle AECEA na konci prosince 306 GW. Zhruba třetina, cca 107,5 GW, připadá na vrub menším provozovnám, zbytek větším solárním instalacím. „Celkově se očekává, že z vyšších sazeb za elektřinu [energie dramaticky zdražuji nejen v Evropě, ale i v Číně — pozn. red.] budou mít největší prospěch fotovoltaické systémy pro domácnosti a podniky,“ vysvětlila dále AECEA. Zda bude znamenat stejný přínos i pro velké projekty, tedy velké solární parky, zatím není zcela jasné. A to zejména kvůli jiné změně předpisů. Poplatky za užívání půdy k výrobě energie v některých provinciích totiž výrazně narostly, v některých případech řádově až o stovky procent. To samozřejmě z velké části eliminuje potenciální zisky z vyšších sazeb za elektřinu. Při pohledu do budoucna poradenská společnost uvedla, že rok 2022 vykazuje zajímavé známky růstu. V posledních týdnech bylo údajně vyhlášeno nebývalé množství výběrových řízení na nákup fotovoltaických panelů.
Budování německých sítí má několikaleté zpoždění Rozšiřování německé přenosové soustavy neprobíhá zdaleka tak rychle, jak je pro energetickou transformaci nezbytné. Ve své úvodní zprávě hodnotící stav energetické transformace a pokroku ve snižování emisí to uvedlo nové ministerstvo hospodářství a klimatu. Podle analýzy BMWK (Bundesministerium für Wirtschaft und Klimaschutz — německé ministerstvo hospodářství a klimatu) hrozí značné zpoždění v délce několika let při budování čtyř páteřních propojení německé přenosové soustavy. Ta jsou základem německé energetické transformace. Přenos elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, zejména větrných elektráren na severu, do míst spotřeby, která je z velké části soustředěna na jihu, je největším německým problémem. Právě nedostatečná přenosová kapacita je důvodem, proč Německo od roku 2017 na stabilizaci své přenosové soustavy pravidelně vydává mezi 1,3—1,4 milardy eur (v přepočtu cca 33—36 miliard korun) ročně. Německo navíc na konci loňského roku odstavilo 4 GW instalovaného výkonu jaderných elektráren a stejný výkon odstaví také na konci letošního roku, a to téměř výhradně na jihu Německa. Dalších minimálně 6,4 GW uhelných elektráren má být odstaveno do roku 2023. Řešením problému prohlubující se regionální nerovnováhy dostupného a požadovaného výkonu mají být zejména zmiňovaná vysokonapěťová stejnosměrná (HVDC) páteřní přenosová vedení. Jmenovitě se jedná o nově budovaná podzemní HVDC vedení SuedLink, SuedOstLink a A-Nord, a dále také projekt Ultranet, který pro 340 km dlouhé stejnosměrné vedení využije existujících stožárů velmi vysokého napětí. Ve 3. čtvrtletí roku 2021 bylo v provozu pouze 1 435 km z přibližně 11 500 km plánovaných vedení, dalších 1 114 km je ve výstavbě. Celkem 8 948 km je stále před schválením nebo ve schvalovacím procesu. BMWK uvádí, že za zpoždění často mohou zdlouhavé postupy, a plánuje proto provést jak zákonné změny, tak zlepšit kontrolu rozšiřování sítě a provést změny plánovacích postupů tam, kde to bude možné. Za průtahy procesů stojí však zejména odpor veřejnosti a slabá vůle vlád jednotlivých spolkových zemí v poskytování povolení pro výstavbu vedení, řešení těchto příčin však ministerstvo neuvádí. Podle zástupců německých distribučních firem existuje dostatek způsobů pro zavedení moderních a efektivních plánovacích a schvalovacích postupů. Může se jednat například o standardizaci druhové ochrany a užší provázání regionálního plánování. S novými opatřeními pro zrychlení rozvoje OZE, která oznámil nový německý ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck a která by měla být schválena kabinetem do konce dubna, bude nezbytné plány rozvoje přenosové soustavy dále rozšířit. Tlak na urychlení výstavby stávajících projektů tak ještě vzroste. „Již v roce 2022 doplníme do Federálního plánu požadavku na síť (Bundesbedarfsplan) další přenosová vedení, která jsou nutná k dosažení nových cílů v oblasti ochrany klimatu,“ tvrdí ve své zprávě německé spolkové ministerstvo hospodářství a klimatu.
Další odklad jádra ve Flamanville Společnost EDF upravila harmonogram zprovozňování jaderné elektrárny Flamanville 3 s ohledem na panující situaci kolem pandemie koronaviru. Se zavezením paliva do reaktoru tak nyní počítá až ve druhém kvartálu roku 2023. Odhadované náklady vzrostly o 300 milionů eur (zhruba 7,4 miliardy Kč) na 12,7 miliardy eur (zhruba 311 miliard Kč). Zpoždění projektu jaderného bloku typu EPR se protáhlo na 10 let. Francouzská energetická společnost EDF ve středu oznámila aktualizaci plánů zprovoznění třetího bloku jaderné elektrárny Flamanville. Nový plán dle společnosti zohledňuje současný stav prací a situaci panující v průmyslu kvůli pandemii covidu-19. Zavezení jaderného paliva do reaktoru, které mělo proběhnout na konci roku 2022, se má nově uskutečnit během druhého kvartálu 2023. Společně se zpožděním EDF oznámila i očekávané zdražení ve výši 300 milionů eur (zhruba 7,4 miliardy Kč) [vztaženo k roku 2015 bez započtení úroků — pozn. red.]. Celkové náklady za 1 600MW blok typu EPR tak společnost nově odhaduje na 12,7 miliardy eur (zhruba 311 miliard Kč). Stavba 3. bloku jaderné elektrárny Flamanville započala v roce 2007. Původní plány počítaly s komerčním provozem na přelomu let 2012/2013. Během výstavby tak elektrárna, zejména kvůli problematickým svarům, nabrala již minimálně desetileté zpoždění. První elektrárnou typu EPR v komerčním provozu se stal čínský Taishan 1 v roce 2018. První evropský blok typu EPR ve Finsku je v poslední fázi uvádění do provozu. Finské Olkiluoto již dosáhlo první kritikality a do komerčního provozu by mělo být uvedeno v červnu letošního roku se zpožděním 13 let. /jj/
