Čínský vědec Che Ťien-kchuej (anglickou transkripcí He Jiankui) tvrdí, že geneticky upravil několik lidských embryí a že se z nich narodila dvojčata. Informaci o úpravě DNA u dětí jako první přinesl server MIT Technology Review, čínský vědec ji pak přímo potvrdil pro agenturu AP. Později ještě na YouTube zveřejnil video, ve kterém tvrzení opakuje. Klíčové přitom bylo, že jde o změnu nejen na celý život, ale také dědičnou – děti těchto dětí ji s největší pravděpodobností zdědí také. Změnu DNA v části buněk dospělého nevidí vědci jako příliš problematickou, a už vůbec ne v případě, kdy by mu měla pomoci či přímo zachránit život. Podobné genové terapie se připravují na řadě míst světa a už se prováděly v ojedinělých případech i v praxi. Ale dědičné změny DNA jsou něco zcela jiného. V roce 2015 světová konference na toto téma přijala prohlášení, podle kterého by se dědičné zásahy v DNA tímto způsobem neměly provádět, dokud nebude jasné, jaká jsou zdravotní i etická rizika. Co udělal? Úprava se měla provést pomocí nástroje „editace“ genů známého jako CRISPR (celým názvem CRISRP/Cas-9). V podstatě jde o jakési „nůžky“, které umožňují velmi přesně (ovšem ne zcela přesně) vystřihnout část DNA. Někdy tedy může nástroj posloužit jen k odstranění části DNA, jindy může být na uvolněné místo zaveden nový, předem připravený úsek DNA. V tomto případě posloužil podle všeho pouze k vystřižení části DNA, do které je zapsán postup na vytvoření jedné části imunitních buněk. Konkrétně jde o bílkovinu umístěnou na povrchu těchto buněk, tzv. CCR5 receptor. Ten využívají imunitní T-buňky k vyhledávání patogenů v těle, ale zároveň je také jejich slabým místem v případě nákazy HIV. Právě receptorem CCR5 totiž virus v řadě případů do buněk imunitního systému vstupuje, aby se v nich rozmnožil a pak je zničil. Víme to i díky tomu, že lidé, kteří kvůli chybě v DNA mají tento receptor poškozený, dokážou nákaze virem HIV velmi dobře vzdorovat – jsou vůči němu často v podstatě imunní. Stejná chyba jim pak poskytuje i výhodu v případě nákazy třeba pravými neštovicemi. Mutaci dnes má zhruba 100 milionů lidí; v Číně se ovšem nevyskytuje, byť ji má zhruba 10 % Evropanů. Mutace má nepochybně i své nevýhody, ale dnes se nezdá, že ty by převažovaly nad výhodami. V minulosti to mohlo být samozřejmě jinak a situace se může změnit, pokud se objeví patogen, který chyby využije. Výzkumu receptoru CCR5 se tak věnovala poměrně velká pozornost a gen pro jeho tvorbu je jeden z nejlépe prozkoumaných vůbec. Uvažovalo se například o jeho cílené genetické „sabotáži“ v některých tkáních nakažených, aby jim zůstala alespoň část imunitních buněk. Dodejme, že editace genů rozhodně není bez rizika; CRISPRy nejsou absolutně přesné a mohou „stříhat“ DNA i na jiných než cílových místech. I když riziko není nijak ohromné, takové chyby se však stát mohou. Řadu z těchto „překlepů“ lze odhalit, ale není to úplně jednoduché. Navíc přesné dopady těchto mutací jsou nejasné a při dnešním stavu poznání v podstatě předem neodhalitelné. Abychom se vrátili k tomu konkrétnímu příkladu, je nutné ještě poznamenat, že proti HIV nejsme zdaleka bezmocní. Přenosu z nakaženého otce lze při umělém oplodnění jednoduše zabránit. Nákaze se lze samozřejmě bránit i v dospělosti a výhledově ji snad bude možné vyléčit například genetickou editací tělních buněk. Bez zábran Do studie byly vybrány páry, ve kterých byl budoucí otec nakažen virem HIV. Postup byl takový, že vajíčko ženy bylo ve zkumavce oplodněno spermií partnera, to pak bylo geneticky upraveno, a pak znovu vloženo do ženina těla. V podstatě tedy šlo o běžnou techniku umělého oplodnění (IVF) s editačním krokem navíc. Podle Ťien-kchueje proběhlo celkem sedm takových umělých oplodnění, ze kterých se zatím někdy v listopadu narodila jedna dvojčátka, holčičky Lulu a Nana. Přesné datum a místo porodu jsou stejně jako identita rodičů tajemstvím. Z dostupných informací také není jasné, zda zbylých šest pokusů skončilo neúspěchem, nebo k nim došlo později, a tak ještě není termín k porodu. O dva dny později pak čínský vědec ještě uvedl, že k porodu míří ještě jedno „editované“ dítě. Informace tak není možné nijak nezávisle ověřit. Práce ani její výsledky zatím nebyly popsány v žádném vědeckém časopise. Ťien-kchuej alespoň v hrubých obrysech popsal své výsledky na napjatě očekávané přednášce 28. listopadu. Mnoho nového jsme se ovšem nedozvěděli, Ťien-kchuej se řadě otázek de facto vyhnul. Šok a překvapení Zatím je jasné, že většinu svých kolegů minimálně velmi překvapil a mnohé nepochybně šokoval. „Je to hrozivý příklad toho, jak nepřistupovat k nové technologii s ohromným potenciálem. Doufám, že se už se to nikdy nestane,“ řekl například další z tvůrců CRISPR David Liu, abychom uvedli jednoho za všechny. Vzniklo také několik peticí, které někdy protestují proti pokusu jako takovému nebo případně volají po zavedení vymahatelného moratoria na další podobné experimenty. Problémy čínský vědec nebude mít asi jen s kolegy. Dědičné úpravy DNA (tzv. editace zárodečné linie) jsou v řadě zemí světa zakázány, včetně USA i Evropy. V Číně je situace poněkud nejasná, podle MIT Technology Review existuje předpis ministerstva zdravotnictví, který ji označuje za nežádoucí. Na papíře není jasné, zda má sílu zákona. Ovšem náměstek ministra pro vědu a technologie Sü Nan-pching podle tiskové agentury Sin-chua (Xinhua) řekl, že experiment byl „zavrženíhodný“ a evidentně porušuje čínské zákony a vědecké etické normy. Che Ťien-kchuej ovšem tvrdí, že měl k experimentu povolení od čínských úřadů a nemocnic, kam pacienti docházeli. Jeho studie je také vedena v čínském registru klinických studií. Jižní vědecko-technická univerzita v Šen-čenu, kde Ťien-kchuej formálně působí (ale do roku 2021 má údajně volno, zřejmě sabatikl), o experimentu nic neví a po zprávě zahájila vlastní vyšetřování celé události. /jj/
