Tradiční čínská medicína se často považuje za studnici ověřených znalostí, které mohou pomoci při nejrůznějších problémech a potížích, se kterými si běžná západní medicína neví rady. Ale tradiční čínští lékaři byli v porovnání s dnešními lékaři do jisté míry slepí. Ne snad vlastní vinou – jejich metody jednoduše nesnesly srovnání s těmi dnešními. Není tedy asi divu, že se jim na seznam „léků“ dostaly i látky, které jsou pro nás ve skutečnosti velmi škodlivé. Řada přípravků tak například obsahuje látku, která je silnější karcinogenem než dva nejznámější: tabákový kouř a UV záření. Je jí kyselina aristolochová, která se získává z rostlin zvaných podražce (vědecky Aristolochia). V tradiční medicíně se používaly nejen v Číně, ale i v Evropě, a to na vše možné, včetně hubnutí. Jejich škodlivé účinky byly objeveny až nedávno. V 90. letech, kdy na soukromé odtučňovací klinice, kde se přípravky z podražce používaly, došlo v několika případech u pacientek k selhání jater. Později se u nich také objevil abnormální růst horních močových cest. Pak se ukázalo, že kontaminace obilí podražcem (rostl na polích jako plevel) byla příčinou zvýšeného výskytu rakoviny močových cest v některých oblastech Rumunska. V loňském roce se objevila zpráva ještě varovnější. Článek tchajwanských vědců, zveřejněný v PNAS, tvrdí, že léky s podražcem jsou nejspíše příčinou, proč má tato země nejvyšší výskyt nádorových onemocnění horních částí urinárního traktu na světě. Vědci podrobně vyšetřili cca 150 pacientů. U 60 procent z nich objevily nádory se specifickými mutacemi, které způsobuje v těle kyselina z podražců. Poškozuje některé pojistky, které mají bránit nekontrolovanému množení buněk, tedy vzniku rakoviny. Jak účinný je podražec při vytváření podmínek pro vznik rakoviny, letos ilustrovaly dvě studie v časopise Science Translation Medicine. Zkoumaly nádory v tělech pacientů s rakovinou močových cest, kteří byli vystaveni přípravkům z podražců. Počet mutací v nádorových buňkách těchto pacientů byl v průměru vyšší než u rakoviny plic u kuřáků či melanomů vyvolaných UV zářením. (A to jsou melanomy známé velmi vysokou mírou mutací.) Také se zdá pravděpodobné, že kyselina aristolochová může působit i na jiné části těla než močové cesty. Vědci objevili stopy její činnosti i v DNA nádorů některých pacientů s rakovinou jater. Ale jde zatím pouze o náznak, který nelze považovat za zcela průkazný. Podražec je sice v mnoha zemích zakázaný, včetně např. Číny, zároveň je ovšem zcela běžně k dostání. Jeho přítomnost v přípravcích se bez špičkového vybavení ověřuje těžko. Jeho účinky jsou také velmi pomalé: rakovina může vzniknout až po několika desetiletích a příčinná souvislost mezi podražcem a nemocí se tedy (znovu bez velmi podrobného a nadstandardního vyšetření) prokazuje jen těžko. Lékařům i léčitelům tak v podstatě musí často uniknout.
