Už podruhé během tří týdnů vystoupali 17. srpna ruští kosmonauti na povrch ISS, aby uvedli do provozu evropský manipulátor ERA na modulu Nauka, zatímco nové vedení Roskosmosu trvá na ukončení spolupráce na mezinárodní stanici po roce 2024. Vedení NASA se to, pravda, nelíbí, protože má už zákonem posvěcené provozování stanice do roku 2030 a není jisté, zda ji včas nahradí plánované stanice soukromé. Zato Čína jede podle plánu. U Nebeského paláce zakotvil druhý laboratorní modul Wen-tchien.
Velitel Expedice 67 Oleg Artěmjev a palubní inženýr Denis Matvějev měli ve středu 17. srpna finalizovat při svém výstupu ze stanice úpravy evropského manipulátoru ERA (European robotic arm) před jeho zprovozněním. Výstup byl plánován na necelých sedm hodin a na oba ostřílené kosmonauty čekalo na 50 dílčích úkolů, včetně rozmístění kamer a osvětlovacích jednotek, přemístění ovládacího panelu EMMI (external man-machine interface) na jiný úchytný bod a instalace koncového bodu jeřábu GStM-1. Ovšem ne vždy se dílo podaří. Asi dvě hodiny po zahájení výstupu pocítil Artěmjev kolísání napětí v energetickém systému svého skafandru Orlan, což ukazovalo na pravděpodobný problém s baterií. Ruské řídicí středisko mu proto nařídilo, aby se vrátil do přechodové komory modulu Poisk. „Všeho nech a začni se hned vracet!“ vyzval jej letový ředitel ruského segmentu ISS Vladimir Solovjov, mj. bývalý kosmonaut a šéf konsorcia Eněrgija. „Olegu, vrať se a připoj se k napájení stanice,“ zdůraznil. Artěmjev pochopitelně poslechl a připojil svůj skafandr do energetického systému orbitální laboratoře. Ve chvíli, kdy byl problém zaznamenán, byl kosmonaut blízko přechodové komory, nebyl tak ve vážném nebezpečí. Nicméně kdyby se jeho skafandr úplně vypnul, ztratil by mj. schopnost komunikovat se svým kolegou Denisem Matvějevem i s řídicím střediskem na Zemi. „Myslím, že bychom potřebovali nějaké solární panely na Orlanech, abychom mohli dobíjet během extravehikulární aktivity,“ vtipkoval Artěmjev poté, co se po dvou a půl hodině vrátil do přechodové komory Poisku. Předtím, než byl jejich pracovní výlet ukončen, nainstalovali kosmonauti dvě kamery v loketní oblasti robotického ramena, odstranili tepelnou izolaci a tzv. omezovač pohybu (používaný při startu) z jednoho ze dvou koncových efektorů neboli „rukou“ na opačných koncích ramena. Matvějev pak ukončil nutné operace včetně uložení manipulátoru a po čtyřech hodinách se také vrátil do stanice. Zbytek plánované činnosti musí kosmonauti dohonit při náhradní, zřejmě už páté kosmické procházce k ERA. ERA o délce ramena 11 m, zhotovený pro ruský modul Nauka pod patronací společnosti Airbus Defence and Space Netherlands, má umožnit na ruském segmentu stanice manipulaci s nákladem o hmotnosti do 8 000 kg, a zastávat tak funkci podobnou jako na americké části kanadský manipulátor Canadarm. Ukazuje se, že zprovoznit takové zařízení není v beztíži a ve skafandru jednoduchou záležitostí. Mimochodem, ačkoliv byla tato nedokončená kosmická procházka v letošním roce už sedmým, a celkově 252. pracovním výstupem do volného vesmíru (EVA — extravehicular aktivity) z ISS při její montáži a údržbě od roku 1998, Artěmjevova nehoda v Orlanu je zatím výjimkou. Zatímco se u amerických protějšků po letitém používání objevuje jakási „záplavová“ závada (při delším pobytu v kosmu se v přílbách skafandrů sráží vydýchaná pára, což nejenže znemožňuje viditelnost při pohybu v prostoru, ale jeden z astronautů se málem množstvím vysrážené vody zalknul; z těchto důvodů byl např. před časem odvolán první společný výstup dvojice astronautek NASA), ruské skafandry jsou zatím v zásadě velmi bezpečné a používají je i jiní členové mezinárodní posádky. Naposledy v Orlanu vystoupila spolu s Artěmjevem 21. července jako první astronautka původem z Evropy do prostoru Italka Samantha Cristoforettiová (ESA). Ta se na sedm hodin (což je na prvovýstup obdivuhodné!) se spolu s kolegou zapojila do tzv. třetí etapy zprovoznění robotického ramena ERA. Cristoforettiová, bývalá vojenská pilotka, však není žádné ořezávátko. Odsloužila si na ISS 200 dní už jako členka Expedice 42/43 od listopadu 2014 do června 2015. Své schopnosti pak osvědčila také během podmořské výzkumné mise NEMO 23, kterou v roce 2019 pořádala americká NASA. A po Artěmjevovi má jako první ESA astronaut přebrat velení na ISS.
Jako na houpačce
Málem však došlo k tomu, že by se zatím poslední zmíněná „vycházka“ určená ke zprovoznění ERA ani neuskutečnila. Rostoucí napětí mezi Moskvou a Západem, USA nevyjímaje, kvůli ruské invazi na Ukrajinu a vyhlášení tvrdých protiruských sankcí žel poškodilo vztahy i v oblasti vědy a kosmonautiky. Zatím s výjimkou ISS! Přesto ještě nedávno Dmitrij Rogozin, dnes už bývalý šéf ruské kosmické agentury (odvolán 15. července), přikazoval kosmonautům na stanici, aby manipulátor dodaný agenturou ESA pro modul Nauka nepoužívali. Měla to být mj. součást odvety Roskosmosu za pozastavení společného prestižního projektu marsovské sondy ExoMars, kdy měl ruský lander Kazačok vysadit na povrch rudé planety evropský rover pojmenovaný po britské chemičce Rosalind Franklinové. Rogozin byl ostatně znám svými prostořekými až provokativními výroky zejména vůči americkým partnerům a v poslední době neustále vyhrožoval, že se Rusko může z Mezinárodní kosmické stanice předčasně stáhnout, v důsledku čehož americký (tj. mezinárodní) segment ISS pak bez ruských tlačných remorkérů Progress klesne do hustých vrstev atmosféry a shoří. Lidé zodpovědní v NASA za chod ISS naopak nadále trvají na spolupráci a prohlašují, že na stanici i mezi řídicími letovými středisky se pracuje nadále partnersky, ke spokojenosti obou stran. Jak se zdá, Rogozin to sice uznával, ale zřejmě jisté tendence spolupráce sabotoval. Byl i proti tomu, aby ruští a američtí astronauti létali recipročně v Sojuzech a Crew Dragonech. Dokonce se nechal loni slyšet, že má obavy posadit ruského kosmonauta nejen do nevyzkoušeného Starlineru, ale také do Muskova Crew Dragonu. Činitele NASA to poněkud znervózňovalo. Požadovali, aby dohoda o „výměně křesel“ byla podepsána ještě letos v červnu. Šlo mj. o to, že v příští misi Crew-5 SpaceX, kdy má Dragon dopravit na ISS další základní posádku, má startovat spolu s Američany ruská kosmonautka Anna Kikinová. Ta už je v USA ve výcviku, dokonce jí ve SpaceX na míru ušili i bílý skafandr. Dohoda však stále „visela ve vzduchu“. Nakonec dohodu podepsal nový ředitel Roskosmosu Jurij Borisov jen několik hodin po Rogozinově sesazení z funkce. Anna Kikinová tak může pokračovat u SpaceX a NASA v přípravě na let, který byl původně plánován už na 1. září (odložen pro problémy s poškozeným prvním stupněm nosiče Falcon 9 až na 29. září). Americký astronaut Frank Rubio pak recipročně odstartuje o něco později v kosmické lodi Sojuz MS-22. NASA své stanovisko vysvětluje celkem logicky: integrované posádky zajišťují, že jsou na palubě stanice vhodně vyškolení členové posádky nejen pro nezbytnou údržbu stanice, ale i kosmických lodí. „To nás také chrání před nepředvídanými událostmi, jako je problém ovládání jakékoliv kosmické lodi či vážné zdravotní problémy někoho z astronautů anebo nouzová situace na palubě stanice vyžadující okamžitý návrat lidí na Zemi,“ konstatuje NASA. Faktem však zůstává, že ISS je malým ostrůvkem lidské civilizace ve vesmíru a platí tam jiná pravidla než na Zemi. Zatím, a to s dovolením zdůrazňuji, se obě strany tváří, že je vše v pořádku, a to s vědomím, že se jeden bez druhého neobejde.
Zakopaný pes je jinde
Rusko opětovně, nyní i ústy nového šéfa Roskosmosu Borisova prohlašuje, že ukončí svou činnost na ISS v roce 2024, jak předpokládala původní smlouva zúčastněných partnerských zemí. A nechybí ani rozhodnutí o vybudování vlastní „národní“ orbitální stanice. O odchodu z ISS po roce 2024 se v kruzích Roskosmosu mluví už delší dobu a stejně tak se probírají úvahy o vybudování samostatné ruské stanice na nízké oběžné dráze. Ve hře bylo několik variant, o kterých jsme už v Technickém týdeníku psali. Takže jen stručně: vyloženě krizový scénář představoval oddělení dožívajícího, tzv. ruského segmentu od ISS a jeho využití jako základu stanice nové. Je ovšem jasné, že v tu chvíli by se Rusové ocitli bez potřebného množství energie a tzv. americký, v zásadě mezinárodní segment by byl bez možnosti prověřeného manévrování a udržení stabilní oběžné dráhy. Rozumnější, skutečně zvažovanou variantou bylo odpojení na ISS nejnovějšího ruského modulu Nauka, vypuštěného (po letitých odkladech) právě před rokem, a jeho využití jako základu budoucí stanice pohybující se na nízké oběžné dráze se stejným sklonem k rovině rovníku, jaký měly Saljuty a jaký má i ISS (tj. 51,6°). K ní by se pak jako první připojil už rozpracovaný tzv. vědecko-energetický modul NEM (научно-энергетический модуль), který už prošel mnoha úpravami a měl k ISS startovat nejpozději letos. Po změně plánů Roskosmosu tedy musí projít další modifikací, aby vyhověl požadavkům na základní část národní stanice. Ovšem v posledních týdnech (snad) došlo v Roskosmosu po dlouhých diskusích k definitivnímu rozhodnutí. Že totiž Rusko po roce 2024, to znamená po vypršení původní smlouvy o spolupráci na ISS, tuto mezinárodní stanici opustí a zahájí budování tzv. Ruské orbitální služební stanice ROSS (pоссийскaя орбитальнaя служебнaя станция). Což potvrdil též nový šéf Roskosmosu Borisov. I když i on si nechává otevřená dvířka k dalším letům Rusů na ISS minimálně do roku 2028. Základem ROSS se má stát citovaný modul NEM, upravený podle nejnovějších požadavků, např. rozšířený o hermetický úsek pro práci kosmonautů. Stavba ROSS by ovšem i podle vyjádření generálního ředitele koncernu Eněrgija a bývalého kosmonauta Vladimíra Solovjova (dva starty na Saljutu 7 a MIRu) z 26. července nezačala dříve než v roce 2028, a v první fázi by ji do roku 2030 měly tvořit jen dva vědecké moduly, vynášené už novou těžkou raketou Angara A5M, a dokovací modul à la Pričal sloužící na ISS. Teprve kolem 30. roku by měla ROSS dostat definitivní podobu se čtyřmi vědeckými moduly. Nejzajímavějším na jeho interview pro časopis Ruský vesmír (Русский Космос) citovaný webem NASA Space.com je konstatování, že nová stanice nebude létat na dráze jako ISS, ale na tzv. sunsynchronní orbitě se sklonem 96,9° k rovině rovníku ve výšce cca 370 km. Ta mimo jiné poskytuje nejvýhodnější podmínky pro pozorování celého ruského území a planetárního povrchu vůbec (12× denně nad stejným bodem) a je hojně vy-užívána meteorologickými a špionážními satelity. Tato dráha je však z kazašského Bajkonuru obtížně a s velkými energetickými ztrátami dosažitelná, proto se pilotované aktivity přesunou na nový kosmodrom Vostočnyj. Zajímavá je ale teze, že má nová stanice většinu času pracovat v automatickém režimu a posádky tam budou létat spíše na krátkodobé, v zásadě několikatýdenní servisní pobyty zhruba 2× ročně. V první etapě 2008—2030 by byla pouze dvoumodulární stanice obsluhována ještě Sojuzy a Progressy, ve 30. letech pak novou dopravní lodí Orlík (v pilotované variantě pro sedm lidí) a jejími modifikacemi. Netuším, jak se to bude kosmonautům zamlouvat, ale podle Solovjova jsou jedním z důvodů vysoké náklady na udržování stanice v pilotovaném režimu. Stanice má spolupracovat tako s volně létajícími objekty v okolí, např. s přístrojovou platformou a s tlačným remorkérem pro přesun a dopravu těžkých nákladů. Pravda, jsou to jen plány. Otázkou je, zda na celý projekt ROSS budou po ukrajinském „dobrodružství“ nejen peníze, ale i dostupné moderní technologie (např. blokované sankcemi) a zda se podaří najít odpovídající odborníky ve vývoji a ve výrobě. Pokud by se práce na modulech táhly podobně jako s Naukou 17 let, bylo by ruskou národní ostudou, že by se jejich kosmonauti vydali na svou stanici až kolem roku 2040, kdy už se budou jiní pohybovat nejen po Měsíci, ale pravděpodobně také po Marsu. Tvrzení o odchodu Ruska z ISS v roce 2024 je tedy potřeba brát s rezervou.
NASA si uvolní ruce
Dne 9. srpna podepsal americký prezident Biden tzv. autorizační zákon NASA, který mimo jiné opravňuje NASA prodloužit americkou účast na Mezinárodní vesmírné stanici do září roku 2030, což je o šest let déle [autorizační zákon je součástí zákona o vytváření užitečných pobídek k výrobě polovodičů a zákona o vědě z roku 2022 „CHIPS (Creating Helpful Incentives to Produce Semiconductors) and Science Act“ — pozn. red.]. Mimochodem, tento autorizační zákon je prvním, který prošel Kongresem za posledních pět let! Měl by také podpořit růst komerčního kosmického sektoru na nízké oběžné dráze Země. Pravda, prezidentův podpis nezaručuje, že orbitální laboratoř bude žít tak dlouho. Souhlasit a „hlouběji sáhnout do měšce“ by měli také ostatní partneři ISS: vesmírné agentury Kanady, Japonska, Evropy a Ruska. Kanada, Evropa a Japonsko to pravděpodobně udělají, ale Rusko je, jak píšeme výše, poněkud odlišný případ. V jeho případě se musíme nechat překvapit, i když otázkou zůstává, kde by ruští kosmonauti pracovali po ty (minimálně) čtyři roky, než by vznikla první část ROSS. Není bez zajímavosti, že kromě jiných opatření autorizační zákon NASA také podporuje a definuje klíčové prvky programu Artemis, jehož cílem je dlouhodobá lidská přítomnost na Měsíci a kolem Měsíce do konce tohoto desetiletí. Svým způsobem je to výsledek dobrého lobbingu NASA a aerokosmických firem, pro které je takový rozvoj kosmonautiky vítaným byznysem. „Nový zákon ukazuje, že Kongres a Bílý dům uznávají důležitost vesmíru pro konkurenceschopnost našeho národa a jednoznačně podporují cíle NASA pro průzkum vesmíru,“ prohlásil Frank Slazer, prezident a generální ředitel Koalice pro průzkum hlubokého vesmíru. „Tato úroveň podpory vydláždí cestu Američanům a našim mezinárodním partnerům, aby se vydali na Mars.“ Vypadá to na poměrně přímočarou cestu. Ovšem NASA trvá na zachování provozu ISS do 30. roku i proto, že někteří činitelé nevěří v to, že soukromé společnosti stačí v tomto období vlastními komerčními orbitálními stanicemi nahradit či dokonce rozšířit možnosti vědecko-aplikačního výzkumu v kosmu. To se potvrdilo na 11. výroční konferenci NASA o výzkumu a vývoji Mezinárodní kosmické stanice (ISSRDC) ve Washingtonu 26. července, které se účastnili vrcholní představitelé společností, které NASA vybrala do tendru pro vybudování komerčních kosmických stanic na LEO (low Earth orbit): Axiom, Nanoracks, Northrop Grumman a Blue Origin. Jak prohlásila ředitelka JSC Vanessa Wycheová, NASA rozhodně podpoří tyto soukromé společnosti v jejich kosmickém podnikání, což mj. uvolňuje některé zdroje NASA pro meziplanetární průzkum nejen prostřednictvím lunárního programu Artemis, ale i mimo něj. „Naším hlavním cílem je mít platformu po ISS, která nejen může uspokojit naše potřeby, ale může nás posunout do pozice, kde se mohou rozvíjet komerční inovace, které by ve vládním zařízení nevznikly,“ řekla Angela Hartová, mj. programová manažerka pro Commercial LEO Development Program Office v Johnson Space Center (JSC) v Houstonu. Poukázala přitom na obrovské množství inovací, které vzešly z posledního desetiletí vědeckého výzkumu na palubě ISS, a na jejich přínos lidstvu. Proto Hartová zůstává neoblomnou v přesvědčení, že NASA musí být nadále přítomna na nízkých orbitách Země. Ze jmenovaných společností je nejdále texaská Axiom Space, která hodlá už v letech 2024—25 připojit k ISS své první dva laboratorní moduly a podle Christiana Maendera, výkonného viceprezidenta pro in-space řešení, chce postupně dobudovat svou nezávislou stanici, která se od ISS před jejím zánikem odpojí. Axiom tak zřejmě bude první na oběžné dráze, ale jak konstatuje Rick Mastracchio, ředitel pro strategii a obchodní rozvoj společnosti Northrop Grumman: „Postavit kosmickou stanici je snadné. Ale zajistit zájem o podnikání ve vesmíru je mnohem těžší. Proto se snažíme opravdu hodně soustředit na zákazníky a snažíme se zjistit, co chtějí. Ptáme se: Co potřebujete? Jaká zařízení, jaké možnosti vyžadujete? Hmotnost, objem, výkon atd., atd.? Právě teď studujeme tyto podněty a předáváme je našemu technickému týmu, aby podle nich definoval, jaká bude naše orbitální stanice.“ Není tak od věci — ve chvílích, kdy Amerika více hledí na rampu 39B na Kennedyho kosmodromu na Floridě, kde se po 50 letech chystá k prvnímu startu k Měsíci superraketa SLS programu Artemis (plán 29. srpna) —, že viceprezidentka Kamala Harrisová (jinak i předsedkyně National Space Council) slíbila ve svém projevu v návštěvnickém centru NASA 12. srpna, že komerční sektor dostane v blízké budoucnosti „nový rámec pravidel“ pro podnikání ve vesmíru. „Musíme změnit pravidla, která jsou prostě zastaralá. Byla napsána pro kosmický průmysl minulého století. Musíme dnes zvolit jiný model využívání vesmíru a rozvinout tam báječné tempo inovací,“ prohlašovala Harrisová. Sice neupřesnila, jaké změny hodlá navrhnout, ale je jasné, že ve Spojených státech nastupuje trend přenechat orbitální LEO soukromníkům, od nichž si bude i NASA služby nakupovat. Uvolní si tak kapacity především pro lunární program Artemis, vybudování stálé lunární základny a výhledově (do roku 2040) pro výpravu na Mars. Možná se blížíme stadiu, o kterém si snili průkopníci kosmických letů, kdy kolem Země bude pořádně rušno a bude tam létat několik družicových stanic včetně ruské a čínské.
Ano, Čína jede
Zato Čínská národní kosmická agentura CNSA (China National Space Administration) si zatím vrásky dělat nemusí a postupně realizuje své plány budování vlastní orbitální stanice zvané „Nebeský palác III“ (Tchien-kung 3). V neděli 24. července vyslala na oběžnou dráhu druhý, experimentální modul Wen-tchien („Hledání nebes“), který se bez problémů spojil s bázovým modulem Tchien-che („Harmonie nebes“). A už v říjnu by měl stanici zkompletovat další obdobně velký, rovněž poeticky pojmenovaný modul Meng- -tchien („Snění o nebesích“). Na to, že základní modul stanice Tchien-che byl vyslán na orbitu kolem Země teprve vloni 29. dubna, je rychlost výstavby Nebeského paláce obdivuhodná a překonává vše, co jsme zatím v kosmu zažili. Wen-tchien, mimochodem nejtěžší jednolitý objekt, který se v kosmu v současné době nachází (23 t), se svými rozměry příliš od Tchien-che neliší, podstatně však posádce rozšíří možnosti práce a odpočinku. Čínští konstruktéři racionálně využívají všech zkušeností a poznatků od dosavadních kosmických mocností, a byť jsou moduly i kosmická loď Šen-čou postaveny na bázi ruské licence, jsou zcela odlišnými, moderními stroji. Hermetizovaný prostor 18m Wen- -tchienu nabízí mimo ubytovací sektor pro další tři členy posádky úsek s vědeckými aparaturami zaměřenými na ekologii, biotechnologie a možnosti využití beztížného stavu k technologickým experimentům. Krom toho má na trupu, tedy v kosmickém vakuu, připravených 22 platforem pro rozmístění dalších vědeckých přístrojů. Modul má rovněž novou přechodovou komoru pro výstup do volného kosmu a malé obslužné robotické rameno o délce 5 m. A jeho solární panely o rozpětí 55 m podstatně znásobí energetický potenciál stanice, která bude mít ve finále tvar písmene T. Předpokládá se, že ke zprovoznění všech potřebných elementů si Wen- -tchien vyžádá asi tři výstupy tchajkonautů Expedice 3 do volného vesmíru. Než se trojice Chen Dong, Liou Jang a Cchaj Sü-če bude v prosinci vracet na Zemi, předá už zkompletovaný Nebeský palác další posádce a Čína jej tak uvede do permanentního pilotovaného provozu. Třetí modul Meng- -tchien se už od 9. srpna připravuje k říjnovému startu na kosmodromu Wenchang Satellite Launch Center na ostrově Hainan. Je zřejmé, že Čína se nemusí ohlížet ani na problémy kolem mezinárodní spolupráce na ISS či na problémy ruské kosmonautiky a drží se, byť s lehkými časovými prodlevami, svých kosmických plánů. Potvrzuje to i nedávný start tajné, „vícenásobně použitelné“ kosmické lodi, podle všech příznaků malého kosmického letounu, podobného rovněž tajenému bezpilotnímu americkému miniraketoplánu X-37B (800 dní v kosmu). Má nejen velmocenské ambice, ale i finanční prostředky. Vedení NASA si proto dává velký pozor na to, aby nebyli tchajkonauti na Měsíci či rudé planetě dříve než Američané. /Stanislav Kužel/
